5. 12. 2011

O průměrné mzdě

Zařazen do: Prostý lid, Společnost, Ze života — Hans @ 12:13

Odvíjí se váš pocit spokojenosti od toho, jak dobře se máte dle svých vlastních měřítek, nebo od toho, jak se mají ostatní?

Budete se možná divit, ale u většiny lidí je to ta druhá varianta. Sám si prostě nedovedu představit, že by moji spokojenost mohlo nějak ovlivnit to, jak se má pan X (protože to, jak se má pan X, s mou situací naprosto nijak nesouvisí*), ale to jsou holt specifika nás přehnaně logicky uvažujících, prostý lid to má jinak.

A tak lid, který má až na drobné výjimky vše, co potřebuje (a k tomu spoustu věci, co ani nepotřebuje), vidí náhle pana X v televizi a může puknout vzteky, že pan X toho má ještě mnohem víc. Náhle zřejmě začne platit, že neměl-li by pan X tenhlecten Mercedes, měl by ho automaticky lid sám. Zvláštní. (Ještě, že nemám televizi!)

Specifickým případem tohoto jevu jsou zprávy o průměrné mzdě. Lid se tam začne strašně rozhořčovat a volat po spravedlivějším způsobu kalkulace průměru, jako by k tomu byl nějaký důvod. Vsadím se, že kdyby se obyčejnej člověk měl naprosto stejně dobře / špatně, ale v průměru by mu vyšlo to jeho číšlo, bude si chrochtat blahem. Jak málo stačí ke štěstí… Obzvlášť pikantní je to, že ten samý lid nám svobodně orientovaným vyčítá, jak jsme materiálně zaměření a přehnaně soutěživí!

Navrhuji proto nový způsob zveřejňování průměrné mzdy: průměr lidí s mzdou od 10.000 do 11.000, od 11.000 do 12.000, od 12.000 do 13.000 atd. Každý by si našel svou škatulku, zjistil by, že v jejím rámci má +- průměr a byl by klid. Nebylo by na světě krásně?

(*) Jedinou výjimkou je pochopitelně situace, kdy pana X živím z daní.

14. 9. 2011

Býložravci, kteří zachraňují svět…

Zařazen do: Ze života — Hans @ 13:59

Ještě jsem nenarazil na člověka, který by vedl svatou válku proti konzumaci našich rostlinných přátel. Na militantního vegetariána lze narazit se železnou pravidelností.

Tak třeba na tuto výzvu nemohu nereagovat:

…podporujete nesmyslné vraždění našich přátel…

Ta vegetariánská selektivní nenávist k rostlinám mě nepřestává udivovat.

Přesněji jsme závislí na lecích, kterými jsou zvířátka dopována.

Skutečně? Maso domácí nebo od drobných chovatelů mi chutná mnohem více a nemám žádné nutkání vrátit se zase plně k tomu hypermarketovému. Jak je to možné?

napomůžete snížit uhlíkovou stopu!!!

A proč bych to dělal? Navíc, mají-li prdět krávy nebo vegani, je celkem jedno.

maso se pořad musí umývat

No, nemyje-li se zelenina, můžete při následných průjmech spotřebovat vody ještě značně víc. Já tedy zeleninu omývám mnohem pečlivěji než maso. Maso, které se bude tepelně zpracovávat, není potřeba omýt snad vůbec.

ovoce je také úžasná, sladká náhrada…

Ano, jistě. Steak, kvalitní kuře a další jsou také úžasné věci.

budete zdravější, krásnější

Skutečně? Asi tři militantní vegetariáni, které jsem kdysi znal, byli všichni velmi bledí a příliš zdravě nevypadali.

budete více mírumilovní

Což se projeví tak, že budete mírumilovně nutit lidi, aby jedli jen zeleninu, kdežto agresivním masožroutům bývá jedno, kdo co jí. Pozoruhodné.

proč vlastně maso musíme tepelně upravovat?…..protože ho syrové nesníme

Není tomu tak, syrové hovězí nebo rybí maso je velmi dobré, mohu potvrdit.

To z marketu je plné antibiotik (tak aspoň se vraťte k domácí zvěři, když už nechcete přestat jíst maso).

No, částečně budiž, ale jak může být maso dopované drahými antibiotiky tak levné? Myslím si, že nějaké dopování antibiotiky ve velkém bude spíš mýtus…

20. 6. 2011

Raději vytrhnout, jen když to zaplatí někdo jiný

Zařazen do: Prostý lid, Společnost, Ze života — Hans @ 17:43

Ankety na novinkách bývají velmi výživné, i tak mě ale často překvapí. Někdy i takhle moc:

Anketa z novinek - placená plomba vs. vytrhnutí zdarma

Více než čtvrtina lidí si svých zubů váží natolik, že by si je raději nechala vytrhnout, než zaplatit pár stokorun za plombu. Je fakt, že 13 piv nebo 5 krabiček cigaret jsou lákavé statky, pokud si však člověk nenechá spravovat jeden zub měsíčně, měly by snad jít oželet.

