29. 1. 2010
28. 1. 2010
Pohádky, prostý lid a socialismus
Jak člověk roste a začíná přemýšlet, tradičně vnímané dobro a zlo tak, jak je známe z řady pohádek, najednou přestává být tak jednoznačné.
Z Trautenberka se logicky stává chudák, kterému znuděný Krakonoš kazí podnikatelské záměry, případně ho vyprovokuje k akcím, za které ho pak trestá. Řezník Krkovička rozhodně není odporný lakomec, nechce-li dát povalečům ze sousedství zdarma své uzeniny. Hospodský přece nemůže být odsuzován za to, že pocestného pobudu odmítá pohostit zdarma a už vůbec by za to neměl být trestán obuškem.
Prostý lid si kdysi začal vymýšlet pohádky, kde idealizoval proces získávání hodnot, který v jeho fantazii přestal být závislý na náročné práci. A tak se v pohádkách vyskytují jitrnice rostoucí na stromech, pivo, které teče v řece apod. Nebo třeba takový hyperinflační oslík (dnes se místo něho otřásá daňový poplatník).
Minulé století bylo velmi specifické – soudruzi Lenin, Hitler, Stalin a další části prostého lidu podobný systém přinesli i v realitě. Lid byl nezávisle na tom, co dělal, průměrně nakrmen, což těm podprůměrným nesmírně vyhovovalo a na nadprůměrné dopadl onen obušek.
Pro řadu lidí se podobný systém časem ujal jako standard a po jeho (alespoň částečném) ukončení se cítí okradeni. Výrobci piva už nám jej nelijí do řeky, to je skandál, vždycky to tak přece bylo, okradli nás! Rádi by vrátili nereálný pohádkový systém zpět a nelámou si příliš hlavu s tím, že pivo samo od sebe v řece není a lidí ochotných ho tam dávat jaksi ubývá…
25. 1. 2010
Planeta v ohrožení, buďme vegany!
Tento nápis mě dnes zaujal na jednom z dopravních prostředků brněnského dopravního podniku (a to nejen tím, že jsem na něj velmi pravděpodobně také přispěl nějakou tou korunou).
Sdělení bylo doplněno ještě větou, že za 80 % globálního oteplování může chov hospodářských zvířat. To je zajímavá informace, do zbylých dvaceti procent se tedy musí vejít vliv Slunce, sopečná činnost a nadupané mercedesy předních klimatologů Havla a Al Gorea.
To, že trávení rostlinné potravy je náročný proces a vznikají při něm různé odpadní plyny, je známá věc. Skutečně se jich ale zbavíme, pokud budou to listí místo krav trávit vegani? Pouze by prděl někdo jiný. Příroda je holt v rovnováze, takhle jí poručit taky nepůjde.
Opět se mi vrací myšlenka, proč právě vegetariáni a vegani mají často takovou snahu dirigovat zbytek populace (1, 2). Jsem ochoten přispět na vědecký výzkum, zda absence látek obsažených v mase nevede k nějaké degeneraci mozku.
Ale stejně je mi poslední dobou nějaká zima; měl bych chodit přesvědčovat kravky, ať oteplují víc.
14. 1. 2010
Pár (nejen) ekonomických pravidel pro začátečníky
Spousta lidí kolem nás nerozumí základním ekonomickým pravidlům. Jelikož na základních školách na to není čas (je třeba naučit se spoustu potřebnějších věcí, zpravidla nazpaměť), zkusím je shrnout v tomto článku.
Co to jsou peníze
Peníze samy o sobě nemají žádnou hodnotu. Tu získávají tím, že někdo je ochotný vám za ně něco prodat. Tato ochota (spolu s hodnotou peněz) se pochopitelně v čase mění. Zjednodušeně se tedy dá říci, že peníze reprezentují množinu všeho, co se nabízí na trhu. Ani tato množina není neměnná – může se třeba zvětšit díky inovacím nebo větší produktivitě práce. Naopak, pokud se zvětší pouze množina peněz (stát je natiskne), lze si za ně koupit stále to samé a vše bude tedy o něco dražší.
