Jan Keller

Vyvracet bludy Paroubků, Rathů, Škromachů a podobných je tak jednoduché, že to člověka brzy přestane bavit. Navíc se jedná pořád dokola o stejné „argumenty“, takže vlastně skoro není o čem psát. Tentokrát si zkusím trochu vyšší level – sociologa Jana Kellera.

Tento pán publikoval na silně levicových blistech článek, který přináší i bludy zcela nové, což je jistě výzva :-) Četba článku byla celkem náročná, z jakýchsi důvodů používá řada těchto levicových intelektuálů různé metody obfuskace a zabalují své myšlenky do pozoruhodných vět a konstrukcí. Článek je tak sice asi pětkrát delší, než by musel být, ale už jsem četl i mnohem horší.

Již od začátku z textu plyne, že za pravici je považována ODS, a dost možná i lidovci a zelení. Prostě typická definice množiny výčtem jejich prvků, tak jak to již léta dělají média (jako bych třeba řekl, že mezi ovoce patří zelí, cibule a kapr a nic jiného a opakoval to tak dlouho, až se to stane uznávanou „pravdou“). Zkusím zde zareagovat na to nejzajímavější.

„A to často na rozdíl od těch, kdo na minulém režimu parazitovali a dnes jsou nejpravicovější ze všech. Řadu takových případů zná jistě každý ze svého okolí.“

Ani neznám. Asi to bude tím, že se se slizkými kariéristy nestýkám. Nemyslím si, že by ultra-kariérismus nějak souvisel s politickou orientací. Ti lidé zkrátka volí podle momentálního možného prospěchu, a je jim zcela jedno, koho. Dříve to byli komunisté, dnes to může být někdo, kdo se panu sociologovi zdá pravicový. Zrovna tak to může být ČSSD, když slíbí nějakou regulaci, která bude zrovna pro jejich obchodní plány výhodná. Na těchto lidech nic pravicového není.

Jedním z klíčů k určování pravice je podle pana Kellera ochota solidarizovat se s druhými. Má pravdu, ten chlapec. Ale trochu jinak, než zřejmě zamýšlel. Pravicově smýšlející lidé v mém okolí jsou totiž rozhodně solidárnější (v původním slova smyslu). Levicoví jsou sice také solidární, ale téměř výhradně prostřednictvím cizích peněženek.

Pravicové voliče dělí Keller na dvě skupiny. Jedna je prý bohatá a stát nepotřebuje, druhá ho sice potřebuje, ale „pravicově“ volí z jiných důvodů. Chybí mi ještě třetí: lidé, kteří považují za důležitou svoji svobodu a uvědomují si, že služby, které poskytuje stát, by mohl klidně poskytovat někdo jiný (a s trochu menším plýtváním). Zároveň nemohou přijmout tezi, že někdo jiný je povinen odvádět na ně peníze. To je nás takových tak málo? :-)

„Jejich exponenti ve vládě pro ně zařídili rovnou daň a je jen otázka času, kdy i rovná daň se jim bude zdát příliš vysoká.“

Každá daň je vysoká. Alespoň tehdy, kdy o jejím osudu rozhoduje někdo, kdo na ni nemusel vydělat, a tak ji vyhazuje za kraviny, nebo se mu záhadně ztrácí v kapse.

„Znám příklad hned dvou ostře pravicových inženýrů, jejichž rodiny žijí na hranici bídy, oni však kandidují za pravicové strany.“

Inu, buď je to nějaká taky-pravicová strana a inženýři už se vidí, jak si přilepší z veřejných rozpočtů, nebo si na druhou stranu uvědomují, že klíčem k prosperitě je práce a myšlenky a ne to, že vám sociální stát hází klacky pod nohy. Rozhodně dává větší smysl, být chudý a volit pravici, než být chudý a iracionálně volit levici (abych byl chudý i nadále).

„Nejprve k první skupině, tedy k těm, kdo jsou proti sociálnímu státu, proti veřejnému sektoru a proti jakékoliv solidaritě a troufají se bez toho všeho obejít.“

Keller za takové považuje zhruba jedno procento lidí. Nějak tomu nerozumím. Sám mám plat nepříliš nadprůměrný a již tak odvádím státu ročně tolik peněz, že jsem zcela rozhodně (a dlouhodobě) v mínusu (v poměru odvedené : získané peníze). Ba řekl bych, že v podobném mínusu je většina lidí, kteří vytvářejí nějaké hodnoty.

„V USA řeší sociální problémy jednoduše tím, že už více než dva miliony chudých lidí zavřeli od počátku 80. let do vězení.“

Za to, že byli chudí? To je zajímavá informace… Takže jak vypadají USA podle našich levičáků: zbídačená země, odkud utíkají lidé na Kubu, aby neumřeli, protože nemají na doktora. Na ulici potkáte samé lidi bez zubů, mlátí tam černochy a z těch minimálně desítek milionů chudých, co tam jsou, už za to náhodně vybrané dva miliony zavřeli.

„Vraťme se ale k našim bohatým asociálům. Těch lidí, kteří se u nás obejdou bez státu, a proto pohlížejí na daně jako na velké příkoří, je u nás jen hrstka…“

Skuteční asociálové mají ovšem daně rádi! Protože z nich žijí. A hrstka jich bohužel není, nějak se nám množí.

„Protože u nás bylo vysokoškoláků v minulosti málo, nemají ti dnešní téměř žádné problémy najít uplatnění a velká část z nich má relativně vysoké platy. Předlistopadový systém dnešní mladé pravici vytvořil skvělé nástupní podmínky do života.“

To fakt stačí mít vysokou školu a máte automaticky vysoký plat? Fakt to tak funguje i mimo státní sféru? A kvůli tomu, že minulý režim udržoval nízké počty vysokoškoláků, by snad ti dnešní měli volit levici, aby to bylo znovu tak? Dává to nějaký smysl?

„Už před léty kdosi napsal, že příslušníci středních vrstev se vyznačují tím, že ze všech sil a s velkým přesvědčením hájí zájmy těch, kdo stojí nad nimi.“

To mi spíš připadá typické pro voliče levice, kteří úporně brání své vyvolené, aniž by si povšimli, že jediní, kdo na levicovém systému opravdu vydělávají, jsou právě ti vyvolení. Ostatně, nevidím důvod pro to, aby se zájmy slušných a pracovitých lidí nějak zásadně lišily podle toho, kolik zrovna vydělávají. Jsem-li slušný a vydělávám málo, nemůže být přece mým zájmem, aby někdo, kdo zrovna vydělává víc, mi něco nuceně odváděl. To bych už nebyl slušný…

„Jsou vysloveně proti neoliberalismu, protože ten vytváří podmínky, kdy přicházejí o dobře placenou práci.“

Kdo ví, jak to ten zlý neoliberalismus dělá. Že by dovoloval tu moji práci dělat i někomu jinému, kdo za ní nechce tolik peněz? Tak holt musím nabídnout něco navíc.

„Vyčítají jim, že nepracují, zatímco oni sami vzali i hůře placenou práci poté, co přišli o tu lépe placenou. Přitom nejsou ochotni připustit, že část těch hůře disponovaných mohla zůstat bez práce právě proto, že je o jejich práci připravili oni sami.“

Aha, takže bych si raději měl jít preventivně sednout na pracák, abych někomu náhodou nevzal jeho práci? Zde už se profesor dostává do poněkud zvrácených úvah. Ale bude ještě hůř :)

„Výsledek je takový, že mnozí lidé, kteří jdou sociálně dolů, sestupují ze středních vrstev do vrstev nižších, volí spíše pravicově. Častěji než jiní volí dokonce ultrapravicově.“

Jelikož žádnou ultrapravici neznám, předpokládám, že je tím myšlena ultralevice typu DS, NS. Není tedy i ta zmíněná předchozí pravicová volba spíše levicová?

„Volí napravo také proto, aby tím vyjádřili protest proti nově příchozím, arabským a černošským rodinám, kterým se podařilo povznést se na jejich úroveň.“

A nepovedlo se to těmto nově příchozím právě díky sociálním dávkám? Ty jsou patrně také velmi pravicové…

„Kdyby se u nás tolik nekradlo a netunelovalo, mohli jsme na sociálních dávkách (nebo na jejich obdobě – občanském platu) pohodlně žít všichni.“

Tohle je ovšem bomba. Zde pan profesor sám sebe degradoval na úroveň Romů z východoslovenských osad, kteří jsou přesvědčeni, že vláda odněkud dostává dávky na každého občana. Prostě: není potřeba pracovat a vytvářet hodnoty, stačí když vláda nekrade a spravedlivě rozdá dávky.

Znovu si tímto potvrzuji, že vlastnictví akademického titulu nemusí vylučovat, že je dotyčný naprosto mimo. Zvlášť u lidí, kteří si v životě nevydělali ještě ani korunu tak, že by jim ji někdo dobrovolně (a ze svého) směnil za výsledky jejich práce.

„Pravice dokáže i tohoto stavu mistrovsky využít. Přímo odborně dávkuje míru nenávisti mezi nižšími vrstvami. Pravicoví politici zbavují bohaté povinnosti platit daně a chtějí umožnit firmám platit zaměstnancům stále méně (sem patří požadavek na zrušení minimální mzdy).“

Dávkování nenávisti jsem zatím vždy pozoroval výhradně u levice. A jestli něco umožňuje platit za práci méně, není to zrušení minimální mzdy, ale prostý fakt, že ta práce prostě má takovou hodnotu. Tečka. Když se s tím lidé naučí počítat, přijde jim normální učit se něco nového. Takhle jim stále spousta levicových sociálních inženýrů sugeruje, že hodnota práce jde nějak uměle nastavit. Něco jako, že 2 + 2 = 5, protože my víme, že 4 se vám zdá málo.

„Sociální stát zajišťuje minimální zabezpečení populace (takže nehrozí, že ti nejchudší budou roznášet nakažlivé nemoci a krást z hladu).“

To je zajímavé, že to minimální zabezpeční populace spolyká tolik peněz (třeba u mne cca 65 % příjmů). Za zbylých 35 % musím zabezpečit sebe. Není to trochu nepoměr?

„Tyto vrstvy ale nevyčítají bohatým, že se z placení vyvlékli. Zlobí se na ty pod sebou, že na ně musejí platit.“

No bodejť. Když mě okrade kapsář, tak taky budu naštvaný na něj, a ne na kolemjdoucího, který si svou peněženku líp hlídal. Ach jo.

No, asi končím, stačí, že jsem do toho šlápl, nebudu to dál rozmazávat :-)

25 komentářů

Hansi, Hansi

Reakce na článek o Kellerovi ze 7. 5. 2010.

