1. Biopaliva

Máme vstupní suroviny: 1 litr obyčejné nafty (který spálí zemědělská technika; 1 litr pro zjednodušení, pravděpodobně je to ještě o trochu víc), zemědělskou půdu a přírodní energii (Slunce, voda). Přidáme nějakou tu lidskou práci, zasadíme řepku a výsledkem je 1 litr bionafty.

Tu můžeme spálit v nějakém motoru a radovat se, kterak jsme použili obnovitelný zdroj a jsme ekologičtí.

Pokud bychom ovšem spálili rovnou ten litr nafty původní, dosáhneme stejného konečného výsledku a ještě ušetříme spoustu prostředků: na zemedělské půdě se může pěstovat něco užitečnějšího, práce může být investována účelněji. Výsledkem by bylo méně plýtvání, což je důležité, neboť plýtvání vede k chudobě. A ostatně, není dobré ani pro tu ekologii.

Kdyby celý tento proces nevymyslel a nedotoval stát, nikdy by nikoho něco tak hloupého ani nenapadlo, protože vlastními penězi by nikdo takto neplýtval. Ale žijeme holt v pokrokovém sociálním státě, takže se nám zemědělci smějí s cedulemi „Nechte nás pěstovat naši řepku.“

Tento příklad je natolik zřejmý, že už jej prokoukla i řada lidí a v praxi už se drží jenom díky mocné lobby.

2. Když propustíme úředníky, budou z nich nezaměstnaní, takže je lepší si je nechat

Většina úředníků nevytváří skutečné hodnoty, ale pouze spotřebovávají nebo přeměňují ty, které vytvořil někdo jiný. Což se v principu neliší od podpory v nezaměstnanosti.

Hlavně však platí, že ubyla-li by skupina úředníků a lidé by přestali odvádět příslušné množství daní, tak ty peníze z ekonomiky nezmizí, ale budou utraceny jinak (ba dokonce tak, jak budou jejich majitelé chtít).

Daňový poplatník si častěji vyrazí na večeři do restaurace, do kina / divadla, zaplatí si paní na hlídání dětí, atd. To vše vytvoří řadu nových pracovních míst, která by mohla být obsazena… ano, těmi úředníky.

Opět tedy nefunguje perpetuum mobile v podobě, že by stát sebral lidem peníze, utratil je tak, jak sám uzná za vhodné a jedině tak by vytvořil dostatek pracovních míst pro všechny.

3. Vlaky jsou ekologické, a proto se vyplatí je dotovat.

Myslím si, že i o té ekologii samotné by se daly vést spory, protože v případě elektrického vlaku smrdí místo něj elektrárna, a taktéž motorové vozy s naftovými motory a pár lidmi na palubě asi nebudou to pravé.

Ale zamyslel už se někdy někdo nad tímhle? Dává-li stát železnicím dotaci (a ne zrovna malou), někdo ty peníze musel nejprve vydělat. Každá činnost, při které se vytvářejí hodnoty, jistě statisticky nese nějakou ekologickou zátěž. Počítá se s ní při kalkulaci ekologičnosti železnic?

Nevěřím, že státní dotace v principu mohou přinést něco užitečného, neboť bylo-li by to skutečně užitečné, udělal by to někdo i bez nich. Jsou tedy jen nástrojem, jak násilně prosazovat zájmy určitých skupin na úkor daňových poplatníků za současné snahy přesvědčit ty poplatníky, že jsou to vlastně i zájmy jich samotných.

Z této doby si pamatuju jednu úsměvnou příhodu.

Řeč se vedla zrovna o dotování železnic a diskuse byla plná plamenných výkřiků o tom, jak stát musí železnici dotovat, protože ji přece musíme mít a cestující by na to jinak neměli. (Víru v to, že lidé na to nemají, ale když nechají stát ty peníze draze vybrat, část jich rozkrást a zbytek dát Českým drahám, které zase část rozkradou a ejhle – mávnutím kouzelného proutku – náhle na vlaky bude, ponechám nyní stranou.)

V té diskusi jsem zkusil argumentovat tím, že v určitých případech by se mohl uchytit model financování, kdy na vlaky přispívají provozovatelé třeba různých turistických / obchodních cílů (investovali by tak do dopravy svých zákazníků).

