Obecně se má za to, že chovat se ekologicky je nákladné (tudíž vůbec ne ekonomické) a lidé by se tak přirozeně nechovali, proto je třeba je k tomu nutit a porůznu ekologii dotovat.
Ale skutečně tomu tak je?
Třeba takové palivo. Jeho spalování není ekologické a také je to drahé. Ušetříte-li palivo, chováte se i ekologičtěji. Je pak s podivem, že zlé neekologické letadlo mě do Londýna doveze výrazně levněji, než hodný ekologický vlak do Mnichova. A to jsou ještě dráhy dotované.
Je za tím třeba vidět i to, co běžný takyekolog nevidí – dráhy zřejmě potřebují ke své činnosti více zaměstnanců, kteří se musí nějak dostat do práce, produkují tam pak oxid uhličitý a kdo ví co ještě. Anebo je možné, že i té energie spotřebuje letadlo méně. Zkrátka, v obdobných případech je cena zcela jistě měřítkem ekologičnosti a zákazník je tak přirozeně motivován se ekologicky chovat.
Stejný princip představují úsporné žárovky, biopaliva nebo třeba solární články. Pokud je jejich koupě tak drahá, že se musí dotovat, aby si to někdo pořídil, neznamená to nic jiného, než že k výrobě bylo potřeba použít mnoho energie, surovin a dalších zdrojů (a ekologie jde tudíž náhle kamsi).
O něco jinak vypadá příklad, kdy chceme někde skladovat nějaké svinstvo, třeba jaderné palivo. Zde nepochybně nejlevnější řešení (tj. někam to pohodit) příliš ekologické nebude. Nestačilo by však, aby každý pozemek měl konkrétního vlastníka (tj. žádné město, stát apod.), který by určitě nebyl ochoten mít tam něco nebezpečného? Ano, firmy by mohly škodlivé látky ukládat na svých pozemcích, namítnete jistě. Zde by patrně malý prostor pro zákonnou úpravu byl.
V neposlední řadě je třeba myslet na to, že většina lidí prostě ve zdravém prostředí žít chce, čímž vytváří nějakou tu poptávku. Proto ta idea některých pomalejších, že v tomhlectom tvým kapitalismu, vole, by nebyly žádný lesy a louky, protože by se to nevyplatilo, je lichá.