Hansi, Hansi, to si ze mě snad děláš srandu:-)Podobných myšlenek, typických pro nezvdělaného (byť třeba vystudovaného) člověka, ovlivněného jen současnými autoritami, bez jakéhokoliv hlubšího zamyšlení, jsem už četl spousta. Nikdy ale ne s takovým sebevědomým:-)

Hans

No jo, tak jste podobných myšlenek četl spoustu. Ale co já s tím?

Jdu se tedy dovzdělat a pak snad uznám, že bychom třeba všichni mohli žít ze sociálních dávek, nebo tak něco.

Moje řeč

Moje řeč – jděte se dovzdělat a pak možná uznáte, že jistý režim, kde podpora v nezaměstnanosti byla neznámým pojmem a nezaměstnanost delší než šest týdnů důvodem k zatčení a uvěznění, by byl přesně to pravé pro vás. Jen doufám, že to stihnete dřív než zjistíte, že vaše možnosti nejsou neomezené a zlému neoliberalismu, který ochotně dá vaši práci komukoli, kdo si za ni řekne méně, už fakt nemáte co víc nabídnout. Jo, i takový strašný věci můžou se stát…

Mimochodem vy fakt znáte někoho, komu někdo jiný platí za to, že je slušný a míň vydělává? To by mě zajímalo.

A na závěr – pokud mě stát či zaměstnavatel z titulu moci okrádá jak sprostý lupič (kapsář si dá aspoň práci s utajením), taky se naštvu na něj a ne na toho, kdo zná způsob, jak okrást zase toho lupiče.

Jinak chválím intelektuální snahu, soudím, že nějakých dvacet let životních zkušeností to spraví.

Hans

Netuším, kde píšu že bych někoho chtěl uvězňovat za nezaměstnanost (nebo něco aspoň vzdáleně podobného), skutečně proti ní nic nemám. Kdo nechce, ať si nepracuje, to mi fakt samo o sobě nevadí.

Proti podpoře v nezaměstnanosti také zhola nic nemám a rozhodně bych v jejím provozování nikomu nebránil (když mi na to nebude krást peníze). Ostatně, sám jsem se o dva nezaměstnané v mém okolí v posledních letech _dobrovolně_ postaral (o jednoho částečně, o jednoho úplně).

Dobře, předpokládejme, že místo zlého neoliberalismu máme nějaký hodný ne-neoliberalismus, který mou práci nedá nikomu, kdo by ji dělal levněji nebo lépe. Co tím získáme? Pro mě to bude dobré. Naopak to ale bude špatné pro někoho, kdo ten rozdíl bude muset doplatit. Jelikož to patrně bude daňový poplatník prostřednictvím státu, přiživí se na tom ještě banda úřednictva. Skutečně to bude lepší? (Ve skutečnosti takový systém samozřejmě máme, přinejmenším částečně. A jako jeho důsledky vidíme a hlavně financujeme třeba takové České dráhy.)

To s ním placením za slušnost a malé výdělky jsem moc nepochopil. Pokud by otázka zněla, jestli znám někoho kdo dobrovolně podporuje jiné lidi, kteří mají momentálně problémy, pak samozřejmě ano, znám.

A svá doporučení si laskavě strčej za klobouk, nikdo na ně není zvědavý.

Moje řeč

Opravdu nikde nepíšete, že někoho chcete zavírat za nezaměstnanost. Tak jako Koller nikde nepíše,že chce, abychom všichni žili ze sociálních dávek. To vyjádření „že bychom snad i mohli, kdyby se nahoře tolik nekradlo“ byla jen nadsázka.

Ostatně levicový systém, který tu vládl v době mého dětství, nikoho pokud vím ze sociálních dávek neživil (existovaly jen důchody starobní a invalidní), každého jen trochu schopného hnal do práce. I invalidé byli zaměstnáni ve zvláštních družstvech. A zdravotně postižené děti měly přednost při studiu toho oboru, ve kterém se i se svým handicapem mohly uplatnit. Nebylo cílem „hodně vydělat“ ale spíš každého zaměstnat.

A mě to přijde správné. Samozřejmě že na každé místo se najde někdo, kdo by ho dovedl zastávat líp. Ale nejde přece jen o to, kdo by tuhle práci zvládl líp, jde i o to, kde jinde se uplatní ten původní. Možnosti a schopnosti nám příroda bohužel nerozdala spravedlivě, někdo prostě není efektivní, výkonný a flexibilní, někdo má holt schopnost učení a přizpůsobování omezenou. Po pravdě řečeno – průměrný člověk je schopen se opravdu dobře a kvalitně naučit jen jednu věc (jeden obor). Pokud ho podmínky donutí přeorientovat se na jinou (třeba učitel hudby na strážného v supermarketu), k čemu dochází? Za prvé se tu plýtvá prostředky na jeho vzdělání – ke střežení supermarketu fakt nepotřebuje uměleckou školu. Za druhé výkon takového člověka nemůže nikdy být tak kvalitní, jako profesionální ochranky. A to se vám zdá efektivní? V dřívějších dobách (předválečných) bylo zvykem, že čím se člověk vyučil, tomu se taky celý život věnoval. Živnost se často dědila po celé generace. A bylo to tak správné. Kvalitu práce totiž nic jiného nezaručí lépe. To jen teď je zvykem propagovat spíš „italský“ systém, kdy člověk, co včera obchodoval s francouzskými víny, dnes obchoduje z high-end hifi technikou a zítra podprsenkami – prostě čímkoli, co zrovna „letí“. O kvalitě služeb, znalosti výrobků či odborném doporučení nemůže být řeč. Ale zisky se hromadí. Tito obchodníci jsou „úspěšní“. Však se často rekrutují z bývalých veksláků.

Dále píšete, že zaměstnavatel má plné právo nahradit vás někým, kdo vaši práci udělá za míň peněz. Opravdu? I v případě, že půjde o načerno zaměstnaného důchodce? Nebo skromného ukrajince? To se stává. A co nabídnete v takové konkurenci vy? Obětujete pracovní smouvu? Nebo půlku svého platu? Předpokládám, že svůj pracovní výkon zvednout už nemůžete, protože jako loajální zaměstnavatel jedete na sto procent už teď – no jestli ne, pak se nedivím, že svůj potencionální vyhazov tak statečně přijímáte. Opravdu máte „co víc“ nabídnout systému, který víc než na kvalitu práce kouká na co nejnižší náklady? Kámoše vyrazili za to, že se nepodepsal pod ošizenou stavbu, kde hrozilo zřícení a ohrožení lidí. Vyrazili ho právě pro „to víc“, čeho si já osobně na něm vážím. A to není hrdina, jen si nechtěl vzít na svědomí případné neštěstí. V právním státě by byla potrestána firma, tady to spravilo víc peněz právníkovi a soudnímu znalci. Líbí?

Soudě podle názorů, typických pro mladší generaci, budete asi o hodně mladší než já (ročník 1970). Vím, co se teď na školách učí. Levičáky tam líčí jako příživnickou bandu, co by ráda znárodňovala či přinejmenším dojila stát na nejrůznějších dávkách. Není to pravda. Skutečným cílem levičáků je fungujíci a prosperující stát, který každému člověku dává možnost si na sebe poctivě vydělat. Nechtějí nikoho okrádat, chtějí jen sami nebýt okrádáni. Kým? Hlavně velkými cizími firmami, které ve spojení s politickými špičkami drancují zem a lidem určují vydřidušská pravidla – přičemž v naší zemi často ani nedaní. Nadnárodních společností, které si ze zemí bývalého východního bloku dělají něco na způsob kolonií – odbytiště výrobků (často nejhorší kvality), zdroj levné pracovní síly a surovin. A kým dalším? Těmi v naší zemi, kteří jejich pravidla přijali a snaží se v rámci jejich podmínek ještě urvat, co se dá.

Ani já nechápu, proč by se zájmy poctivě pracujících lidí, vážících si své svobody, měly lišit podle toho, kolik zrovna vydělávají. Pracujete-li poctivě a lidé vaši práci oceňují lépe, než moji, je to v pořádku. Ale kolik ze současných multi-pracháčů svůj majetek získalo tímto způsobem? Určitě ne všichni. Dokonce ani většina ne. Ti poctivější ho zdědili či zrestituovali – tedy získali bez vlastní zásluhy. A ti ostatní? No – například tím, že narozdíl od zmíněného kámoše se pod podobná svinstva podepsali.

Nechci se s vámi hádat ani vám nadávat, nejsem váš nepřítel, to nemám zapotřebí. S Kollerem ani já nesouhlasím úplně ve všem. A rozhodně nejsem příznivec návratu starých předlistopadových časů – to fakt ne. Ale stav naší země je příšerný to se asi shodneme. A dokud poctiví a slušní lidé budou propagandě baštit tyhle bludy a pravdivé myšlenky odmítat jen proto, že jsou levicové, nic se na něm nezlepší.

Přeji hezký den

Hans

OK, pokud to Keller myslel jako nadsázku, tak to bohužel vhodně umístil mezi své ostatní perly, kde to celkem zapadlo.

Nicméně, pořád to tak napsal, zatímco já jsem o zavírání nezaměstnaných nemluvil vůbec (ani v nadsázce). Jelikož jsem docela alergický na to, když někdo někomu něco podstrčí a pak tu podstrčenou myšlenku slavně vyvrátí (nebo si nad ní aspoň odplivne), reagoval jsem na to.

Náš reálný socialismus žádné dávky sice nerozdával, ale šel na to jinak. Vlastnil všechny výrobní prostředky, takže měl defacto k dispozici celý HDP k přerozdělování. Z toho nepochybně šlo všechny průměrně uživit, což je skvělé pro ty podprůměrné, průměrným je to víceméně jedno, horší je to ovšem s nadprůměrnými…

Ti, kteří se s průměrným nakrmením nespokojili a zároveň nechtěli s režimem kolaborovat, aby se měli „nadstandardně“, se holt snažili emigrovat.

Proto taky ty zavřené hranice. Jinak by značná část těch nadprůměrných utekla a se zbytkem by to nedopadlo dobře. Tak to ostatně dopadne s jakýmkoliv jiným socialismem, dokud bude kam utíkat.

Nebylo cílem hodně vydělat? Ale jistě že bylo. Každý se snaží mít se co nejlíp. Tedy ne každý, ale asi tak 99 % lidí. Jen to tehdy systém umožňoval velmi malému okruhu občanů.