Ozvala se nějaká paní (říkala si tuším slušná občanka, nebo tak nějak podobně vynalézavě) a psala mi, že je to přece blbost – proč by tihleti podnikatelé přispívali na vlaky, když ani ty daně pořádně neplatí, musí se do toho nutit a chtějí se z toho pořád vykrucovat. A ona to dobře ví, pracuje totiž jako úřednice.

Chvíli jsem na to zíral, neveřil jsem, že by takové srovnání někdo mohl myslet vážně.

Nepomáhalo další vysvětlování ani konkrétní příklady (např. autobusy zdarma jezdící k nákupním centrům), paní prostě věděla.

No a dokud budeme mít mezi úředníky dost lidí, kteří nechápou rozdíl mezi investicí do podnikání a daněmi, kteří stále hledají důvody, proč něco nemá jít, kteří naprosto nechápou svět kolem nás a základní ekonomické souvislosti, pak to tu bude vypadat tak, jak to vypadá…

Když odešel pan Žaluda ze soukromé pojišťovny AXA za lepším (do erárních Českých drah), začal se obklopovat svými lidmi. Proslýchá se, že své spolupracovníky nevybíral jen podle schopností, ale měl i jiná kritéria. To je mimo rámec tohoto článku (je jen škoda, že mediální šílenství ujíždí hystericky poněkud nepodstatným směrem, místo aby řešilo ty stovky miliard, které už černá díra spolkla a ještě spolkne).

Podle všeho tedy bez výběrového řízení přišla spousta nových lidí, pro některé se dokonce narychlo vytvářely nové pozice. Bez zajímavosti není ani to, že tito noví lidé pobírají v průměru dvojnásobek platu svých předchůdců. Oficiální informace nicméně k dispozici nejsou – i přes to, že každý z nás je nedobrovolným akcionářem ČD, jsou pro nás tajné.

Vysvětlující komentář tiskového mluvčího ČD mě rozesmál na několik minut: „Nemůžeme se chovat jako státní moloch.“

Ale pozor, hospodaření drah se zlepšilo! Škoda, že jen o to, o kolik víc dotací dostaly. Kdyby to celé nebylo tak smutné, bylo by to k popukání.

Ach jo. Takhle to dopadá, když se v rámci tzv. dopravní obslužnosti a veřejné služby dojí zdánlivě bezedný daňový poplatník. Radostně se hýká, že můžeme levně jezdit vlakem a tisíce lidí mají zaměstnání. Stojí to ale za to? Neutratil by snad daňový poplatník ty peníze sám lépe a hlavně efektivněji? Zaměstnanci ČD nás straší, že v takovém případě by byli nezaměstnaní a my bychom se neměli jak přepravovat. Nemyslím si to. Přepravoval by nás někdo jiný a z řady zaměstnanců ČD by se stali pracovníci soukromých firem, kde by si nemuseli celé dny stěžovat, jak je všechno na hovno. Jediný efekt by byl, že různí žaludové a jejich kamarádi by si na sebe museli vydělat výhradně prací. Kdo ví, jestli to někdy lid pochopí…

Jak nedávno poznamenal pan Macek, s Českými drahami tedy zbývá dořešit jeden jediný problém – kam umístit nálož(*).

(*)Disclaimer: pokud to tu někdo čte služebně a je poněkud mdlého rozumu, tato věta je myšlena ironicky a ne tedy zcela vážně. Nechci skončit jako Paul Chambers (ale snad u nás tak horlivého Velkého bratra zatím nemáme). Nálož tedy skutečně nikam umisťovat nehodlám a ani k tomu nikoho nevyzývám.

26. prosice jsme jeli se ženou vlakem z Bohumína do Ústí nad Orlicí, kde jsme plánovali přestoupit na autobus a tím se ještě o kus poposunout. Vlak EC 110 měl již z Polska nahlášeno 10 minut zpoždění, nakonec přijel o trochu dřív. Dráhy vymyslely geniální postup: v Bohumíně vlaku vyměnily lokomotivu a v Ostravě-Svinově mu připojovaly vnitrostátní skupinu vozů (dělat obojí najednou by bylo příliš logické a tudíž zastaralé). Obojí jim šlo jak psovi pastva a tak jsme v obou stanicích obdrželi po nějaké té minutě zpoždění navíc. Znudění drážní zaměstnanci se klasicky bez zájmu šourali po nástupišti.

