… kdyby drahám šlo o zákazníka a jeho přízeň.
Popustil jsem trochu uzdu fantazii a zkusil si udělat hrubý náčrt, jak by mohly vypadat tarify našich oblíbených Českých drah.
Základem by bylo nějaké obyčejné jízdné, dejme tomu korunu za kilometr, na něj by měl nárok kdokoliv. Za zpáteční jízdenku slevu 20 %. Zavedl bych ale jednu změnu pro lidi, co jsou občas nuceni jet drobnou oklikou. Za jakoukoliv trasu mezi dvěma body (kterou najde Idos jako momentálně nejrychlejší spojení), bych účtoval tolik kilometrů, jako za nejkratší cestu mezi těmito body.
Příklad: z Brna do Týniště nad Orlicí je to 140 km. V některých časech mě ale ČD povezou přes Pardubice a chtějí zaplatit za 194 km. V letadle se také neplatí za cestu Praha – Londýn podle toho, jestli se letí nad Bruselem nebo Rotterdamem. Ale to bude zřejmě tradice, a proč měnit něco, co na dráze funguje už asi dvě stě let.
No a komu dát slevy?
Předně stálým zákazníkům. Ti se nepoznají tak, že jsou ochotni vyplnit žádost o kartu jako na vízum do Kanady, ale třeba tím, že jsou ochotni si nějaké cestování předplatit. Zavedl bych tedy elektronickou obdobu kilometrické banky. Bez stokilometrových limitů, se slevou 20 % proti běžnému jízdnému, samozřejmě anonymní a přenosnou. Záznam o cestě by si do nich člověk vyplnil přes internet nebo na nádraží pomocí automatu. Průvodčím by odpadlo složité vypisování (často na hranici jejich schopností), platnost by kontrolovali elektronicky.
Zamyslel bych se nad hromadnými slevami, neboť pojmout 4-5 lidí téměř za cenu jednoho je hlavní výhodou aut. Asi bych se tedy nebál slevit o dost víc než nyní.
A ať nejsem asociál, něco bych ještě slevil dětem, studentům a důchodcům. Dejme tomu 10 až 20 % k obyčejnému jízdnému / kilometrické bance.
Toť vše, ať z toho nemáme tarifní tabulky metr krát metr jako teď. No a teď zpět do reality – na co se přece snažit o spokojené zákazníky, když nejsou potřeba :)