Neplatí tedy, že existuje nějaká předem daná hromada a my jsme chudí, protože to z ní už všechno sebral někdo jiný.
Jak bohatnout, jak chudnout
Chudnete tak, že si pořizujete věci, které v čase ztrácí hodnotu, např. výhradně potraviny, spotřební elektroniku apod. Naopak bohatnout se dá na věcech, které v čase na hodnotě získávají nebo jiné hodnoty vytvářejí. Může to být třeba zlato, dobře investované peníze, vzdělání, umění, nájemní byt / dům, firma, továrna.
Sám zastávám názor, že bohatnutí / chudnutí nezávisí až tak moc na velikosti příjmů (ta určuje jen jeho rychlost), jako spíš na způsobu nakládání s nimi.
Nezadlužujte se kvůli kravinám
Chcete-li si na něco půjčit, spočítejte si prvně, kolik vás to bude i se všemi úroky a poplatky stát. Vynese-li vám kupovaná věc po dobu své životnosti více, klidně si na ni půjčte (např. auto, díky kterému můžete dojíždět za novou lépe placenou prací). V opačném případě počkejte, až na to našetříte (dovolená, nová televize, atd.).
Učte se, zdokonalujte se
Zdá se vám, že vyděláváte málo? Naučte se nové věci, zajímejte se o jinou práci, která by vás mohla bavit apod. Pro zlepšení situace můžete udělat nejvíc právě vy sami. Na politiky serte, ti vám to sice slíbí taky, ale jde jim (zcela přirozeně) jen o sebe.
Jak využít negativních skutečností
Spousta negativních věcí kolem nás nám sama naznačuje, jak jich využít v náš prospěch. Běžný občan je schopen hodiny a hodiny nadávat, že nějaký výrobek stojí za hovno a že to a to je strašně drahý, ale využít toho (tj. dělat to sám lépe, případně levněji) napadne již málokoho. Hledejte raději způsoby, jak něco udělat a ne důvody, proč to udělat nemůžete.
Zajištění
Nežijte od výplaty k výplatě. Vybudujte si pohotovostní rezervu (ideálně takovou, abyste z ní mohli tři měsíce žít tak, jak jste zvyklí – ale i jeden měsíc je lepší než nic).
Nespoléhejte na stát (s důchodem, ani s ničím podobným). Prachy na to sice odvádět musíte, ale uvědomte si jedno: o tom, co za to jednou dostanete, budou rozhodovat politikové volení v době, kdy to budete potřebovat.
Soukromé pojišťovny sice mají taky řadu možností, jak s vámi vyběhnout, minimálně jednu výhodu jim ale upřít nelze: nemusíte být jejich zákazníky. Zákazníkem státu jste nuceni být a ten se tudíž může chovat mnohem bezohledněji (a taky to dělá; přesto je prostým lidem vnímán jako takový přátelský ostrůvek stability).
Navíc je řada jiných možností, jak se zabezpečit na stáří (vybudovat fungující firmu, pořídit nemovitost(i), jiné věci trvalé hodnoty apod.).
Na závěr nezapomeňte, že prosperitu dělají hodnoty – vaše práce, invence a myšlenky, nikoliv nějaký politik.
13. 1. 2010
Jak se šetří u DPMB
Ustaraný Dopravní podnik města Brna od začátku ledna implementoval nezbytně nutné šetření, které avizoval již na podzim (poté, co mu dramaticky ubylo zákazníků, vyletěly ceny energií a pracovníků a ještě už několik let vůbec nezdražili jízdné).
Výsledkem je zrušení řady spojů, takže se během cesty ještě o něco více mačkáte s lidmi, kteří se zrovna ten den zapomněli umýt, nebo aspoň posnídali něco česneku.
DPMB vůbec geniálně šetří. Zrušil třeba zastávku Kolejní, kterou za den využijí tisíce studentů. Soudružka tisková mluvčí se hrozně diví, že jsou s tím zákazníci nespokojeni („Je pro nás zarážející, že vůbec kvůli zrušení Kolejní vznikla taková negativní odezva“) a argumentuje, že jít z jiné zastávky 600 metrů lesem je přece v pohodě. Ano, je to ta samá mluvčí, která v létě omlouvala elektrický výboj v tramvaji tím, že za to může déšť.