Společnost, kde je cílem každého zaměstnat, zcela logicky ztrácí svou konkurenceschopnost, neboť – přiznejme si to – ne každý umí vytvořit něco, co jsou ostatní ochotni ocenit. Čímž vůbec nemám na mysli invalidy – zdaleka ne každý invalida nedokáže nic užitečného dělat.

Přijde-li vám to nicméně správné, nemám s tím vůbec problém – založte firmu, kde vám půjde o člověka a ne o zisk, zaměstnávejte potřebné za vysoké platy. Proboha, v tom vám nikdo nechce bránit. Jen prosím, dělejte to za peníze lidí, kteří s tím také souhlasí a budou ochotni na to přispívat. Pokud uvidím, že pomáháte skutečně potřebným (a ne jako stát zejména sám sobě), rád vám také přispěji.

Ano, příroda nám talent jistě nenadělila spravedlivě, souhlasím. To nejhorší ovšem je, snažíme-li se ji nějak násilně napravit. Sociální inženýři po celém světě už tolikrát zkoušeli násilně vybudovat „dokonalou společnost“, zůstaly po nich stamiliony mrtvých, a přesto řada z nich pořád věří, že právě jim a právě teď se to povede.

Souhlasím s tím, že přeorientovat se na jinou práci může být problém. Jenže svět se prostě mění. Mění se odjakživa a měnit se vždy bude a je přirozené, že veškerý život se s tím musí umět vyrovnávat. Ostatně i inteligence je právě takto definována – jako schopnost reagovat na měnící se podmínky a učit se nové věci.

Myšlenka, že člověk by měl mít jakýsi nárok dělat celý život jednu práci, mi připomíná ty Rómy z východoslovenských osad, kteří lamentovali, jak dřív dělali výkopy, a tak by se zase mělo dělat hodně výkopů, aby měli práci. Jenže těch výkopů už prostě není tolik potřeba. Co tedy s tím – budeme raději dělat zbytečné výkopy? Prosím, ale financujte si to laskavě beze mne – já chci své peníze investovat účelněji.

Je jistě ušlechtilé dobrovolně pomáhat ostatním, určitě to však neplatí, pokud je tato pomoc vymáhána násilím. Organizuje-li ji navíc tak centrální organizace, jakou je stát, dochází k různým deformacím: stát nemá jak rozpoznat skutečně potřebné, umí rozlišovat pouze podle nějakých pravidel, která se dají obcházet. Jistě znáte spoustu případů, kdy třeba invalida na pomoc nedosáhne, zatímco jisté líné skupiny obyvatel se nám smějí, že pracujeme. Namítnete-li, že by stačilo podmínky lépe definovat, říkám že to není možné.

Je to možné jen tak, že každý z nás sám bude podporovat potřebné, které vidí ve svém okolí, tedy provozovat dobrovolnou charitu.

„O kvalitě služeb, znalosti výrobků či odborném doporučení nemůže být řeč. Ale zisky se hromadí.“

Taková situace může ovšem nastat jen tehdy, pokud:

1) zákazník kvalitu nevyžaduje, pak je to jeho volba,

2) stát tyto výrobce / služby dotuje, pak doufám nemá smysl se k tomu vyjadřovat.

Proč by zaměstnavatel neměl mít plné právo nahradit mě někým, kdo pracuje levněji nebo lépe? Je to jako bych třeba já neměl mít právo koupit si rohlík v prodejně A nebo B, podle toho, který mí víc vyhovuje.

Do toho „koukání na co nejnižší náklady“ chytrá firma započte i to, že se skromným Ukrajincem se pořádně nedomluví, že kvalita jeho práce bude třeba kdovíjaká, že vyhozený člověk bude na firmu nasraný a bude informace o jejím chování sdílet, atd. atd.

Pokud se váš kámoš odmítl podepsat pod ošizenou stavbu, je to jistě velmi chvályhodné. Co to bylo za firmu a pro koho byla stavba určená? Jistě bych si u takové firmy nic postavit nenechal.

Není to celé zase jen důsledek toho, že posuzování bezpečnosti stavby dělá nějaký ouřada, který je úplatný? To samé pochopitelně i následný soud. Já kupovat stavbu, proč si ji neprověřit raději někým, komu důvěřuju (než spoléhat na nějaké úřední razítko)…

Myslím že budu poněkud starší, než si představujete. Ale to není rozhodující.

Se školstvím mám poněkud jiné zkušenosti. Na tu část mé školní docházky po roce 1989 si pamatuju spíše takto – některé učitelky prostě jen přešly z vyvěšování sovětských vlaječek na nové symboly, jiné zůstaly hrdými soudružkami a nijak se tím netajily.

S nějakým zesměšňováním levice jsem se nikdy nesetkal – ostatně většina učitelů je levicově zaměřených (však je živí stát).

Zprávy, které mám o stavu školství nyní, to jen potvrzují – viz různé výchovy k ekologismu, uctívání EU apod.

Je-li skutečným cílem levičáků je fungujíci a prosperující stát, pak je škoda že u nás žádné nemáme. Skutečným cílem levičáků u nás zvolených zatím vždy bylo zabezpečit sebe a své rodiny do konce života za cizí peníze, to všem zabalené do líbivých keců o sociálních jistotách, lidmi bohužel akceptovaných.

Jsem rád, že si uvědomujete, že moc velkých nadnárodních firem je z velké části dovolena (resp. přesněji ne dovolena, ale podpořena) právě státem – tedy agenturou na omezování svobod jednotlivců a přerozdělování cizích peněz. Bez silného státu (tedy na volném trhu) by ke vzniku obřích firem s tak velkou mocí docházelo výrazně vzácněji.

Určitě ne všichni multimilionáři získali majetek poctivě. Pak tedy suďme zloděje, ale nezakazujme být milionářem. Jestli je nepoctivých většina? Těžko říct, já jsem takovou statistiku neviděl. Pokud však bereme informace pouze z médií, můžou být zkreslené. Mediálně je jistě zajímavější zloděj, než člověk který pracuje a vydělává za to peníze. Na takové zprávy by se masy nedívaly.

Proto soudím raději na základě osobních zkušeností, ve kterých je poctivých naprostá většina.

Mimochodem, na dědění ani vrácení státem ukradeného majetku nevidím vůbec nic špatného.

Díky za věcnou diskusi, také přeji pěkný den.

Moje řeč

Ok, Keller to jako nadsázku fakt myslel. A já vám fakt nechci podstrkávat nevyřčené myšlenky ? jen (v návaznosti na téma Kellerovy nadsázky) připomenout, že za vlády bolševiků se na sociálních dávkách fakt nežilo. Uznávám, že to možná v prvním impulsu nebyla správná forma ? dobrý, za to se teda omlouvám. Jinak jestli Kellerův text obsahuje ?intelektuální perly?, to je možné, ovšem tím se od pravicových mudrců nijak neliší. Liší se od nich právě tím, že (z mého pohledu) obsahuje i dost myšlenek pravdivých. Jestli vás zajímá jaké konkrétně, můžu některé vybrat ? ale to kdyžtak nechejme na další komentář. Prozatím mám dost co říct k tomu vašemu.

Prvně k tomu socialistickému přerozdělování. Bylo vyrovnané, to máte pravdu. Vycházelo totiž z pravdivého faktu, že biologické potřeby průměrného, podprůměrného ani nadprůměrného člověka se zas tolik neliší. Jíst, oblékat se a bydlet potřebuje schopný ředitel stejně jako průměrný účetní či ňouma z podnikové knihovny. Všichni tři jsou lidské bytosti. A systém se snažil, aby všichni dostali možnost své potřeby legálně zajistit. Samozřejmě ani tehdy plat knihovníka ani účetního nebyl stejný, jako plat ředitele. Ale byl aspoň takový, aby stačil na zajištění základních životních potřeb. A pokud se někdo nadprůměrný cítil nedoceněný, cestu za hranice si obvykle našel. Dost často zjistil, že v západním ráji mají svých nadprůměrných dost a ti rozhodně nestojí o nějakou přivandrovalou konkurenci. Teda nechci tvrdit nic konkrétního, statistiky taky neznám, znám jen jednotlivé případy a nevím, jak dalece tento vzorek reprezentuje skutečnost. Ale ti skutečně nadprůměrní, které znám já, došli uznání i tady. Po západním světě cestovali zcela volně (byli vysíláni do různých zemí s Českou filharmonií či Lékařskou fakultou) a všichni se zcela dobrovolně vraceli zpět. Nakolik kolaborovali s režimem přesně nevím ? rudou knížku asi formálně měli. Ale že by tito jednostranně nadaní podivíni byli straně k něčemu skutečně užiteční, to pochybuji.

Teď ke konkurenceschopnosti systému, jehož cílem je každého zaměstnat. Proč by takový systém neměl prosperovat? Nevidím k tomu nejmenší důvod. Na světě je to holt zařízeno tak, že společnost se nikdy neskládá jen nadprůměrných. Většinu tvoří průměrní a všude existuje i určité procento podprůměrných. Když zaměstnáme jen ty nejlepší, co s těmi ostatními? Pošleme je do plynu? To doufám ne. Pak ale na světě zůstanou. A brzy se postarají o to, aby se jejich problémy staly i našimi. Způsob už si najdou ? legální (sociální dávky, které hradíme ze svých příjmů my), nebo nelegální (kriminalita, pro níž jsme jako střední vrstva nejsnadnější kořist). Mimochodem přesně to se děje. Stát přece nelze hodnotit podle toho, kolik vydělá a jak ostatním konkuruje. Stát hodnotíme podle toho, nakolik dokáže svým občanům zajistit podmínky k životu. Tedy aspoň podle levicového názoru. Ale i když srovnáme socialistické Československo s dnešní ČR z hlediska hospodářského výsledku, vyhraje to přes své nedostatky socialismus. Protože za něj stát pouze nevyužíval své možnosti k lepším výsledkům. Ale nebyl v dluhu.

Taky není pravda, že málokdo umí vytvořit něco, co by ostatní ocenili. Až na malé patologické výjimky každý něco užitečného umí. Jde jen o to jeho schopnost objevit a nasměrovat člověka tam, kde ji může využít (pokud není schopen udělat to sám). K tomu by měla sloužit škola a jiné výchovné instituce. Ne každý je nadaný. Ale rozhodně je lepší mít jednoho užitečného popeláře, než jednoho nezaměstnaného, nebo hůř ? jednoho absolventa soukromé vysoké školy se zaplaceným titulem a nadáním sotva na toho popeláře. I to se stává. Socialistické školství bylo plánované tak, aby počet studentů vždy přibližně odpovídal potřebě nových pracovníků v daném oboru. Tím se zabraňovalo problémům s uplatněním. Nepamatuji, že by někdo s vysokoškolským titulem musel jít po škole zařazovat zboží v samoobsluze. Zatímco teď to někdy bývá ten lepší případ.

