Takové ty řeči, že senát je pojistkou demokracie, jsem vždycky bral spíš s úsměvem. Jenže přesně tak to teď zafungovalo.
To, že Babiš asi dvě hodiny po skončení voleb (pro něj nečekaně neúspěšných) prohlásil, že je senát zbytečný a je třeba ho zrušit, má nesmírnou vypovídací hodnotu. Obzvlášť v kontrastu s tím, že ještě den předtím to naopak byla „důležitá součást demokratického fungování naší země“ a tou by i zůstala, kdyby těch senátorů získal víc.
Babiš prostě čekal, že se senátu postupně zmocní, tak jako se pomocí pár přihlouplých hesel, koblih a manipulativních PR agentur jednorázově zmocnil sněmovny, vlády, různých měst a před týdnem i několika krajů. Jenže se mýlil. Babišův spolek sice volí nejvíc lidí, ale díky dvoukolovému systému to vypadá, že těch, co volí proti němu, je ještě o něco víc (*). Komplikací je jistě i to, že k ovládnutí senátu by musel mít dobré výsledky třikrát po sobě.
Babiš tak poznal, že senát pro něj nepředstavuje další snadné sousto, a tak by ho radši zrušil. Čímž sbírá další snadné body u jisté části veřejnosti, určitě aspoň 90 % čtenářů Novinek bude souhlasit.
Ukazuje se tak, že systém volby do senátu byl celkem dobře navržen a to, že se tak dlouho zdál zbytečným, bylo jen tím, že jsme žili v relativně klidných dobách.
A že je senát drahý? 600 milionů ročně vypadá jako kupa peněz, ale na obyvatele je to 60 Kč a skoro bych byl ochotný tu pětikorunu měsíčně platit i za těch 9 lidí, kteří na mě připadají a s existencí senátu nesouhlasí. Skutečné finanční průšvihy jsou o pár řádů vyšší a většinou se jim říká nějak vznešeně, jako třeba dotace, povinné nákupy něčeho a podobně.
Nejsem moc rád, že existují instituce, které nám pomocí zákonů mohou řídit životy, ale když už je máme, ať je aspoň část z nich volena tak, aby se zabránilo mocichtivým gangsterům v jejich snadném ovládnutí.
(*) Těžko říct, jakou roli v tom hraje nízká volební účast, ale rozhodující je výsledek – tj. že Babiš na rozdíl od ostatních institucí senát neovládl.