Co mě ale absolutně dostalo, bylo kvokání o studentech a dotacích: „Nejsou to Brňané a navíc to jsou studenti. Když to vezmeme do detailu, jejich jízdné je vlastně dotované dvakrát. Jednou proto, že je studentské, a podruhé proto, že ti lidé nejsou z Brna a tudíž na ně město nedostává peníze.“
Je na tom vidět další rozměr zrůdnosti dotací MHD – dopravní podnik se na zákazníky nedívá jako na zákazníky, ale pokřivenou optikou různých dotací. Tisíce studentů ochotných koupit si předplatní jízdenku bych si hýčkal – ne tak „firma“ (resp. úřad), který jim háže klacky pod nohy a ještě blekotá něco ve smyslu, že je zbytečné pro ně mít zastávky a vlastně je vůbec vozit.
Než DPMB zruší z úsporných důvodů třeba zastávku Hlavní nádraží, měl bych pro ně jednu radu: slyšel jsem, že mají v Brně docela velký barák plný úředníků (poté, co jsem četl seznam odborových organizací v pražském dopravním podniku nebo názvy různých pracovních pozic u ČD, tomu i docela věřím). Co třeba začít tam? Úspěch firem typu Student agency, které nejen že nejsou dotovány, ale ještě vydělávají, tkví totiž i v tom: ke svému vedení nepotřebují desítky oddělení s šéfy, náměstky a sekretářkami.
6. 1. 2010
Nové zážitky s ČD
Kdyby byly České dráhy co k čemu, nenabízely by své služby jako pouhou přepravu, ale jako cestování za dobrodružnými zážitky. To co s nimi, totiž nezažijete nikde jinde. Ba ani by vás většinou nenapadlo, že je to vůbec možné.
26. prosice jsme jeli se ženou vlakem z Bohumína do Ústí nad Orlicí, kde jsme plánovali přestoupit na autobus a tím se ještě o kus poposunout. Vlak EC 110 měl již z Polska nahlášeno 10 minut zpoždění, nakonec přijel o trochu dřív. Dráhy vymyslely geniální postup: v Bohumíně vlaku vyměnily lokomotivu a v Ostravě-Svinově mu připojovaly vnitrostátní skupinu vozů (dělat obojí najednou by bylo příliš logické a tudíž zastaralé). Obojí jim šlo jak psovi pastva a tak jsme v obou stanicích obdrželi po nějaké té minutě zpoždění navíc. Znudění drážní zaměstnanci se klasicky bez zájmu šourali po nástupišti.
Nakonec jsme se dali do pohybu, což jsme přijali s úlevou (být téměř hodinu po zamýšleném odjezdu z Bohumína stále ještě v Ostravě bylo dost šílené). Pak už jel vlak docela normálně, od obchvatu Přerova dokonce i dost rychle a tak se mu do České Třebové podařilo zpoždění stáhnout téměř na původních deset minut.
Přípojný rychlík 874 ujel nicméně zhruba o 4 minuty dříve. Později jsme zjistili, že byl v následující stanici naším EC 110 předjet, takže žádný čas neušetřil, jen jaksi zmizela možnost přestupu (onu stanici EC projíždělo). Dispečer prostě u práce přemýšlel. Jeli jsme tedy za chvilku osobním vlakem, leč původně přípojný autobus v Ústí už byl pryč (aby to nebylo tak jednoduché, stál tam autobus jiný, který nikam nejel, jen předstíral, že tam původní autobus stále stojí).
Naštěstí paní prodávající v Ústí jízdenky měla kontakty na taxíky (zřejmě je to při úrovni služeb poskytovaných ČD nutnost). Jednomu jsem zavolal a ten slíbil, že na nádraží může za 8 minut být. A taky byl, dokonce bez zpoždění.