Firmu, která zaměstnává lidi s ohledem na jejich potřeby, vlastní můj strýc i můj tchán (u obou se jedná o autodílny). Jsou to rodinné podniky, ?zaměstnanci? jsou vzájemně příbuzní (synové a jejich rodiny). Prakticky to jsou spíš podílníci. Podniky nebyly založeny z něčí hotovosti, ale z úvěru, který je psán sice na majitele, ale ze svých výdělků (podílů na zisku úměrných přínosu pro podnik) ho splácejí vlastně všichni, kdo pro podnik pracují. A ti všichni jednou podnik také zdědí. Takže je v jejich zájmu, aby prosperoval. Cokoli mu dají, dávají sobě. Nikdo tu nekrade, nikdo se nefláká, nikdo nežádá nic navíc. Stejně tak majitele nenapadne, aby je na výdělku šidil ? je přece jejich táta. A jak si vedou? Dobře. Fungují už od revoluce a zkrachovat se v nejbližší době určitě nechystají. Jde-li to v rodině, proč by to nešlo v jiné sociální skupině? Ty dobré podmínky tu přece dělají dobré vztahy. V rodině jednomu na druhém většinou záleží. Ale na to, aby mi na druhém záleželo a jemu na mě také, s ním přece nepotřebuji mít stejnou DNA. To je jen v hlavě, v morálních a životních hodnotách. Tam bude chyba, ne v politickém nebo hospodářském systému. Máte pravdu ? každý (až na výjimky) chce co nejvíc vydělat. A nějak nedomýšlí, jestli tím ?vyděláním? skutečně zbohatne.

Inteligenci lze definovat různě, i odborníci na to mají různá měřítka. Pokud ale za inteligenci považujeme schopnost učit se, přizpůsobovat novým podmínkám a tím ustát konkurenci, pak nejinteligentnější tvorové na světě jsou švábi, potkani, krysy a podobně. Ne velcí ušlechtilí dravci, jak hlásal Hitler a Konrád Lorenz, ale právě tohle neřádstvo. Ušlechtilí dravci jsou naopak v červených knihách. Zato tihle se rychle učí a přežijí snad všude. Většinou ale k naší škodě. Chceme mít svět zaplaven krysami nebo lidmi s jejich povahou? Jestli ne, pak bychom ty životní podmínky měli zas na chvíli trochu stabilizovat. Jedině tak dáme šanci i jiným ?druhům?.

S tou špatně adresovanou státní pomocí potřebným máte pravdu ? stát nemůže nikdy znát skutečně potřebné a tak se jeho prostředky často míjí účinkem. Ale není řešení financovat potřebné z jiných zdrojů ? třeba vlastních. Tedy můžete, rozhodně je to lepší, než na ostatní kašlat, ale zásadní problém to neřeší. Dobročinnost svět nespasí. Svět spasí podmínky, ve kterých bude dobročinnosti potřeba co nejméně. Skuteční levičáci takovou vizi mají. Za neochotu přizpůsobit ji ?reálnému socialismu? byli jedni z prvních, kdo putovali na Sibiř či do Jáchymova.

Vím, že toho máte v komentáři víc, co by zasloužilo diskusi, ale pro dnešek radši už končím, už tak je to dlouhé dost. Diskuse je to zajímavá a máte-li i vy zájem v ní pokračovat, jsem pro.

Zatím nashledanou

Hans

To, že základní potřeby lidí jsou víceméně vyrovnané, je jistě pravda, ale nijak to nesouvisí se získáváním zdrojů na uspokojení těchto potřeb.

Aby bylo možné říci, že z titulu toho, že je někdo lidská bytost, by měl mít automaticky nějaké nároky, muselo by vše, co je předmětem těchto nároků, být volně k dispozici. Pokud to někdo musí vymyslet, vyrábět nebo aspoň zpracovávat, musí být nejprve ochoten to někomu volně poskytnout, což není vždy pravda (ale samozřejmě to tak někdy může být, rozhodně to nikomu nehodlám zakazovat).

Budeme-li ho ovšem nutit tak činit, může to mít různé následky. Třeba mu poklesne produktivita práce, protože si řekne, dřu se – a co z toho mám. Nebo může rovnou odejít jinam, kde mají lidi radši svobodu. Ani jedno z toho nebude mít pro ony lidské bytosti ve finále příliš dobré důsledky.

Pokud by systém, jehož cílem je každého zaměstnat, mohl prosperovat, pak se jistě obejde i bez nedobrovolných členů a tudíž je uskutečnitelný i ve svobodné společnosti, zákazů a příkazů netřeba.

Jelikož socialistické Československo nevyužívalo své možnosti k lepším výsledkům, mělo tedy výsledky špatné. Většinu naší produkce odebíralo RVHP na základě politických dohod a nebylo tedy třeba nějaké extra konkurenceschopnosti. Ve srovnání se zbytkem světa jsme tedy zaostávali i o desítky let (samozřejmě ne úplně ve všech oborech).

Že socialismus nebyl v dluhu, je oblíbený mýtus. Ano, pokud vám stačí, že nebyl v dluhu „oficiálně“, pak jste tuto část diskuse vyhrál a můžete pokračovat dalším odstavcem.

Socialismus měl ovšem skryté dluhy, například v údržbě infrastruktury (třeba jen takové železnice – abychom po roce 1989 aspoň trochu dohnali okolní svět, stálo to biliony investic).

Dalším skrytým dluhem byla právě ona již zmíněná časovaná bomba se zastaralou produkcí. Jakmile RVHP krachlo a nebylo schopno odebírat, komu jsme to asi tak měli prodávat?

Další věc, kterou si hodně lidí neuvědomuje, je fakt, že naše koruna nebyla konvertibilní měnou, její hodnota byla pevně nastavována státem. Spoustu dluhů šlo tedy skrýt právě úpravami její hodnoty. Navenek to šlo vidět jen zdánlivě nenápadně – přestože pracující lid makal desítky let jako šroub, životní úroveň rostla jen velmi zvolna. Takový systém nelze udržet trvale, proto spěl k bankrotu. Jedna z teorií, proč soudruzi v roce 1989 dovolili převrat, tvrdí právě to, že se chtěli vyhnout hrozícímu bankrotu (a zároveň si zajistili velmi slušné startovní pozice do nového systému)

Nepsal jsem, že málokdo umí vytvořit něco, co by ostatní ocenili. Psal jsem jen, že to nedovedou všichni.

Mně je celkem jedno, jestli je někdo popelář nebo šťastný kupec titulu. Neznám podřadné práce, s jednou výjimkou: práce, za které jsou lidé placeni z nakradených peněz.

Mimochodem, co se týče kupování titulů – všimněte si, jak se je kupují v zásadě jen politici, policajti a další úředníci (ať už na soukromých školách, které si k tomu sami zřizují nebo třeba na státní v Plzni). Víte proč? Protože jedině ve státním někomu doopravdy záleží čistě na titulu. V soukromé firmě přijdou i u otitulovaného lempla na to, že je to lempl (a jestli na to nepřijdou, tak ať si to něj své peníze klidně investují, to mi nevadí).

Vy věříte tomu, že stát může centrálně plánovat, co se má studovat? Já naiva spíš myslím, že skutečně potřebné obory jsou dobře ohodnocené a tudíž je o jejich studium přirozeně zájem (pochopitelně v odvětvích, které stát nedeformuje).

Jestli někdo vystuduje VŠ a pak jde pracovat k pokladně, nestala se spíš chyba v tom, že si vybral špatný obor? Nebylo to dokonce tak, že šel něco studovat, když je to zadarmo, ať ho ještě chvíli živí stát a rodiče, a pak se uvidí? Takový přístup je v současnosti velice populární.

Ten rodinný podnik – no vždyť tak to má být.

A funguje to tak i v jiných skupinách, ale pozor – výhradně ve skupinách, kde si sami můžete rozhodnout, kdo bude jejím členem. Jakmile tou skupinou bude celý stát, který vám bude nařizovat, že – obrazně řečeno – ve vaší skupině bude i ten a ten notorický nemakačenko a nemáte jak se bránit – pak to půjde do kytek.

Nejlepší šanci lidem s krysí povahou dáme tehdy, když budeme ty slušné neustále uměle omezovat.

Jinak nejsem příznivcem nějakého umělého „nastavování“ podmínek a jiného sociálního inženýrství, neboť nikdo nás není natolik chytrý, aby věděl za všechny ostatní, jak mají správně žít. Za nejlepší proto považuji (přirozený) systém, kdy nedostatečná chytrost jednotlivce má následky především na něm samotném, a co nejméně na ostatních.

Proč by svět nemohla spasit dobročinnost? Samozřejmě, budeme-li lidem brát 50-70 % jejich příjmů a následně ukazovat, jak málo pak ještě platí na charitu, může to tak vypadat.

Rozhodně svět nespasí povinné starání se o všechny, neboť toho nejvíce využívají právě ty zmíněné krysy, protože nemůžeme jednoduše říct – právě o vás se starat nechceme.

Moje řeč

Prvně k těm zdrojům obživy v levicově řízené společnosti. Levicová vize nepřisuzuje lidským bytostem jen nároky, ale také povinnosti. Socialistické právo na práci bylo ve skutečnosti povinností – ne povinností pracovat, ale přesněji – povinností doložit legální zdroj obživy. Těch ovšem kromě práce moc neexistovalo, ale to mi nepřijde nic špatného. Ono morálně „čistých“ zdrojů obživy nenabízí o moc víc ani ta nejsvobodnější společnost, protože prostě neexistují. Takže zdroj těch životních potřeb byl zajištěn prostě tím, že každý byl povinen se nějak na jejich vzniku podílet. Nikdo tedy neposkytoval nic zdarma. Tenkrát ne. To spíš teď.

K těm hospodářským výsledkům – mýtem byla spíš nekonkurenceschopnost našich výrobků na západních trzích. To, že většina produkce šla na východ, nebylo proto, že by ji na západě nikdo nechtěl, ale proto, že východ měl při jejím odběru přednost. Své hospodářství jsme bohužel neřídili svobodně. Určitá část produkce na západ šla (sklo, porcelán, pivo)a měla tam – pokud vím – velmi dobrou pověst. Do pouštních oblastí se zas vyvážely Tatry a těžká technika. Bohužel bylo veřejným tajemstvím, že zboží vyráběné pro Západ na české pulty vůbec nepřijde a že se kvalitou výrazně liší od běžné nabídky. Takže soudruzi nás šidili o plody vlastní práce. Ale i když tehdejší běžnou nabídku srovnám ohledně kvality se současnou, převážně importovanou, pak vyšší kvalitu rozhodně nevidím. Tehdejší nabídka – například potravin – mě nenadchla. Ale ze současné se mi přímo zvedá kufr.

