Z této doby si pamatuju jednu úsměvnou příhodu.

Řeč se vedla zrovna o dotování železnic a diskuse byla plná plamenných výkřiků o tom, jak stát musí železnici dotovat, protože ji přece musíme mít a cestující by na to jinak neměli. (Víru v to, že lidé na to nemají, ale když nechají stát ty peníze draze vybrat, část jich rozkrást a zbytek dát Českým drahám, které zase část rozkradou a ejhle – mávnutím kouzelného proutku – náhle na vlaky bude, ponechám nyní stranou.)

V té diskusi jsem zkusil argumentovat tím, že v určitých případech by se mohl uchytit model financování, kdy na vlaky přispívají provozovatelé třeba různých turistických / obchodních cílů (investovali by tak do dopravy svých zákazníků).

Ozvala se nějaká paní (říkala si tuším slušná občanka, nebo tak nějak podobně vynalézavě) a psala mi, že je to přece blbost – proč by tihleti podnikatelé přispívali na vlaky, když ani ty daně pořádně neplatí, musí se do toho nutit a chtějí se z toho pořád vykrucovat. A ona to dobře ví, pracuje totiž jako úřednice.

Chvíli jsem na to zíral, neveřil jsem, že by takové srovnání někdo mohl myslet vážně.

Nepomáhalo další vysvětlování ani konkrétní příklady (např. autobusy zdarma jezdící k nákupním centrům), paní prostě věděla.

No a dokud budeme mít mezi úředníky dost lidí, kteří nechápou rozdíl mezi investicí do podnikání a daněmi, kteří stále hledají důvody, proč něco nemá jít, kteří naprosto nechápou svět kolem nás a základní ekonomické souvislosti, pak to tu bude vypadat tak, jak to vypadá…

V souvislosti s povodněmi je teď výskyt zpráv o něm ještě častější než jindy. Posuďte sami:

Troubky mohly být v bezpečí, jenže proti vodě se neudělalo nic.

Ale třeba Troubky, letos znovu zaplavený symbol povodní před třinácti lety, jsou místem, kde se ani nekoplo.

Voda zalila domy lidí, kteří už třináct let slyší o tom, jak se v tom místě postaví hráz…

Jenže pan Se dosud nic nepostavil a obávám se, že ani nepostaví…

Microsoft musí z vůle EU nabízet uživatelům instalaci alternativních internetových prohlížečů. EU patrně opět považuje uživatele za naprosté idioty, kteří si neumí sami najít a stáhnout produkt, který by jim vyhovoval. A idioty je potřeba co? No podporovat…

Ale proč jen prohlížeče? Proč si obdobná nařízení nevymohli i tvůrci alternativních kalkulaček, malovátek, přehrávačů, nebo třeba souborových systémů a vrstvy abstrakce HW? Jsem zvědavý, kdy přijdu do Tesca a to mi bude muset nabídnout, jestli nechci zavézt do koloniálu Františka Vopičky na nákup.

A vůbec, proč by MS neměl mít právo dát do svého produktu, co uzná za vhodné? O jakém zneužívání monopolního postavení může být řeč? Monopol by to byl, pokud byste chtěli používat počítač a neobešli se bez produktů Microsoftu. Tak to ale vůbec není (ostatně, skutečné monopoly existují jen na základě státních regulací).

Microsoft maximálně tak využívá postavení, které si za ta léta sám vybudoval. Jakýkoliv konkurent měl možnost vyvinout produkt svůj a být s ním úspěšnější.

Chápu ale, že pro autory prohlížečů (obzvlášť těch, které dosud v podstatě nikdo neznal) musí být reklama zdarma v cizím produktu (který si dokázal najít miliony a miliony uživatelů) naprosto úžasná. Ale ještě se dokážou pohádat, na jakém místě by jejich prohlížeč měl být zobrazen.

Jenže jak k tomu přijdou ti vývojáři kalkulaček? Těm zadarmo nikdo nic nedá (a je to tak správně).

Z Trautenberka se logicky stává chudák, kterému znuděný Krakonoš kazí podnikatelské záměry, případně ho vyprovokuje k akcím, za které ho pak trestá. Řezník Krkovička rozhodně není odporný lakomec, nechce-li dát povalečům ze sousedství zdarma své uzeniny. Hospodský přece nemůže být odsuzován za to, že pocestného pobudu odmítá pohostit zdarma a už vůbec by za to neměl být trestán obuškem.