Druhý den večer jsme se jali cestovat domů, do Brna. Vlak měl jen pár minut zpoždění, do vagónu nepadalo moc sněhu, dokonce i trochu topil, prostě pohoda. V Adamově (těsně před Brnem) jsme však neplánovaně zastavili. Stál tam již osobní vlak, který přijel před námi a za chvíli dorazilo EC, co jelo za námi. Průvodčí, který před tím navštěvoval kupé snad každých deset minut, najednou někam zmizel. Z nástupiště jsem slyšel výpravčího pronášet geniální myšlenku: „pak pojedete v tom pořadí, v jakým jste přijeli.“
Zhruba po čtvrthodině přijel vlak z protisměru. Dalo se tedy pochopit, že byla v provozu jen jedna traťová kolej a dispečerům přišlo jako dobrý nápad dát přednost směru, ve kterém jel jeden vlak před směrem, ve kterém jely vlaky tři. Pak se již vše dalo do pohybu, a to skutečně v pořadí osobák, rychlík, EC (tj. přesná negace logicky nejlepšího řešení). Osobák stavěl ještě ve dvou prdelích, čímž oba vlaky za sebou dále zpomaloval. Až se někdy budete zase sami sebe ptát, proč je tolik vlaků zpožděných a jak to vzniká, vzpomeňte si třeba na tuto situaci.
Myslel jsem, že krize (a související nezaměstnanost) je skvělá příležitost, jak vyházet lemply a nabrat schopnější lidi. ČD jsou však, zdá se, skvěle připraveny na zcela jistě blížící se budoucnost, kdy neschopnost bude povinná.
5. 1. 2010
Profíci z Idnes
Aby se sešly dva stupidní titulky na jedné stránce, to i naši takynovináři zvládnou jen málokdy. Ale dnes se to povedlo.
První titulek na iDnesu ohromoval slovy Můj titanový kloub ohrožuje bezpečnost na letišti JFK, tvrdí cestující. Článek pak pojednával o jakési bábě, která má umělý kyčelní kloub a zpravidla ho odhalovaly letištní detektory. Teď už ho ale, představte si to, dvakrát neodhalily! Uvědomělá občanka informovala média, místo aby byla ráda, že má o buzeraci míň. Idnes z toho pak udělalo větu, že kloub kohosi ohrožuje. Když už ohrožení, tak polofunkčním detektorem; chudák kloub za nic nemůže.
Kousek pod tím pak byl další pozoruhodný výplod: Hacker zařídil, že Evropskou unii nakrátko vedl Mr. Bean. Z článku vyplývá, že ani „hacker“ není takové změny schopen, a že jen dal fotku Beana na stránku EU. Doplněno to bylo informací, že Bean je osobnost, od které by si většina lidí asi nedala ani zašroubovat žárovku. Já tedy asi nejsem většina lidí; spíše bych si totiž nenechal zašroubovat žárovku od libovolného úředníka EU nebo novináře Idnesu.
Holt debilizátor už není jen TV Nova a Blesk…
20. 11. 2009
Tolik peněz? To přece nemohl vydělat!
Podobnými úvahami se zabývá závistivá část prostého lidu vždy, když zjistí, že někdo má víc peněz než oni sami.
Přesvědčení, že je dotyčný nutně musel získat nelegálně, je pak alibi na jejich vlastní neschopnost (nebo přílišnou náročnost vzhledem ke svým schopnostem).
Před nějakým časem jsem si zkoušel obchodování na burze (s demo účtem a virtuálním vkladem 250.000 Kč, tržní situace byla reálná). Za týden jsem svého čtvrt milionu zhodnotil o dalších asi 120.000 investicemi do zlata, zemního plynu a ropy. Není to žádné zázračné ani výjimečné zhodnocení, ale vydělat takové peníze za týden jistě není špatné.
Říkal jsem si, že ještě že to je jen virtuální měna, dozvědět se o tom nějaký exemplář prostého lidu, měl by mě za zloděje. Koupil jsem za levno zlato a pak ho dráž prodal, svině jedna! To by uměl každý!