Ještě jedna věc mě okamžitě napadla: nepřemýšlí lid již nyní ve stylu – raději (zatím zdarma) zaplombovat zub, než si draze kupovat zubní pastu a kartáčky?

Ano, je také otázkou, jestli prostý lid takto neodpovídal schválně, aby demonstroval, jak je chudý. To je taky zajímavá vlastnost. Většinou, je-li někdo opravdu chudý, snaží se s tím (potichu) něco dělat. Snaha velmi hlasitě (a obvykle také draze) křičet do světa, jak jsem hrozně chudý, to je typické pro někoho jiného. Já jim říkám profesionální chudí. Mají se vcelku dobře, ale srovnávají se s někým, kdo se má ještě lépe a chybně z toho vyvozují, že bychom se měli mít všichni stejně, protože jsme všichni lidé.

A co vy, byli byste ochotni se solidarizovat (v rámci dobrovolného zdravotního pojištění) s někým, kdo chce zub buď opravit zcela v rámci tohoto pojištění a když to nejde, tak vytrhnout a nechat si přispět na protézu? Našlo by se vůbec dostatek ochotných lidí k tomu, aby takové pojištění mohlo dobrovolně existovat?

Myslím, že je nejvyšší čas zavést do našeho zdravotnictví výrazné prvky osobní zodpovědnosti. Co chystá v tomto ohledu naše tzv. pravicová vláda? Zvýšení a zavádění nových daní, tzv. zdravotnických poplatků? To asi není úplně ono, že?

16. 6. 2011

Report z brněnské stávky

Zařazen do: Odboráři, Společnost, Ze života — Hans @ 11:13

Vzali jsme si dnes volno; sice bych býval do práce došel třeba pěšky, na odpoledne mám nicméně určité plány a převoz domů bych potřeboval poněkud rychlejší a jistější.

Přesto jsem ráno v 7 vyrazil na procházku ze Slatiny do centra. Těch zhruba 6 km jsem šel přesně hodinu přibližně po trase trolejbusové linky 33. Cestou mě předjelo 7 náhradních kloubových autobusů této linky, které jely v nepravidelných intervalech a byly nanejvýš poloprázdné (rekordmanem byl jeden s asi třemi lidmi na palubě).

Aut na silnicích mi nepřipadalo nijak víc než obvykle, spíše trochu méně. Možná bylo vidět trochu víc kol než obvykle, ale těžko říct. Na ulici Olomoucké proti mně supěl do kopce člověk na lehokole a legračně u toho kmital nohama. No, každý holt máme nějaké koníčky.

Kolem křižovatky ulic Olomoucké a Ostravské, kde obvykle už touto dobou bývají docela fronty u semaforů, bylo nezvykle prázdno. Na křižovatce samotné stál policajt. Po Křenové už jezdily i tramvaje linky 8, taktéž poloprázdné (což se vám jinak touto dobou ve směru do centra rozhodně nepřihodí).

Pak jsem si na zelňáku nakoupil batoh zeleniny, jahod a prvních meruněk z Velkých Pavlovic a vyrazil domů – tentokrát autobusem linky 33.

Byl poloprázdný, navíc většina lidí vystoupila ještě v centru. Okna zdobily cedule, jednu dodal DPMB, kde psal cosi o tom, že děkuje řidiči tohoto autobusu, že přišel do práce a dokonce skutečně pracuje. Druhá, odborářská, byla údernější: Ano Brnu, ne vládě! Moje verze této cedule by vypadala asi takto:

Ne vládě, ne odborům! Daňový poplatník.

Celkově se nicméně dalo říct, že tak pohodové svezení jsem s DPMB už dlouho nezažil.

Rozhodně se tedy nedalo mluvit o nějakém kolapsu, který bossové a mluvčí všeho lidu prorokovali. Potvrzuje se tak jeden prostý fakt: lidé se umí přizpůsobit ledasčemu. Vzali si volno, pracovali doma, jeli do práce na kole nebo se domluvili se známým, který má auto. Zrovna tak by se přizpůsobili řešení, které jsem naznačoval minule, byť by to samozřejmě bylo náročnější než na jeden den.

Opět jsem si ověřil, že předpovědi různých pomýlenců, kteří projektují do budoucnosti jednu jedinou změnu (a už abstrahují od toho, že by se této změně každý snažil nějak přizpůsobit, tedy by bylo vyvoláno mnoho změn souvisejících), jsou nereálné. (Kromě již zmíněného kolapsu při neexistenci MHD je takovou představou třeba to, že jednoho dne v devět hodin ráno roku 2030 dojde ropa…)

Vážím si samozřejmě těch řidičů DPMB, kteří měli aspoň trochu soudnosti a šli normálně pracovat. Vlaky nejezdily vůbec, na dráze se asi pracovat nechtělo nikomu, což pro mne není překvapením.

27. 5. 2011

Logika aktivistů

Zařazen do: Ekologové, Společnost, Ze života, Železnice — Hans @ 14:11

Dnes jsem v Brně narazil na kouzelné aktivistické plakáty. Stálo na nich něco jako: „Ano zachování nádraží v centru, nechceme žít několik let na staveništi“.