Plánování věřím – nejen ve školství, ale v hospodářství vůbec. Co je na něm špatného? Každá hospodářská jednotka (firma, živnost, dokonce i rodina), má-li prosperovat, potřebuje znát své zdroje, své možnosti, své rezervy, vnější situaci i její předpokládaný vývoj a podle toho pak vytvářet vizi dalšího pokračování. Stát je také hospodářská jednotka. Tak nevím, proč by pro něj to platit nemělo. Co se týká konkrétně škol – málo žáků se při volbě budoucího povolání řídí tím, co je zrovna dobře hodnoceno, většinou každý upřednostňuje nějaké své vzdušné zámky. Nejlepší uplatnění dnes mají řemeslníci a lidi pracující rukama – proč tedy učňovské školy zejí prázdnotou? Proč každý chce titul? Protože uvěřil, že vlastnit titul je něco nóbl. Vzdělání totiž neslouží budoucí obživě, ale reprezentaci. A žádný „zdravý konkurenční mechanismus“ to nespraví.

K tomu podniku – jako člověk s určitou pravomocí klidně můžu dostat do parády notorického nemakačenka, však já už se postarám, aby výkon přiměřený svému příjmu odvedl. Ovšem nechci slyšet žádné pseudohumanistické kecy o omezování osobní svobody a nátlaku. Já vím, tenhle systém dost bojuje za „lidská“ právo svobodně se uchlastat, ufetovat nebo zdechnout na skládce. Nic proti, chce-li to udělat beze mě. Ale pokud mám jakékoli výdaje státu s těmito realizátory vlastního životního stylu hradit já, pak do toho taky snad mám co kecat. Jinak se tu omezuje svoboda ne jeho, ale moje. A fakt nevím, proč by svoboda nějakého lempla měla mít přednost před mojí.

Lidem s krysí povahou se nejlépe daří v nestabilních podmínkách. To všeobecně, i když slušným ponecháme možnost se bránit. Myslet si, že na pozemku přejetém bagrem nám pouhým přírodním výběrem vznikne krásná zahrada, je blbost. Vznikne nám tam plantáž nejsprostšího plevele. Chceme-li zahradu, pak musíme její podmínky nějak uměle nastavit. Chceme-li slušně vychovat dítě, pak ho pro začátek musíme omezit nějakými pravidly. To ví každý zahradník, biolog, učitel či rodič. To je obecný zákon chování všech živých organismů. To jen teoretici současného systému na nás vytáhli starou a překonanou Darwinovu teorii, že konkurenční boj a přirozený výběr automaticky vytvoří tu nejlepší společnost.

Tím samozřemě nechci říct, že nemůže existovat společenství naprosto svobodných jedinců, kteří ví jak správně žít a ke své existenci nepotřebují žádné centrální řízení ani vyšší mocí vymáhaná pravidla. Může. Ale taková u svých členů předpokládá spojení skutečné duchovní svobody s odpovědností. Znám málo lidí odpovědných, ještě míň skutečně duchovně svobodných (řídících se vlastním úsudkem, vlastní zkušeností, nesvázaných předsudky). Takže podle mě není zatím uskutečnitelná. Ale co není, může být. Nakonec právě proto tu teď ještě tak pozdě mydlím do stroje.

Tak nakonec ještě vtípek o té dobročinnosti.

Hodný tlustý pán se cpe párky, slupkami z těch párků krmí toulavého pejská. Spatří to starý žid a praví:

„Hodnej pán, že nazapomíná na toho ubohého pejska. Akorát škoda, že tolik párků, aby se ten pejsek najedl, ten hodnej pán nikdy sníst nemůže…“

Hans

Ano, levicová vize potřebuje stanovené nároky a povinnosti, zatímco vizi pravicové (svobodné) stačí to, že člověk ví (nebo to časem pozná), že potřebuje vytvářet nějaké hodnoty, aby se uživil a uspokojoval své potřeby.

Ale já jsem uznal, že část našich výrobků konkurenceschopná byla. Většina však ne (kdyby ostatně ano, pak by se o ně po roce 1989 světové trhy porvaly).

Co se týče současné nabídky potravin, já s ní problém nemám. Ty levné odpadky prostě ignoruju (byť, přiznávám, to je někdy docela těžké – ale to jen proto, že lid si takovou kvalitu žádá, aby mohl mít kvanta „jídla“ levně).

Plánování samozřejmě fungovat může (a funguje), ne však to centrální. Je to vidět i u větších firem – často mají tendence měnit se v byrokratické molochy. U firem však může fungovat konkurence, která to bude dělat chytřeji a také neplatí, že člověk musí být ze zákona zákazníkem nebo zaměstnancem té firmy (resp. nemělo by to platit).

Uvěří-li někdo, že titul je něco nóbl, prosím, je to jeho věc. Jakmile se to tu bude hemžit hlupáky s nakoupenými tituly, logicky titul „něco nóbl“ být přestane.

U těch notorických nemakačenků bych si prosím pěkně rád vybral, zda budu dohlížet na jejich pracovní výkon anebo s nimi raději nebudu mít nic společného.

Za lepší řešení než bránit někomu se uchlastat považuji spíš to, abych nebyl nucen přispívat na jeho léčení. Zde asi souhlas.

Ano, zahrada sama od sebe nevznikne, zahradu její vlastník pěstuje. Vlastník. Stát není můj vlastník (ani nikoho jiného), nemá mě tedy co pěstovat.

Kdybychom měli ideální svět s „ideálními“ lidmi a ideálním vůdcem, mohlo by to asi fungovat báječně. Ale tyto podmínky nejsou splnitelné, tak si musíme vystačit s tou konkurencí (která je stále mnohem lepší než špatný vůdce).

Já si myslím, že svobodný člověk nemusí nutně předem vědět, jak „správně“ žít. To samé se zodpovědností, svobodná společnost by zodpovědnost podporovala.

Dnes je tomu naopak – panuje snaha chránit nás tisícovkami zákonů před vším možným, nahrazovat nutnost myšlení.

To co je nejvíc nereálné a utopistické, není ani tak samotné fungování svobodné společnosti, jako spíš (uvažovaný) přechod ze současného stavu. Ostatně, podobné to bylo i po roce 1989.

Vtípek k dobročinnosti pěkný, ale nemyslím si, že by nutně popisoval realitu ve všech případech.

Ostatně, i na té dobročinnosti by byl zásadní problém to, že opatrovnický stát už lidi odnaučil, že řešením problémů potřebných je právě dobrovolná solidarita.

Moje řeč

Levicová vize potřebovala stanovené nároky a povinnosti jen pro začátek (než každý jednotlivec pochopí důležitost své práce a souvislost její kvality s vlastní životní úrovní). Pokud jde o vytváření hodnot ? tak tento způsob obživy jako víceméně jediný připouští jen společnost levicová. Naopak ta pravicová vám umožňuje sám hodnoty nevytvářet a parazitovat na těch, kteří je vytvářejí. Nemyslím jen příživnictví (živitel – rodiče, partner/ka, důvěřiví voliči). Myslím to, čemu se říkalo nadhodnota. Málokterý miliardář získal svůj majetek tím, že by sám byl tak nadprůměrně nadaný a oceňovaný. Jeho majetek většinou stvořil rozdíl mezi tím, co se opravdu vydělalo a tím, čím byli ?ochotni? (podmínkami nuceni) se spokojit zaměstnanci. Podle zákona je to legální. Ale podle mě je to také okrádání. Nechápu ten paradox – okrádání státem nebo línými sockami vám vadí (to mě také), ale tento jev nikde nezmiňujete. Co to má za logiku? Přivlastní-li si někdo výsledek cizí práce, je to u mě zloděj. Pokud mě neexistencí lepší možnosti přinutí na jeho podmínky přistoupit ?dobrovolně?, pak vyděrač.

Chcete příklad? Znám firmu, kde majitel svým zaměstnancům jejich nízké platy zdůvodňoval tím, že se málo prodává, musejí se víc snažit. Tak se snažili. Obrat se opravdu zvedl, dluhy na fakturách i nájemném se srovnaly, firma začala vydělávat. Jen platy zaměstnanců zůstaly stejné (průměr kolem 12000,- čistého, rok 2004-2006). Místo toho si majitel pořídil luxusní auto a milenku. A zase finančně ?nevycházel?. Občas nebylo na výplatu vůbec, čekalo se na ni přes měsíc. Tady už pan šéf porušoval zákon. No a? Pokud by ho zaměstnanci zažalovali ? což byla jejich jediná legální možnost obrany ? nic by se nestalo, ze svých platů, které ani nedostali, by si jistě nezaplatili lepšího právníka než pan šéf. Samozřejmě zaměstnanci mohli odejít ? to ano. Jenže moci odejít odněkud je jen půlka svobody. Tou druhou půlkou je ? mít kam odejít. A právě tahle druhá část v pravicové společnosti dost často jaksi chybí. Mě osobně je zcela jedno, jestli mi společnost něco přímo nařídí, nebo mi ?pouze? nedá lepší možnost ? obojí považuji za omezování své svobody. Někdo v tom rozdíl vidí – já ne.

Když srovnám možnosti pravicové a levicové společnosti ? pravicová mi (teoreticky) dává možnost stát se tím miliardářem, levicová mě chrání před možností stát se bezdomovcem. Obojí může splňovat něčí představy o svobodě. Záleží na jeho životních hodnotách. Souhlasím ovšem s tím, že volba by měla být dobrovolná.

V odstavci o líném nemakačenku se dovoláváte volby, zda se dotyčným člověkem zatěžovat či s ním nemít nic společného. Tu druhou možnost vám dá spíš ta levicová společnost, protože ta má své prostředky, aby výtečníka pracovat přiměla. Pravicová ho ?svobodně? nenutí k ničemu ? zato vás (přímo) nutí hradit jeho životní náklady formou daní (sociální dávky) a (nepřímo) před ním na vlastní náklady zabezpečovat svůj majetek (alarmy a jiné bezpečnostní systémy, pojištění). Opravdu vám připadá jednání pravice čestnější? A vyjde levněji?

