U všech nových absurdních návrhů politiků si vždy říkám, že s tímhle už přece nikdo nemůže souhlasit. Ale vždycky se někdo najde. Zpravidla souhlasí tím nadšeněji, čím větší je to kravina, ale o to nejde. (V odkazovaném spisku bych rád vypíchnul zejména zavedení eufemismu „moderně uvažující společnost“ pro společnost totalitní.)
Výplod socanů(*) o povinné „mateřské“ pro muže mě zaujal i tím, že dokonce čtenářstvo novinek bylo v anketě vesměs proti. Chvíli jsem tedy přemýšlel, jestli ten návrh přece jen nebude správný.
Pak mi ale došlo, že lid na novinkách se rozhoduje podle toho, zda cítí, že mu návrh přijde užitečný nebo neužitečný. Já ovšem uvažuji především o tom, zda má takovou věc politik vůbec řešit nebo ne. A tak jsme jen shodou okolností dospěli ke stejnému verdiktu, ovšem každý jinak.
Jinak ty úvahy typu „tohle je správně, odborník se tak vyslovil, tak by stát měl nařídit, že to tak bude“ jsou samozřejmě děsivé (i kdyby to skutečně náhodou „správně“ bylo).
(*) On to nakonec nebyl ani výplod socanů jako takových, ale nějaké feministky od nich – ten rozhovor je taky velmi výživný. Mimochodem – určitě je to jen můj pocit, ale proč z žen používajících 2 příjmení tak často padají hovadiny?