Nakonec jsme se dali do pohybu, což jsme přijali s úlevou (být téměř hodinu po zamýšleném odjezdu z Bohumína stále ještě v Ostravě bylo dost šílené). Pak už jel vlak docela normálně, od obchvatu Přerova dokonce i dost rychle a tak se mu do České Třebové podařilo zpoždění stáhnout téměř na původních deset minut.

Přípojný rychlík 874 ujel nicméně zhruba o 4 minuty dříve. Později jsme zjistili, že byl v následující stanici naším EC 110 předjet, takže žádný čas neušetřil, jen jaksi zmizela možnost přestupu (onu stanici EC projíždělo). Dispečer prostě u práce přemýšlel. Jeli jsme tedy za chvilku osobním vlakem, leč původně přípojný autobus v Ústí už byl pryč (aby to nebylo tak jednoduché, stál tam autobus jiný, který nikam nejel, jen předstíral, že tam původní autobus stále stojí).

Naštěstí paní prodávající v Ústí jízdenky měla kontakty na taxíky (zřejmě je to při úrovni služeb poskytovaných ČD nutnost). Jednomu jsem zavolal a ten slíbil, že na nádraží může za 8 minut být. A taky byl, dokonce bez zpoždění.

Druhý den večer jsme se jali cestovat domů, do Brna. Vlak měl jen pár minut zpoždění, do vagónu nepadalo moc sněhu, dokonce i trochu topil, prostě pohoda. V Adamově (těsně před Brnem) jsme však neplánovaně zastavili. Stál tam již osobní vlak, který přijel před námi a za chvíli dorazilo EC, co jelo za námi. Průvodčí, který před tím navštěvoval kupé snad každých deset minut, najednou někam zmizel. Z nástupiště jsem slyšel výpravčího pronášet geniální myšlenku: „pak pojedete v tom pořadí, v jakým jste přijeli.“

Zhruba po čtvrthodině přijel vlak z protisměru. Dalo se tedy pochopit, že byla v provozu jen jedna traťová kolej a dispečerům přišlo jako dobrý nápad dát přednost směru, ve kterém jel jeden vlak před směrem, ve kterém jely vlaky tři. Pak se již vše dalo do pohybu, a to skutečně v pořadí osobák, rychlík, EC (tj. přesná negace logicky nejlepšího řešení). Osobák stavěl ještě ve dvou prdelích, čímž oba vlaky za sebou dále zpomaloval. Až se někdy budete zase sami sebe ptát, proč je tolik vlaků zpožděných a jak to vzniká, vzpomeňte si třeba na tuto situaci.

Myslel jsem, že krize (a související nezaměstnanost) je skvělá příležitost, jak vyházet lemply a nabrat schopnější lidi. ČD jsou však, zdá se, skvěle připraveny na zcela jistě blížící se budoucnost, kdy neschopnost bude povinná.

Posuďte sami: od nového jízdního řádu ubydou asi 3 % spojů, přitom kraje zvýší své dotace o desítky miliard. Socialistickým hejtmanům totiž nečiní pražádné potíže rozdávat cizí prachy. Navíc nyní neroste cena paliv, energií a pracovní síly, takže se to drahám musí podnikat jedna báseň.

Jako pojistku kraje uzavírají s ČD smlouvu většinou na 10 let, aby se jim do toho nikdo nesral a aby nedejbože nemuseli soudruzi ještě bojovat s konkurencí. Tomu říkám jistoty, panečku (už chápu, proč ČSSD zjednodušila své heslo jistoty a prosperita na pouhé jistoty – že by podobné kroky přinášely prosperitu, by totiž dnes nevěřil ani ten nejjednodušší občan po lobotomii a dvaceti pivech).