Také mluvíte o svobodě pravicově liberálního trhu. Ve skutečnosti trh není nikdy svobodný. Neurčuje-li jeho pravidla stát, určují je samotné firmy. Ty nejsilnější, které mají dost moci ovládnout celý trh a konkurenci nedat nejmenší prostor. Jistě znáte pojem monopol, koncern, trust, syndikát. To co se týče velkých firem. Ale neplatí to jen pro ně. I drobnější živnostníci dávno pochopili, že obstát sám v konkurenci je těžké a že dohoda s ostatními sobě rovnými zaručuje lepší podmínky. Zkuste si proniknout například mezi taxikáře nebo stánkaře. Zjistíte, že tito lidé tvoří uzavřenou společnost s určenými pravidly, rozdělením teritorií i cenami, které se nesmí příliš lišit. A že hned tak někoho mezi sebe nepustí. Takže svoboda pravicově liberálního trhu je zase jen krutý mýtus.

Ještě odbočím do historie. První pokus o založení socialistických států dopadl špatně. Proč? Tak si vzpomeňte, jaké státy tvořily západní blok a jaké východní. Západ si zabral ty nejvyspělejší průmyslové státy Evropy, zatímco Východu zůstalo z celé Evropy a Asie to nejzaostalejší. Sovětský blok jsme netvořili jen my, Němci a Maďaři. Tvořilo ho také zaostalé, spíše zemědělské Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajina, Rusko, tvořila ho rozsáhlá území řídce obydlené Sibiře či asijských stepí. To všechno bylo třeba pozvednout na vyšší úroveň. V západní Evropě se průmysl budoval někdy od 18. století. Východ to měl stihnout během necelého století jednoho. Bez zkušeností, bez tradice, bez lidí na něco takového připravených. Proto ta nižší životní úroveň socialistického bloku ve srovnání se Západem. Západní pováleční budovatelé to měli lehčí ? stačilo obnovit a rozvíjet to, co už jednou vybudováno bylo. Východu, který musel budovat vše od začátku, zbrzdila navíc jeho úsilí válka ? nejdřív světová, pak ta studená, která mu odčerpávala prostředky potřebné jinde. Východ byl od začátku v nevýhodě. A nakonec to holt neustál. Ale jeho neúspěch neříká nic o tom, jestli je levicový státní systém funkční, či nikoli. Za lepších podmínek funkční být může. I bez nedobrovolných členů. Nakonec ? v roce 1968 ti naši ?nedobrovolníci? měli možnost odejít. Dost jich opravdu odešlo. Ale rozhodně se nám republika nijak výrazně nevylidnila. Takže zas až tak špatné to s tou spokojeností s režimem asi nebylo.

K té zahradě ? sama od sebe nevznikne ani zahrada, ani slušná společnost. Obojí je třeba pěstovat. Podle představ vlastníka. Stát ale vlastníkem ?zahrady? ani společnosti není, ten je jen jejím správcem. Vlastníky by měli být občané. Tedy každý z nás. Takže „pěstování“ (zavedení a dodržování určitých pravidel) by mělo být zájmem každého z nás.

Člověk opravdu svobodný většinou ví, jak správně žít. Právě to ho přece svobodným dělá. Ne politický režim, ani hospodářské podmínky, ale vlastní schopnost vidět pravdu a odvaha jednat podle svého svědomí. Dost lidí dělá tu chybu, že očekávají svobodu odněkud zvnějšku, místo aby ji hledali v sobě. Takoví nikdy svobodní nebudou. I kdyby se zbavili pomyslných okovů, vzápětí vlezou do jiných. Tak jako naše republika z Varšavské smlouvy rovnou do NATO. A kdyby jen tam.

Dobročinnost já osobně moc neschvaluji. Tedy kromě výjimečných situací (živelné katastrofy) ? tam se snažím přispívat co nejštědřeji. Ale jako řešení dlouhodobých problémů je špatná. Vezmu to z hlediska příjemce ? bude mě těšit život z milodarů? Vůbec ne, bude to pro mě obrovské ponížení. Každý chce být něčím prospěšný, každému (až na patologické výjimky) vadí pocit, že je závislý na něčí štědrosti. Mluvíte o svobodě. Dobročinnost ji nedává. Morálně naopak zotročuje.

Tak to je snad pro dnešek všechno. Zdravím a těším se nashledanou

Hans

Zloděj je ten, kdo si přivlastní cizí majetek, aniž by o tom majitel věděl a souhlasil s tím.

Pokud někdo zaměstnává lidi a má z toho větší zisky než zaměstnanci samotní, pak podle mě není řešením mu peníze krást a těm „potřebným“ je přerozdělovat.

Přirozeným řešením je, aby se zaměstnanec sebral a šel tu činnost dělat jako živnostník a vydělal si spravedlivě. Že je s tím spousta úřední buzerace? No jo, to už je zase jiný problém.

Nebo může jít zaměstnanec aspoň ke konkurenci, která s ním bude mít lepší vztah, zaměstnanec bude spokojenější, bude pracovat lépe a konkurence získá výhodu.

Že v daném odvětví konkurence není? Pak ji ale téměř jistě omezuje víc stát, než by ji omezovala svoboda (nebo, jak vy říkáte, neoliberalismus).

Svobodná společnost nikomu žádné možnosti neodpírá, jediným omezujícím faktorem je vždy člověk sám.

Zrovna kolem roku 2006 byl vrchol období, kdy se firmy o kvalitní lidi doslova praly a velmi dobře si pamatuji, jak bylo těžké získat dobrého zaměstnance a naopak relativně lehké najít práci.

Já bych třeba za pár šupů pro šéfa žijícího si v luxusu asi moc dlouho nepracoval. Neměl-li bych alternativu, doufám že by mě ani nenapadlo hledat příčiny jinde než v sobě (byť to samozřejmě může být někdy těžké).

Ostatně, kdybych tu alternativu opravdu neměl, pak to znamená, že je pro mne ta práce výhodná. Ano, je to tak.

Ano, levicová společnost mě chrání před spoustou věcí, resp. to aspoň předstírá. Potíž je v tom, že to moc nefunguje (a navíc, skutečně rád bych si rozsah těch ochran mé osoby sám vybral).

Ostatně, představte si, co by asi tak dělal Paroubek nebo komunisté, když by zmizela chudoba, všichni by měli práci, neexistovali by bezdomovci, každý by byl spokojený. Co by pak dělali, koho by oslovovali svými plamennými řečmi? Skutečně jsou výše uvedné věci zájmem levicových politiků?

Nemyslím si, že by mě svobodná společnost nutila platit někomu sociální dávky. Ne, myslím že by to taková společnost nedělala.

Rozhodně si myslím, že vybavit se alarmy a třeba se ozbrojit by bylo levnější než živit státní policii (která mi stejně majetek neohlídá, takže do alarmů apod. musím investovat tak jako tak; navíc – jelikož ji stát platí – logicky hájí zájmy státu a ne moje).

Ano, monopoly znám, výhradně však takové, které stát sám zákonem ustanovil nebo alespoň dostatečně zreguloval a pokřivil dané odvětví a znemožnil vstup nových firem na trh.

A zrovna taxikáře velmi regulují města a častěji než že by vás mezi sebe taxikáři nepustili, vám spíš rovnou úřad nedá licenci.

Navíc, máte-li na to žaludek, s nějakou mafií se aspoň teoreticky vypořádat můžete, se státem nikoliv.

Samozřejmě že i na svobodném trhu by existovali firmy a lidé, kteří by si jej rádi upravovali k svému, jenže bez státní moci by to měli nesrovnatelně těžší.

OK, může-li levicový systém dobře fungovat bez nedobrovolných členů, tak ať si funguje, je mi to jedno. Až někdo takový systém uvede v praxi a dosáhne s ním lepších výsledků než kdy dosáhly svobodné země, pak uznám že jsem se mýlil.

Ano, já sám se rád pěstuji; lidi, se kterými nemám nic společného, bych si pěstovat nedovolil a rád bych to samé čekal na oplátku i od nich.

I pro mne by byl život z milodarů ponížení; ještě mnohonásobně horší by ovšem byl život z nakradených peněz, k jejichž krádeži bych ovšem ani neměl dostatek kuráže a nechal bych za sebe krást někoho jiného a z milostivě vyplacených podílů na kořisti žil…

Moje řeč

Ať to tentokrát není tak dlouhé – zkusme praktický příklad.

Určitě znáte postavu závozníka Otíka z filmu Vesničko má středisková. Otík není žádný nemakačenko ani asociál, je jen takový – no, poněkud problémový. Ačkoli mu nelze upřít velkou snahu, je dost náročné s ním pracovat. Film sice pochází z dob socialismu, ale člověk s podobnými problémy se může narodit i v té nejsvobodnější společnosti. Co s ním? Jak byste si s takovým člověkem poradil vy? Jaké místo ve společnosti byste mu určil? Z jakých zdrojů by mohl zajistit své potřeby?

Hans

Netroufal bych si určovat Otíkovi místo ve společnosti. Jistě by jej našel sám.

Pokud si dobře pamatuju, tak třeba rád choval holuby. Já (a spousta dalších) lidí bych je od něj rád kupoval. Sehnat dnes dobrou drůbež je problém :)

Ano, jistě namítnete, že se semtam narodí osoby „ještě problémovější“. Většina z nich má jistě nějaké okolí nebo prostě nějací lidé považují za správné jim pomáhat a dělají to. Rozhodně jejich existenci neberu jako argument pro to, aby všichni něco povinně odváděli a kdosi z toho organizoval jakousi „pomoc potřebným“ (reálně samozřejmě především sám sobě).

Moje řeč

Také si netroufám takovému člověku určit nějaké místo v tržní společnosti. A pochybuji, že člověk, který i za socialismu fungoval jen díky velké péči a toleranci svého okolí, by něco takového dokázal sám. Představa, že by se uživil svým koníčkem, je dobrá tak leda jako námět na americký film. Vést jakoukoli živnost (řídit chov tak, aby se vydělalo, sledovat dodavatele a odběratele, účetnictví) je organizačně náročné i pro normálního člověka ? už vidím, jak ji zvládá prosťáček, který potřebuje dohled i nad svou osobní hygienou. Ostatně ? pokud by se v té vsi dalo vydělat na chovu holubů, v tržní společnosti by se jistě našlo dost podnikavých, kteří by této šance využili mnohem dřív, než chudák Otík. Ony teorie se krásně vymýšlejí, bohužel realita je jiná.