Prostý lid si kdysi začal vymýšlet pohádky, kde idealizoval proces získávání hodnot, který v jeho fantazii přestal být závislý na náročné práci. A tak se v pohádkách vyskytují jitrnice rostoucí na stromech, pivo, které teče v řece apod. Nebo třeba takový hyperinflační oslík (dnes se místo něho otřásá daňový poplatník).

Minulé století bylo velmi specifické – soudruzi Lenin, Hitler, Stalin a další části prostého lidu podobný systém přinesli i v realitě. Lid byl nezávisle na tom, co dělal, průměrně nakrmen, což těm podprůměrným nesmírně vyhovovalo a na nadprůměrné dopadl onen obušek.

Pro řadu lidí se podobný systém časem ujal jako standard a po jeho (alespoň částečném) ukončení se cítí okradeni. Výrobci piva už nám jej nelijí do řeky, to je skandál, vždycky to tak přece bylo, okradli nás! Rádi by vrátili nereálný pohádkový systém zpět a nelámou si příliš hlavu s tím, že pivo samo od sebe v řece není a lidí ochotných ho tam dávat jaksi ubývá…

Sdělení bylo doplněno ještě větou, že za 80 % globálního oteplování může chov hospodářských zvířat. To je zajímavá informace, do zbylých dvaceti procent se tedy musí vejít vliv Slunce, sopečná činnost a nadupané mercedesy předních klimatologů Havla a Al Gorea.

To, že trávení rostlinné potravy je náročný proces a vznikají při něm různé odpadní plyny, je známá věc. Skutečně se jich ale zbavíme, pokud budou to listí místo krav trávit vegani? Pouze by prděl někdo jiný. Příroda je holt v rovnováze, takhle jí poručit taky nepůjde.

Opět se mi vrací myšlenka, proč právě vegetariáni a vegani mají často takovou snahu dirigovat zbytek populace (1, 2). Jsem ochoten přispět na vědecký výzkum, zda absence látek obsažených v mase nevede k nějaké degeneraci mozku.

Ale stejně je mi poslední dobou nějaká zima; měl bych chodit přesvědčovat kravky, ať oteplují víc.

Co to jsou peníze

Peníze samy o sobě nemají žádnou hodnotu. Tu získávají tím, že někdo je ochotný vám za ně něco prodat. Tato ochota (spolu s hodnotou peněz) se pochopitelně v čase mění. Zjednodušeně se tedy dá říci, že peníze reprezentují množinu všeho, co se nabízí na trhu. Ani tato množina není neměnná – může se třeba zvětšit díky inovacím nebo větší produktivitě práce. Naopak, pokud se zvětší pouze množina peněz (stát je natiskne), lze si za ně koupit stále to samé a vše bude tedy o něco dražší.

Neplatí tedy, že existuje nějaká předem daná hromada a my jsme chudí, protože to z ní už všechno sebral někdo jiný.

Jak bohatnout, jak chudnout

Chudnete tak, že si pořizujete věci, které v čase ztrácí hodnotu, např. výhradně potraviny, spotřební elektroniku apod. Naopak bohatnout se dá na věcech, které v čase na hodnotě získávají nebo jiné hodnoty vytvářejí. Může to být třeba zlato, dobře investované peníze, vzdělání, umění, nájemní byt / dům, firma, továrna.

Sám zastávám názor, že bohatnutí / chudnutí nezávisí až tak moc na velikosti příjmů (ta určuje jen jeho rychlost), jako spíš na způsobu nakládání s nimi.

Nezadlužujte se kvůli kravinám

Chcete-li si na něco půjčit, spočítejte si prvně, kolik vás to bude i se všemi úroky a poplatky stát. Vynese-li vám kupovaná věc po dobu své životnosti více, klidně si na ni půjčte (např. auto, díky kterému můžete dojíždět za novou lépe placenou prací). V opačném případě počkejte, až na to našetříte (dovolená, nová televize, atd.).

Učte se, zdokonalujte se

Zdá se vám, že vyděláváte málo? Naučte se nové věci, zajímejte se o jinou práci, která by vás mohla bavit apod. Pro zlepšení situace můžete udělat nejvíc právě vy sami. Na politiky serte, ti vám to sice slíbí taky, ale jde jim (zcela přirozeně) jen o sebe.

