Už je to tady, osobnosti posílají výzvu, Zeman prý není jejich prezidentem. Já se obávám, že jím je. Ono se to občas stává, že volby vyhraje někdo, u koho bychom si to nepřáli. Zeman – bohužel – je i mým prezidentem, a to právě proto, že mi ho většina může nadiktovat. Takové kolektivní násilí, říká se tomu demokracie.
Pyšní-li se alespoň část těchto osobností označením „intelektuálové“, mohlo by jim to dojít. Mohlo jim dojít už při samotné definici volby, že se klidně může stát, že vyhraje někdo, kdo podle nich není dané funkce hodný. Měli tím být znepokojeni už předem a ne až teď, kdy se tak skutečně stalo. Umělci ovšem doufali, že se podaří prosadit jejich verzi kolektivního násilí, se kterou by byli spokojení. Akceptovat ovšem verzi jiných, to neumí.
Když volili prezidenta poslanci, zvolili špatného. Lid teď také. Myslím si, že by příštího prezidenta měli volit výhradně ti správní umělci – ti zvolí konečně dobrého, ba jistě úplně nejlepšího.
Kdyby vyhrál Schwarzenberg, mělo by to jistě jednu nespornou výhodu: začalo by období pěti let klidu bez stupidních výzev, období, kdy by média místo neustálých útoků prezidenta naopak kontinuálně velebila. Bylo by to jistě velmi poučné. Příště to určitě vyjde.
Rothbardian
Trochu lituju toho, že to Schwarzenberg nevyhrál. Ne proto, že bych ho tam chtěl (to ani Zemana), ale proto, jaká sranda by byla sledovat reakce jeho voličů na to, že nenastává ráj na zemi. I když nyní je zase sranda sledovat, jak se ti „slušní a poctiví“ rozčilují nad „hovady a primitivy“, kteří jim nezvolili jejich vyvoleného. :-)
28. 1. 2013 16:36, Reagovat