Ani já netoužím po tom, aby nějaký systém tyto lidi zneužíval jako záminku k výběru větších daní a sám na celé věci parazitoval ? to ani náhodou. Já tu hájím jejich právo být i se svým handicapem zaměstnáni. Samozřejmě na pozici úměrné jejich schopnostem a za plat, který nemusí zajistit víc, než základní životní potřeby ? ale zaměstnáni. Protože jedině tak se zařadí mezi lidi a jejich život získá určitý řád a pravidla, čímž se udrží na určité úrovni. O levicovém systému vím, že těmto lidem tuto šanci dával. O ?svobodném tržním? vím, že často nemá uplatnění ani pro průměrné lidi. Takže já vidím řešení ve změně systému ?doleva?. A vidím ho tak na základě osobní zkušenosti s oběma hospodářskými systémy.

Ovšem máte pravdu, že to, co se v současné době označuje za naši politickou levici, je jen ničemný žrout státních peněz a voličských hlasů. Ani ČSSD, ani stářím vymírající KSČM skutečné levicové názory a představy nijak nehájí.

K těm zlodějům: Ani občan, ani zaměstnanec se svým okrádáním nesouhlasí (pokud si ho uvědomují). Označujete-li za zloděje vydřidušský stát, pak jím logicky je i vydřidušský zaměstnavatel. Morálně není v jejich jednání rozdíl. Samozřejmě není řešení zloději ukradené peníze sebrat a přerozdělit ? tím se k původnímu vlastníku nedostanou. Řešením je ? vůbec mu tak sprosté jednání neumožnit.

Nespokojený zaměstnanec jistě má ? čistě teoreticky – možnost zaměstnavatele změnit. Stejně jako nespokojený občan má ? čistě teoreticky ? možnost vycestovat do jiného státu. Není problém odněkud odejít, nikdo nikoho nedrží. Problém je se dostat někam jinam, kde by to bylo lepší. Společenství s lepšími podmínkami obvykle nemají vlastních lidí nedostatek.

K té bezpečnosti ? pokud se mám ozbrojovat a vybavovat alarmy, pak nemám pocit, že žiji ve svobodné společnosti. Svobodu pro mě představuje právě pocit bezpečí bez potřeby těchto věcí. Souhlasím ale, že takovou svobodu nezajistí silná a dobře placená policie. Tu zajistí kvalitní morální výchova.

Důkaz hospodářské schopnosti levicového systému představuje Čína. Relativně ? uvážíme-li jeho hospodářský stav před rokem 1917 ? i Sovětský svaz. A hospodářsky úspěšné izraelské kibucy jsou vlastně ten nejtvrdší komunismus. Tyto země jsou hospodářsky úspěšné ? ale žít bychom v nich asi nechtěli. Nejsvobodnější země jsou prý ty, kde politická pravice s levicí tvoří vyvážený celek. Tedy jestli nějaké takové ještě existují. Dříve to bývala například Francie.

A nakonec k tomu životu z milodarů ? nepřeme se o to, zda je lepší život z nich, nebo nakradených peněz. Shodneme se asi na tom, že nejlepší je živit se vlastní prací. Proto pryč se systémem, který zaměstnává jen ty nejlepší. Protože nejlepší opravdu nemůžeme být všichni.

Hans

Je to pořád dokola, takže jen k pár bodům:

„Ony teorie se krásně vymýšlejí, bohužel realita je jiná.“

Ano, proto nechci vymýšlet teorie a důvody, proč by ten a ten se o sebe neuměl postarat. Nechci nikoho podceňovat a považovat implicitně za neschopného. Na druhou stranu existenci skutečně potřebných (reálně ovšem zcela mizivého procenta) samozřejmě uznávám a opakuji proto z minula:

„Rozhodně jejich existenci neberu jako argument pro to, aby _všichni_ něco povinně odváděli a kdosi z toho organizoval jakousi „pomoc potřebným“ (reálně samozřejmě především sám sobě).“

Jestliže nějaký systém někomu cosi dává, tedy vzniká-li _nárok_ na pomoc, znamená to, že je naopak někdo jiný _povinen_ tuto pomoc zajišťovat. Takový systém nemohu podporovat. Navíc, existující nárok na pomoc „v nouzi“ generuje „potřebné“ jako na běžícím pásu, což už řadu let vidíme v praxi. Bohužel.

Viz třeba toto: http://devian.cz/2010/proc-jsme-chudi/

„Označujete-li za zloděje vydřidušský stát, pak jím logicky je i vydřidušský zaměstnavatel. Morálně není v jejich jednání rozdíl.“

Vy skutečně nevidíte rozdíl mezi zaměstnavatelem, se kterým dobrovolně uzavírám smlouvu a státem, který o mě rozhoduje na základě toho, že jsem se kdysi narodil a tak získal jeho občanství? Teze, že mohu odejít do jiného státu, neberu. Nelíbí se mi mafiánské obchody, které mohu neuzavřít pouze úprkem jinam.

„Důkaz hospodářské schopnosti levicového systému představuje Čína.“

Nikoliv, v Číně je (z hospodářského hlediska) kapitalismus tak tvrdý, že by se nám tu z toho protáčely panenky. Oni totiž čínští soudruzi poznali, že když povolí svobodné podnikání, že to bude jedině dobře. A – pochopitelně – přidali-li by ještě svobodu společenskou, byli by na tom ještě lépe.

(A to pomíjím fakt, že bující sociální státy v Evropě a nyní již i v USA Číně značně usnadňují konkurenční posici.)

„Proto pryč se systémem, který zaměstnává jen ty nejlepší. Protože nejlepší opravdu nemůžeme být všichni.“

Tak jednak takový systém nemáme, takže ho ani nemůžeme dávat pryč. Za druhé, když si představím, jakou práci jsem (nebo bych byl) ochoten poptávat, nevychází mi nutně, že by ji museli vykonávat jen ti nejlepší. Ono zpravidla stačí nebýt lempl a na to má při troše vůle a motivace (kterou, pravda, přebujelý sociální systém poněkud likviduje) téměř každý.

Navíc, nikdo nechce třeba vám bránit v zaměstnávání těch nejhorších…

Moje řeč

Prima, tak ať je to kratší a ať se konečně dozvíme něco nového – můžete mi něco vysvětlit?

Mluvíte o jakémsi „vybírání na potřebné“ které ze zásady nehodláte podporovat. Souhlasím. Ale jak to probůh souvisí s právem na práci, které hájím já? To jako že bychom my levičáci vybírali nějaké zvláštní daně a těmi podpláceli zaměstnavatele, aby průměrné a problémové lidi zaměstnal, nebo jak to myslíte? Já tam totiž nevidím žádnou souvislost. Spíš mám dojem, že každý mluvíme o něčem jiném. A že pokud si tyto věci neujasníme, nemůže to být jinak, než pořád dokola.

Hans

Vida, to vypadá na zajímavý posun.

O vybírání na potřebné jsem mluvil v souvislosti se sociálními dávkami, o nichž jsem se domníval, že je řeč (viz diskuse o Otíkovi a dalších potřebných).

Dobrá tedy, mluvíme-li o právu na práci, měli bychom si tento termín ujasnit. Máte na mysli právo na práci ve smyslu, že nikdo nesmí přijít a vykonávání vybrané práce někomu svévolně a násilně zakázat? (Příklad: stát zakáže někomu pracovat např. na základě toho, že má „závadné“ názory.)

S takovým právem jistě souhlasím.

Máte-li však na mysli nárok na práci (tedy – někdo se musí přímo a aktivně postarat, abych měl práci), je to něco odlišného. Vzniká-li totiž takový nárok na straně jedné, musí být nutně zajištěn povinností na straně druhé. Kdo a jakým způsobem by tedy musel konat tyto povinnosti, aby naplnil zmíněný nárok?

Ještě to vysvětlím jinými slovy – je-li něčí práce za danou cenu užitečná, je na trhu dobrovolně poptávána. Má-li někdo mít nárok na práci, musíme tedy násilím donutit někoho jiného tuto práci poptávat (což nutně vyplývá z teze, že na trhu – tedy dobrovolně – všichni práci neseženou a zároveň je nutno jim ji zajistit).

Moje řeč

Zdravím po delší době.

Prvně k právu na práci. Pokud ho chápete jak píšete, pak za jeho porušení jistě považujete i porevoluční hromadné zbavování funkcí „kvůli“ (tedy pod záminkou) držení rudé knížky. Příklad – oční lékařka propuštěná Lékařskou fakultou, krátce na to oslovená švýcarskou firmou s nabídkou vedení nově založené soukromé kliniky. Nebo vojenský inženýr-stavař, propuštěný z armády, dnes úspěšně pracující ve vyšší funkci pro firmu Subterra. Uplatnění těchto lidí v soukromých firmách je snad nejlepším důkazem, že pro neschopnost propuštěni opravdu nebyli.

Co se týče právního zajištění práva na práci – v přirozeném procesu není nutné. Nezaměstnanost totiž nezpůsobuje nedostatek práce jako takové. Objem práce (tedy jevů vyžadujících naši energii)přece vychází z lidských potřeb – snížily se snad lidské potřeby? To určitě ne. Lidské potřeby se (pokud vím) spíš zvyšují, což by logicky zvyšovalo i poptávku po pracovní síle. Současný objem potřebných činností by šlo rozdělit mezi všechny (kromě asociálů). Každému by se mohlo dát vydělat, někomu méně, někomu více podle schopností. A proč to tak není? Proč místo vyvážené společnosti s případným minimem asociálních výjimek máme vlastně dvě skupiny lidí? Ty zaměstnané, věčně vystresované, nic nestíhající, přetížené na úkor osobního života, rodiny i vlastního zdraví. A ty nezaměstnané, živořící v lepším případě z náhodných brigád či práce načerno, v horším ze sociálních dávek. Proč? Je dost práce, dost lidí, čeho tedy není dost? Té energie, která celým hospodářstvím koluje jako v organismu krev. Peněz. Ty se nám někde „záhadně“ ztrácejí. Kam? Přesně 27. 9. vyšel na serveru Novinky zajímavý článek s názvem „Světu vládne Goldman Sachs, miluji krize“. Rozhodně je zajímavé si ho přečíst. Názor už si jistě vytvoříte sám.

Tak hodně zdaru při rozšiřování obzorů.

Hans

Vidím, že můj pohled na právo na práci musím zadefinovat přesněji. Psal-li jsem o tom, že nikdo nesmí mít právo mi ve vykonávání práce bránit, musím doplnit, že se to pochopitelně nemůže týkat zaměstnavatele (jako jediného). Jelikož mě platí, musí mít pochopitelně právo mi tu práci přestat nabízet, a to z libovolného důvodu (naprosto stejně, jako si já z libovolného důvodu třeba nemusím koupit rohlíky v Tescu), protože jinak bychom mu vlastně diktovali, co má dělat se svými penězi, s čímž nemohu souhlasit.