Jak využít negativních skutečností

Spousta negativních věcí kolem nás nám sama naznačuje, jak jich využít v náš prospěch. Běžný občan je schopen hodiny a hodiny nadávat, že nějaký výrobek stojí za hovno a že to a to je strašně drahý, ale využít toho (tj. dělat to sám lépe, případně levněji) napadne již málokoho. Hledejte raději způsoby, jak něco udělat a ne důvody, proč to udělat nemůžete.

Zajištění

Nežijte od výplaty k výplatě. Vybudujte si pohotovostní rezervu (ideálně takovou, abyste z ní mohli tři měsíce žít tak, jak jste zvyklí – ale i jeden měsíc je lepší než nic).

Nespoléhejte na stát (s důchodem, ani s ničím podobným). Prachy na to sice odvádět musíte, ale uvědomte si jedno: o tom, co za to jednou dostanete, budou rozhodovat politikové volení v době, kdy to budete potřebovat.

Soukromé pojišťovny sice mají taky řadu možností, jak s vámi vyběhnout, minimálně jednu výhodu jim ale upřít nelze: nemusíte být jejich zákazníky. Zákazníkem státu jste nuceni být a ten se tudíž může chovat mnohem bezohledněji (a taky to dělá; přesto je prostým lidem vnímán jako takový přátelský ostrůvek stability).

Navíc je řada jiných možností, jak se zabezpečit na stáří (vybudovat fungující firmu, pořídit nemovitost(i), jiné věci trvalé hodnoty apod.).

Na závěr nezapomeňte, že prosperitu dělají hodnoty – vaše práce, invence a myšlenky, nikoliv nějaký politik.

Výsledkem je zrušení řady spojů, takže se během cesty ještě o něco více mačkáte s lidmi, kteří se zrovna ten den zapomněli umýt, nebo aspoň posnídali něco česneku.

DPMB vůbec geniálně šetří. Zrušil třeba zastávku Kolejní, kterou za den využijí tisíce studentů. Soudružka tisková mluvčí se hrozně diví, že jsou s tím zákazníci nespokojeni („Je pro nás zarážející, že vůbec kvůli zrušení Kolejní vznikla taková negativní odezva“) a argumentuje, že jít z jiné zastávky 600 metrů lesem je přece v pohodě. Ano, je to ta samá mluvčí, která v létě omlouvala elektrický výboj v tramvaji tím, že za to může déšť.

Co mě ale absolutně dostalo, bylo kvokání o studentech a dotacích: „Nejsou to Brňané a navíc to jsou studenti. Když to vezmeme do detailu, jejich jízdné je vlastně dotované dvakrát. Jednou proto, že je studentské, a podruhé proto, že ti lidé nejsou z Brna a tudíž na ně město nedostává peníze.“

Je na tom vidět další rozměr zrůdnosti dotací MHD – dopravní podnik se na zákazníky nedívá jako na zákazníky, ale pokřivenou optikou různých dotací. Tisíce studentů ochotných koupit si předplatní jízdenku bych si hýčkal – ne tak „firma“ (resp. úřad), který jim háže klacky pod nohy a ještě blekotá něco ve smyslu, že je zbytečné pro ně mít zastávky a vlastně je vůbec vozit.

Než DPMB zruší z úsporných důvodů třeba zastávku Hlavní nádraží, měl bych pro ně jednu radu: slyšel jsem, že mají v Brně docela velký barák plný úředníků (poté, co jsem četl seznam odborových organizací v pražském dopravním podniku nebo názvy různých pracovních pozic u ČD, tomu i docela věřím). Co třeba začít tam? Úspěch firem typu Student agency, které nejen že nejsou dotovány, ale ještě vydělávají, tkví totiž i v tom: ke svému vedení nepotřebují desítky oddělení s šéfy, náměstky a sekretářkami.

26. prosice jsme jeli se ženou vlakem z Bohumína do Ústí nad Orlicí, kde jsme plánovali přestoupit na autobus a tím se ještě o kus poposunout. Vlak EC 110 měl již z Polska nahlášeno 10 minut zpoždění, nakonec přijel o trochu dřív. Dráhy vymyslely geniální postup: v Bohumíně vlaku vyměnily lokomotivu a v Ostravě-Svinově mu připojovaly vnitrostátní skupinu vozů (dělat obojí najednou by bylo příliš logické a tudíž zastaralé). Obojí jim šlo jak psovi pastva a tak jsme v obou stanicích obdrželi po nějaké té minutě zpoždění navíc. Znudění drážní zaměstnanci se klasicky bez zájmu šourali po nástupišti.