Potíž je trochu v tom, že zisk vám nikdo předem nezaručí a naopak můžete prodělat naprosto všechno. Můžete se sice řídit rozumem i intuicí, sledovat zprávy, ale jistota v reálném světě prostě neexistuje (svět není oranžový předvolební billboard). Zpětně to pak ale vypadá děsně jednoduše, něco levně koupit a dráž prodat.
Člověk se pak i trochu jinak dívá na zprávy, kdy si politik koupil byt za peníze, které přece nemohl vydělat. Opravdu nemohl? Je fakt, že politik hospodařící se státními penězi diletantským způsobem by asi i na burze hospodařil obdobně; nicméně nelze prostě s jistotou říci, že legálně lze vydělat tolik a tolik a víc už ne.
No, měl jsem pak svým způsobem štěstí, že jsem se další týden začal chovat na demo burze mnohem rizikověji a konečně všechno prohrál. Nemusel jsem mít špatné svědomí, že by mě prostý lid označil za podvodníka. Ale mít někdy dostatek volných reálných peněz… nevím, nevím, možná do toho půjdu.
11. 11. 2009
„Máslo“ od A7B Bohemia a.s.
Minulý týden jsem si chtěl koupit máslo. V obchodě, kam jsem pro něj šel, nebyl zrovna moc velký výběr. Nakonec jsem vzal „máslo“ od firmy A7B Bohemia a.s. a nechal se ukolébat deklarovaným složením (smetana, mléčná kultura, tuk 82 %) a ignoroval vnitřní varování, že je to vyrobené v Belgii a u nás pouze přeprodávané jakousi podivnou firmou.
Inu, ignorovat jsem to neměl, máslo to nebylo. Po otevření balení se na mě vyvalil smrad margarínu, čemuž odpovídala i barva, konzistence a chuť (která rozhodně nebyla lahodná a jemně navinulá).
Nemám nic proti prodeji margarínu, mám však mnoho proti prodeji margarínu v obalu, který si hraje na máslo a falšuje složení výrobku. Nechápu také ten obrázek s krávou; krávy zcela jistě margarín neprodukují.
Ten margarín stál stejně (možná i o trochu více) než velmi kvalitní másla z Vysočiny, bohužel se tak podezřele nízká cena k mým varováním přidat nemohla.
Přestože uvedené zkušenosti nemám zdaleka sám, nemyslím si, že by bylo kdovíjakým řešením dát zmíněné firmě nějakou pokutičku. Mnohem lepší bude tuto informaci sdílet a oni si následně tím svým džankem budou moci tak maximálně vymastit dutinu řitní.
PS: Kdyby někdy někdo chtěl jít do sporu s těmito zmrdy, schovávám doma účtenku a margarín mám v mražáku jako důkazní materiál 
30. 10. 2009
Od fronty až ke komunistům
Nedávno jsem stál chvíli ve frontě v nějakém řeznictví. Tu vypasená paní přede mnou pronesla: „A pak, že fronty byly jen za komunistů“. A rozhlédla se vyčítavě po obchodě (asi jako že jsme zrušili tenhlecten komunismus kvůli frontám, přitom na frontu semtam narazíme stále, takže jsme jí ho přece mohli nechat), až mě málem trefila jednou ze svých brad.
Moc jsem ten argument nepochopil, připadlo mi to jako velebit dobu ledovou, protože dnes ráno byl přece taky přízemní mrazík, tak co.
Paní má pravdu v tom, že se s frontou semtam setkáme i dnes, ale
- není to tak vždycky,
- můžeme jít jinam,
- málokdy je ona fronta způsobena státem / politickou stranou a debilním centrálním plánováním.
Takže jsem asi paní zklamal, že jsem se na ní jen trpně pousmál; ostatně – ani nikdo jiný se na udičku nechytil a nepřitakal, jak byli ti komunisti zlatí.
Poučení je takové, že zase vím o něco líp, jak funguje logika a argumentace prostého lidu, byť ji do detailů asi nikdy nepochopím. O obojím je i tenhle pěkný článek o kašparech.