Ostatně, kdyby tomu tak nebylo, pak bych například i já byl zodpovědný za „ztrátu práce“ u všech lidi, které nezaměstnávám, což by bylo absurdní.

Pochopitelně nám může připadat zlé, že pan X vyhodil pana Y kvůli jeho názorům, právo činit tak však panu X nelze upřít. Pan X tím nejvíc trestá samozřejmě i sebe, jelikož kvalitní pan Y bude přínosem konkurence, která s jeho názory problém nemá. Pozor ale – pokud by kvůli názorům pana Y nařizoval jeho vyhození panu X někdo jiný, typicky stát, pak je to samozřejmě svinstvo.

Omlouvám se tedy za původní nekompletní definici, asi jsem výše uvedené považoval za příliš zřejmé. Snad jsem to teď napsal už lépe.

Objem nutné práce nesnižují jen potřeby lidí (které, jak správně podotýkáte, se spíše navyšují), ale třeba zvýšená produktivita, kdy k pokrytí stejného množství potřeb je nutné o něco méně práce než dříve. Pak samozřejmě i takové věci, jako je zákonem nařízená minimální cena práce (= minimální mzda) a jakákoliv práce, která má nižší hodnotu, tedy není poptávána ani vykonávána. Ano, také se mi to nelíbí.

Ano, ano, jistě, „každému by se mohlo dát vydělat, někomu tolik, někomu tolik,“ jen kdyby to někdo moudře řídil. Děkuji, nechci, ještě to nikdy nefungovalo, nefunguje to ani teď a ani to nikdy fungovat nebude. Není v silách žádného člověka ani skupiny lidí moudře a kvalitně uřídit celou společnost.

Že není dost peněz – myslíte teď peníze jako hodnoty nebo peníze jako oběživo? Kolik je oběživa, je celkem jedno. Ano, s penězi coby protihodnotou za vlastní vykonanou práci lidé šetří, protože se jedná o hodnoty celkem vzácné. A jak už jsem psal výše, řada práce, která by mohla být vykonána, vykonána není, protože ten, kdo by ji platil, by za ní kvůli minimální mzdě a daním musel tolik peněz, že ji radši nechá nevykonanou. Anebo ji prostě nechá nevykonanou a koupí si za své peníze zase jinou. Co se dá dělat.

Mimochodem, zaměstnaný jsem, stíhám co chci, nestresuji se a nepřetěžuji, máte pro mě ve svém světě taky nějakou skupinu?

Co se týče článku z Novinek, nepřipadá mi v podstatě ničím zajímavý. Ano, jsou investoři, kteří mají krize rádi, jelikož se dá levně koupit spousta věcí (protože je zrovna skoro nikdo nechce). To mi připadá logické a přirozené. Mohou na tom vydělat, ale i prodělat, tak už to chodí. Kromě této myšlenky obsahuje článek jen pár frází, které čtenářstvo novinek jistě ocení („vidíš, já si to myslím a tady to taky píšou, tak vidíš že mám pravdu!“). Škoda, že tam třeba není popsaný ten mechanismus, kterým má Goldman Sachs ovládat svět. Ukázalo by se, že to buď nedává žádný logický smysl, nebo že je tento mechanismus závislý na státech a jejich nařízeních. Takhle to má asi tak stejnou informační hodnotu, jako bych řekl, že Goldman Sachs ovládá svět a vesmírní lidé zase ovládají Goldman Sachs. A jelikož jsem to řekl, tak je to prostě pravda a všichni se na mě v této věci mohou odkazovat, chtějí-li si potvrdit svůj stejný názor.

PS: Připadá mi docela komické, že jsme se tu začali bavit o zlé svobodě a volném trhu a vy vždy dokládáte své teze příklady z ministerstva, státních nemocnic a velkých bank propojených se státem, tedy skutečně typicky volnotržních prostředí :) Nic ve zlém, jen mě to prostě pobavilo :)

Moje řeč

Zdravím.

Tak prvně k tomu vašemu zařazení: v současné ČR zaměstnaný, ale přitom stíhající osobní život a nestresovaný… V úvahu přicházejí tyto možnosti:

a) šťastná výjimka potvrzující pravidlo – proč ne, i takové znám, viz ta zmíněná oční lékařka a vojenský inženýr

b) člověk, kterého vlastní ego nutí lhát i sám sobě – bohužel častější případ.

Ale která z těch možností platí pro vás, posuďte sám. Já vás osobně neznám, takže těžko říct.

Jinak mě zase baví ty vaše pojmy „svoboda“, teď dokonce i „zlá“ :) a „volný trh“. Co to probůh má být? Pojem „svoboda“ já chápu jako duševní stav člověka, jako schopnost vidět pravdu, chápat souvislosti, tvořit si vlastní názor i ochotu tento názor změnit, pokud se ukáže jako mylný či nedokonalý. U vás mám pocit, že ji chápete spíš jako nějaké vnější podmínky. Jestli se nemýlím, pak vám vůbec nezávidím. O takovou svobodu je totiž možné snadno přijít.

A ten „volný trh“? Co to vlastně má být? Hospodářství nezávislé na politické moci? Nic takového přece nikde na světě neexistuje – a pokud vím, od vzniku prvních starověkých států typu sumerské říše ani neexistovalo. Existovalo jen hospodářství řízené moudře, s cílem společenského rozvoje (historické výjimky, u nás např. doba krále Karla IV.) nebo řízené s cílem největšího zisku pro určitou skupinu na úkor zbytku společnosti (v historii výrazně převažující). Něco jako „svobodný volný trh“ ve větším společenském celku je nesmysl. Společnost nikdy nefunguje jako skupina oddělených jednotlivců, ale spíš jako propojený organismus. Všechny větší celky mají přirozenou tendenci se nějak organizovat (už středověcí řemeslníci tvořili cechy s vlastními pravidly) a neurčí-li trhu v takovém celku pravidla centrální moc, určí mu je společenství nejsilnějších firem. Ostatně současnému světu vůbec neurčují pravidla státy, ale velké banky. Mechanismus, jakým působí velká banka na ekonomiku státu vám vysvětlí jakákoli učebnice ekonomie či finančnictví – na příspěvek sem by to bylo moc dlouhé.

Jinak s těmi státními institucemi máte pravdu, propříště vezmu příklady ze soukromé sféry. Příklady z volnotržního prostředí vzít nemohu vzhledem k výše řečenému – není mi známa reálná existence něčeho takového. :)

Dobrou noc

Hans

Svobodu chápu zjednodušeně (a ve smyslu této diskuse) jako stav, kdy mi nikdo nenařizuje, co musím a nesmím dělat s vlastním životem a majetkem. Jistěže o ni mohu snadno přijít, stejně jako o spoustu dalších věcí. To snad ale není důvod, abych o takové hodnoty ani neusiloval a vzdal se jich rovnou. Naopak, právě křehkost a nestálost svobody je to, co její hodnotu z velké části tvoří.

Termín volný trh používám zejména v situacích, kdy jej někdo z něčeho viní. Nemáme-li jej (a ano, nemáme), nelze ho ani z ničeho vinit. A ano, je dost možné, že není ani nikde jinde na světě, byť si tím nejsem docela jist. Historicky však zcela jistě existoval, a velmi pravděpodobně existoval po podstatnou dobu lidské existence. Navíc, dělají-li všude na světě kraviny, není to dobrý argument, abychom je dělali i u nás. Stejně jako to, že asi nikde neexistuje společnost, ve které by se ani trochu nekradlo, není důvodem k tomu, abychom se posmívali názorům, že krást není dobré.

Ano, snaha trh mocensky ovládnout a získat tak pro sebe výhody, vznikla jistě velmi záhy. Ta má však dva aspekty: v jak velké míře je svoboda rušena (ano, volný trh a svoboda jsou dvě strany téže mince) a s jakou účinností se tomu lze bránit. Obojí je v současnosti poměrně zlé (a dost lidí se snaží, aby to bylo ještě horší).

Samozřejmě chápu, že pro kohokoliv může být svoboda úsměvná záležitost, kterou nepotřebuje a vůbec mi nevadí, když se jí (ovšem jen té své) zbavuje. Stejně tak naprosto nepopírám, že lidé se vždy přirozeně spojovali do různých společenství. I já to dělám. Nepřipadá mi ovšem moudré, natož morální, být takto nucen účastnit se společenství, z nichž nezanedbatelnou část tvoří parazité (vzniklí právě v přímém důsledku toho, že ostatní s nimi v tom společenství *musí* být), se kterými nechci mít společného nic.

Jinak samozřejmě uznávám, že velké banky mají moc, kterou by ovšem bez moci státní nikdy nezískaly. Je možné, že se státům časem vymkly z rukou, spíš ale hádám, že s nimi žijí v dokonalé symbióze. Ale moc to nesleduju, jednak je mi to celkem lhostejné, druhak informace z médii mají jediný cíl: rozhořčit prostý lid, který to rozhořčení z jakýchsi důvodu neustále poptává.

PS: Výjimky pravidla nepotvrzují, ale vyvrací. Kdybych měl zájem o pochybné psychoanalýzy a domněnky o mé osobě, šel bych si pro ně třeba na Novinky. Tady to fakt není potřeba, proto prosím příště zvažte, jak a zda vůbec budete do diskuse přispívat. Povinné to není. Na případnou věcnou a slušnou diskusi se samozřejmě budu těšit.

Pepíček ze školky

@ Moje řeč: To snad ani nemůžete myslet vážně, tu snůšku levičáckých blábolů. To člověku skutečně zůstává rozum stát…

Hans

Já bych takové lidi automaticky neodsuzoval. Chápu, že jsou rozhořčeni negativními jevy kolem nás, třeba tou nezaměstnaností. Případně že mají jakýsi přebujelý „cit pro spravedlnost“ a vadí jim nerovnost třeba v životní úrovni, tedy věc v zásadě přirozená a nedá se říci škodlivá.

Pořád považuji za lepší pokoušet se jim vysvětlit (byť to bývá marné), co ty negativní jevy reálně způsobuje a jak by tedy bylo logické proti nim něco konat, než jim prostě vynadat (chápu, často to chce pevné nervy :).

Samozřejmě přístup „vy máte názor takový a takový a mě se nedaří proti němu argumentovat, a tak vám aspoň řeknu, že ten názor máte jen proto, že jste to a ono“ (zde v diskusi se zmíněným pánem taky vídaný) – pro to žádná slova omluvy nemám :)

Reagovat

 
Svobodni.cz

Tagy

Odkazy