Nakonec jsme se dali do pohybu, což jsme přijali s úlevou (být téměř hodinu po zamýšleném odjezdu z Bohumína stále ještě v Ostravě bylo dost šílené). Pak už jel vlak docela normálně, od obchvatu Přerova dokonce i dost rychle a tak se mu do České Třebové podařilo zpoždění stáhnout téměř na původních deset minut.

Přípojný rychlík 874 ujel nicméně zhruba o 4 minuty dříve. Později jsme zjistili, že byl v následující stanici naším EC 110 předjet, takže žádný čas neušetřil, jen jaksi zmizela možnost přestupu (onu stanici EC projíždělo). Dispečer prostě u práce přemýšlel. Jeli jsme tedy za chvilku osobním vlakem, leč původně přípojný autobus v Ústí už byl pryč (aby to nebylo tak jednoduché, stál tam autobus jiný, který nikam nejel, jen předstíral, že tam původní autobus stále stojí).

Naštěstí paní prodávající v Ústí jízdenky měla kontakty na taxíky (zřejmě je to při úrovni služeb poskytovaných ČD nutnost). Jednomu jsem zavolal a ten slíbil, že na nádraží může za 8 minut být. A taky byl, dokonce bez zpoždění.

Druhý den večer jsme se jali cestovat domů, do Brna. Vlak měl jen pár minut zpoždění, do vagónu nepadalo moc sněhu, dokonce i trochu topil, prostě pohoda. V Adamově (těsně před Brnem) jsme však neplánovaně zastavili. Stál tam již osobní vlak, který přijel před námi a za chvíli dorazilo EC, co jelo za námi. Průvodčí, který před tím navštěvoval kupé snad každých deset minut, najednou někam zmizel. Z nástupiště jsem slyšel výpravčího pronášet geniální myšlenku: „pak pojedete v tom pořadí, v jakým jste přijeli.“

Zhruba po čtvrthodině přijel vlak z protisměru. Dalo se tedy pochopit, že byla v provozu jen jedna traťová kolej a dispečerům přišlo jako dobrý nápad dát přednost směru, ve kterém jel jeden vlak před směrem, ve kterém jely vlaky tři. Pak se již vše dalo do pohybu, a to skutečně v pořadí osobák, rychlík, EC (tj. přesná negace logicky nejlepšího řešení). Osobák stavěl ještě ve dvou prdelích, čímž oba vlaky za sebou dále zpomaloval. Až se někdy budete zase sami sebe ptát, proč je tolik vlaků zpožděných a jak to vzniká, vzpomeňte si třeba na tuto situaci.

Myslel jsem, že krize (a související nezaměstnanost) je skvělá příležitost, jak vyházet lemply a nabrat schopnější lidi. ČD jsou však, zdá se, skvěle připraveny na zcela jistě blížící se budoucnost, kdy neschopnost bude povinná.

První titulek na iDnesu ohromoval slovy Můj titanový kloub ohrožuje bezpečnost na letišti JFK, tvrdí cestující. Článek pak pojednával o jakési bábě, která má umělý kyčelní kloub a zpravidla ho odhalovaly letištní detektory. Teď už ho ale, představte si to, dvakrát neodhalily! Uvědomělá občanka informovala média, místo aby byla ráda, že má o buzeraci míň. Idnes z toho pak udělalo větu, že kloub kohosi ohrožuje. Když už ohrožení, tak polofunkčním detektorem; chudák kloub za nic nemůže.

Kousek pod tím pak byl další pozoruhodný výplod: Hacker zařídil, že Evropskou unii nakrátko vedl Mr. Bean. Z článku vyplývá, že ani „hacker“ není takové změny schopen, a že jen dal fotku Beana na stránku EU. Doplněno to bylo informací, že Bean je osobnost, od které by si většina lidí asi nedala ani zašroubovat žárovku. Já tedy asi nejsem většina lidí; spíše bych si totiž nenechal zašroubovat žárovku od libovolného úředníka EU nebo novináře Idnesu.

Holt debilizátor už není jen TV Nova a Blesk…