K tématu ještě dva pěkné odkazy:

Martínek: Miliardy v hajzlu

Jančura on-line: Už mě z ČSSD varovali, že přijdu o licence

K panu Jančurovi jen jedna věc: pokládá toto rozhodnutí hejtmanů za důsledek jejich hlouposti. Já si to nemyslím; možná sice hloupí jsou, ale v tomto případě si patrně uměli spočítat, že když vezmou cizí peníze a někomu je dají, že se to musí vyplatit především jejich vlastní kapse…

Prostě – kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat.

Popustil jsem trochu uzdu fantazii a zkusil si udělat hrubý náčrt, jak by mohly vypadat tarify našich oblíbených Českých drah.

Základem by bylo nějaké obyčejné jízdné, dejme tomu korunu za kilometr, na něj by měl nárok kdokoliv. Za zpáteční jízdenku slevu 20 %. Zavedl bych ale jednu změnu pro lidi, co jsou občas nuceni jet drobnou oklikou. Za jakoukoliv trasu mezi dvěma body (kterou najde Idos jako momentálně nejrychlejší spojení), bych účtoval tolik kilometrů, jako za nejkratší cestu mezi těmito body.

Příklad: z Brna do Týniště nad Orlicí je to 140 km. V některých časech mě ale ČD povezou přes Pardubice a chtějí zaplatit za 194 km. V letadle se také neplatí za cestu Praha – Londýn podle toho, jestli se letí nad Bruselem nebo Rotterdamem. Ale to bude zřejmě tradice, a proč měnit něco, co na dráze funguje už asi dvě stě let.

No a komu dát slevy?

Předně stálým zákazníkům. Ti se nepoznají tak, že jsou ochotni vyplnit žádost o kartu jako na vízum do Kanady, ale třeba tím, že jsou ochotni si nějaké cestování předplatit. Zavedl bych tedy elektronickou obdobu kilometrické banky. Bez stokilometrových limitů, se slevou 20 % proti běžnému jízdnému, samozřejmě anonymní a přenosnou.  Záznam o cestě by si do nich člověk vyplnil přes internet nebo na nádraží pomocí automatu. Průvodčím by odpadlo složité vypisování (často na hranici jejich schopností), platnost by kontrolovali elektronicky.

Zamyslel bych se nad hromadnými slevami, neboť pojmout 4-5 lidí téměř za cenu jednoho je hlavní výhodou aut. Asi bych se tedy nebál slevit o dost víc než nyní.

A ať nejsem asociál, něco bych ještě slevil dětem, studentům a důchodcům. Dejme tomu 10 až 20 % k obyčejnému jízdnému / kilometrické bance.

Toť vše, ať z toho nemáme tarifní tabulky metr krát metr jako teď.  No a teď zpět do reality – na co se přece snažit o spokojené zákazníky, když nejsou potřeba

Soukromé firmy jsou údajně schopny použít jakýchkoli prostředků, aby dosáhly svého. Odboráři se patrně nejvíc bojí toho, že firmy by byly schopny i vycházet vstříc svým zákazníkům, což teď v monopolní praxi ČD není vůbec potřeba.

Odboráři mají logicky strach z toho, že v takovém případě by i ČD musely začít něco dělat, což by ohrozilo jejich moc a jistoty, proto tyhlety předsmrtné křeče. Vždy když má odborář z něčeho strach, zákazník si už pomalu může mnout ruce.

Mimochodem, absolutní perla z odkazovaného článku: „České dráhy velice těžko mohou nabídnout nějaký provizní systém politikům, kteří o státních zakázkách rozhodují.“ V soukromé firmě se podle odborářova mozku lépe najdou peníze na úplatky než ve veřejnorozpočtové černé díře… No jo.

To bylo tak: jel jsem v pátek navečer z Brna do České Třebové. Vlak, který tam jede (R 878), přijíždí z Jeseníku (jako R 906) asi 8 minut před svým odjezdem na další štaci. Již tento časový limit bývá při průměrném zpoždění vlaků z Jeseníku (cca 15 minut) velmi napjatý.

V pátek zpoždění navíc průměrné nebylo (50 minut). I rozhodly se České dráhy, že na můj vlak přistaví jinou soupravu, aby hned ze začátku nezískal tak nepříznivý časový bonus. Soupravu našly dráhy rychle, i když zatím bez lokomotivy. V tu chvíli jsem to ještě bral jako nezvyklou pružnost v organizaci dopravy.

V době, kdy už jsme asi deset minut měli být pryč, ohlásily dráhy desetiminutové zpoždění. Ve vlaku skoro mrzlo. V době, kdy už jsme asi pětadvacet minut měli být pryč, ohlásily dráhy pětadvacetitiminutové zpoždění. Lokomotivy se stále nebylo možno dobrat. Zpoždění raději přestalo být hlášeno. Kupé už jsme stačili trochu zadýchat. Pak přijel původní vlak z Jeseníku. Po další zhruba čtvrthodině jsme se konečně dali do pohybu.

Co z toho plyne?

Když se České dráhy snaží řešit mimořádnou situaci nějakým opatřením, výsledek bývá ještě horší, než kdyby ji vůbec neřešily.

Pozitiva

Průvodčí se cestou přišel omluvit a pověděl nám, že to v Brně měli řešit líp. Ano, to měli.

Negativa

ČD opět nejsou připraveny na mimořádnosti v dopravě a sníh v Jeseníkách koncem listopadu je hrozně překvapí. Když už nastane problém, neřeknou: „Vážení cestující, bohužel pro váš vlak teď nemáme soupravu / lokomotivu / strojvedoucího a tak pojedeme až za hodinu. Zatím prosím počkejte v čekárně, kde si můžete dát kafe zdarma jakou malou omluvu za způsobené nepříjemnosti.“ Místo toho odpočítavají zpoždění po deseti minutách, aby cestující měl pocit, že se každou chvíli musí jet a mrznul v nevytopené soupravě.

PS:

Kdybych tento článek dal na k-report diskusi, určitě by mi tam nějaký frustrovaný zaměstnanec ČD sdělil, že jsem blbec když jim vůbec do těch vlaků lezu a ať si tu práci nejdřív zkusím, než na ně budu házet špínu. Pro podobné lidi mám následující kvíz:

Nárok na kvalitní služby mám:

1. když za ně zaplatím požadovanou cenu,
2. když za ně zaplatím + nejprve sám vyzkouším dělat stejnou práci, jakou chci využít,
3. s ČD nikdy, spokojený zákazník přece není vyžadován žádným předpisem.

PS2:

Ještě perlička na závěr: při vystupování v České Třebové to na chodbičce smrdělo jako v kravíně. Odér z vlakových WC bývá sice silný, ale ne zas takhle. Pak se pár metrů ode mně začal zvedat ze země nějaký děděk s babkou a jali se vystupovat. Kromě toho, že nesli znaky pokročilého alkoholismu a s vykonáváním potřeby si hlavy evidentně moc nelámali, ještě na několik minut zablokovali dveře od vlaku ve snaze vystoupit ven

Když jsem tu před rokem předpovídal, že kilometrické bance zbývá poslední rok, málem jsem se trefil. Od změny jízdního řádu bude totiž stát rovné dvě tisícovky. Jelikož jsem ji ještě před rokem kupoval za 1.400, jedná se o meziroční zdražení o pěkných 42,86 %.

Klasické drážní výmluvy na inflaci a růst cen pohonných hmot vypadají tak v tomto kontextu docela komicky. Mohli to říct na rovinu: Vadí nám, že značná část zákazníků jezdí se slevou, aniž bychom měli k dispozici jejich osobní údaje a mohli sledovat, kdy a kam jezdí. Naše průvodčí zase sere, že musí ve vlaku vyplňovat nějaké banky. A tak si, zákazníci, trhněte nohou a pojďte nám vyplnit žádosti o in-kartu nebo si jezděte jinak, budeme mít míň práce a budeme rádi.

V něčem jsem se přece jen netrefil: k úplnému zrušení kilometrické banky dojde až v průběhu následujícího roku. Bude řečeno, že je nevyužívána (což bude po drastickém zdražení velké překvapení) a už se nevyplatí tuto nabídku dále udržovat.

Osobně se drahám docela divím. Kdybych byl šéfem přepravní společnosti, tak by pro mě nabízení předplaceného jízdného bylo zajímavou věcí a zákazníky, kteří jsou ochotni zaplatit si tisíce kilometrů předem, bych si docela hýčkal. Aha, já už bych zase zapomněl, že ČD nejsou standardní firmou, kterou živí zákazníci; ti jsou pro ně spíš otravným odpadem…

Vyplňovat žádost o in-kartu (podobnou žádosti o vízum do USA) nehodlám, koneckonců služeb ČD budu teď využívat méně než kdy jindy. Výpadek na straně příjmů budou dráhy stejně kompenzovat z mých daní, budu se tedy asi věnovat vymýšlení způsobů, jak jich platit co nejméně.

Dílo zahájil výpravčí žst. Mohelnice (*) již kolem 2:20 ráno, kdy nezvládl výlukový provoz a pustil do sousední stanice po sobě dva nákladní vlaky, aniž by o tom dotyčnou stanici informoval. Ten druhý vlak poslal na obsazenou trať a následně došlo k srážce. Odpoledne jsem pak tímto úsekem potřeboval projet.

Nejprve jsem ale dojel autobusem do Ústí nad Orlicí a ještě z něj na nádraží pozoroval, kterak právě výpravčí s přihlouplým výrazem ve tváři odmával přípojný vlak směr Česká Třebová. Jelikož se toto pomalu stává pravidlem, tak jsem za ním zašel a slušně se ho zeptal, k čemuže do prdele je ten integrovaný dopravní systém, když vlaky tak často ujíždějí autobusu před nosem. Dělal, že mě neslyší, asi dotaz nepochopil.

Abych to trochu vysvětlil: v Ústí nad Orlicí existuje v rámci integrovaného dopravního systému IREDO přestup mezi vlaky a autobusy. Zatímco autobus, který zde začíná, zpravidla poctivě čeká na vlaky zpožděné o 10 až 15 minut (takzvaná drážní čtvrthodinka); přijedete-li však v opačném směru autobusem o 2-3 minuty později a vlak zrovna jako na potvoru odjíždí včas, máte smůlu.

Přišel jsem tak o možnost jet vlakem EC 109 s teoretickou nadějí být na severu Moravy kolem šesté hodiny večerní. Jel jsem tedy vlakem Ex 129 o hodinu později s vidinou dalšího přestupu v Hranicích na Moravě.

Cesta probíhala relativně v pohodě, v Mohelnici se pokračovalo autobusem do Červenky, dokonce vcelku bez zbytečných průtahů. V Července to ale přišlo: po příjezdu všech autobusů, dokonce i s připravenou soupravou, která měla pokračovat dál, se z nějakých důvodů muselo ještě asi 45 minut počkat, aniž by kdokoliv cokoliv vysvětlil.

Odjeli jsme se zpožděním cca 85 minut, ač by to šlo technicky zvládnout s necelou polovinou, kdyby se ovšem chtělo. Je to jeden ze zlozvyků ČD: když už se stane mimořádnost, tak cestující přece pochopí nějaké to zpoždění. Ale proč bychom se měli snažit ho minimalizovat? Naopak, hezky pohoda, klídek, tabáček (a odbory). Oni si ti otrapové počkají.

Na závěr taková perlička: v Hranicích na Moravě jsem pak přemýšlel, čím pojedu dál, a najednou se objevil můj původní EC 109 se zpožděním krásných 150 minut (když mluvčí ČD hlásil, že vlaky budou mít díky nehodě až desítky minut zpoždění, spletl se jen o jeden řád). Dráhy to totiž nějak překombinovaly a poslaly ho odklonem přes Brno a daly mi tím možnost ho předjet.

Abych pravdu řekl, čekal jsem, že to bude ještě horší. V posledním vlaku dokonce průvodčí hlásil rozhlasem, kde jsme, proč a na jak dlouho čekáme, když jsme se na 5 minut zastavili ve výhybně Polanka nad Odrou. Ale s částí zaměstnanců ČD, zastydlých někde v 70. letech minulého století, by to chtělo něco dělat…

(*): Zatím se jedná pouze o předběžný odhad viny. Pokud se šetřením zjistí něco jiného, budu o tom informovat.