Ach jo.

Nové nádraží by se stavělo v opuštěných a zanedbaných prostorách mezi ulicemi Opuštěná (!), Plotní a Železniční, takže by na staveništi žilo možná pár bezdomovců, krys, bažantů a holubů.

Stávající nádraží s celými šesti průjezdnými kolejemi, ve špičkách beznadějně přeplněné vlaky i cestujícími, od jízdy vlakem velmi odrazuje. Stejní aktivisté (neboť zelený soudruh Ander a jeho parta je v Brně jen jedna, ať už se dané sdružení jmenuje jakkoliv) pak brojí proti autům.

Případná rekonstrukce nádraží v centru, která by stejně nic významně nezlepšila (přidat jednu dvě koleje by situaci uspokojivě a dlouhodobě neřešilo), to by teprve byl pěkný několikaletý život na staveništi…

Je pro mne záhadou, jak mohli předkové těchto lidí kdy vylézt z jeskyní. Pravda, možná po nich uhlíky čmárali „Ne odchodům z jeskyní, bylo by s tím moc práce“. Možná prostě šli se společností, na které byli závislí a předali tak své geny dál. Nebo jen kdysi aktivní lidé zdegenerovali. Kdo ví…

26. 5. 2011

Problémy matek

Zařazen do: Ze života — Hans @ 8:17

Přes tisíc maminek s kočárkem upozornilo na problémy v pražské dopravě.

Možná je to v Praze jiné, ale v Brně vnímám jako jeden z hlavních problémů MHD právě určité skupiny matek s dětmi.

Zásadně v dopravní špičce vyrazí organizované skupiny matek s kočárky do města na kafe, nákupy apod. Soukají své kočárky do přeplněných vysokopodlažních trolejbusů, když za 3 minuty jede poloprázdný nízkopodlažní. Jako rekord už jsem viděl čtyři kočárky v prostoru pro dva (paralyzována byla třetina vozu); matky jely odkudsi spolu, přesto nebyly s to použít mozek a jako první vždy vystupovala ta, která měla kočárek zabarikádovaný těmi ostatními.

Když už jim nabídnete pomoc, strkají k vám kočárek opačnou stranou, než napovídá logika a rady DPMB a ještě se tváří kysele. Ve vozidle klábosí se spřátelenou matkou o tom, co je nového na fejsbůku, případně pomlouvají matku (a její dítě), která zrovna není přítomná a své vlastní vřískající potomky ignorují.

I s odrostlejšími fakany bývá sranda: kromě různého vrážení a kopání do cestujících jsem zažil třeba jednoho šplhajícího po madle u dveří, zatímco se starostlivá maminka pyšně dívala, jakého má šikovného potomka. Ještě že chlapeček nespadl na hlavičku; to by bylo povyku o nebezpečných autobusech

Je mi jasné, že (jako v každé skupině) se velká část chová slušně, jen ten zbytek je jaksi víc na očích a kazí dojem z celku. Zároveň si však myslím, že vystavit se do nějaké demonstrace půjde spíš ta druhá část. Věty „lidé a úřady by měly to a ono“ v prohlášení demonstrujících matek považuji za příznačné…

13. 4. 2011

Někdo by měl uklidit…

Zařazen do: Prostý lid, Společnost, Ze života — Hans @ 6:17

V pátek jsem utrpěl následující zážitek v lince 47 brněnské MHD.

Dvě dámy neurčitého věku, sedící každá na dvou sedadlech a povídající si přes uličku, byly hlasitější, než bych si býval přál. Jedna z nich nadávala, jak se neuklízí a že je po ulicích bordel a že teď jak jsou tyhlecty větry, tak jí pořád něco lítá do bytu. Druhá přitakávala. Paní dále přinášela podrobný výčet toho, co by kdo všechno měl dělat a nejvíc by zaměstnala důchodce, ti prý beztak jen celé dny sedí doma a nemají do čeho píchnout.

Zlatý hřeb ovšem teprve přišel: jó, to za komunistů by se to stát nemohlo, to všechny vyhnali na brigádu a nikomu to tenkrát nevadilo. Dokonce i chodníky se stavěly (to jsou ty chodníky, které již po pár měsících popraskaly a porůznu se zprohýbaly – někde ještě stále jsou a zvlášť „dobře“ se po nich chodí po dešti). Proč na tu brigádu paní nejde dobrovolně a musel by jí na ni někdo vyhnat, je mi záhadou.

Vidím v tom jeden (docela obvyklý) vzoreček myšlení: mně by se něco líbilo, a tak ten, tenhle a tamten by měli dělat to a to. Platit jim za to (tedy dohodnout se) nechci, tak by jim to někdo měl nařídit. Já sám ne, z toho by mohl koukat konflikt, takže by to za mne měla udělat nějaká abstraktní jednotka – město, kraj, stát, EU.

23. 3. 2011

Kdo má vlastně těžký život?

Zařazen do: EU, Společnost, Ze života — Hans @ 21:00

Z politicky korektních médií se na nás stále valí zprávy, jak jsou u nás chudáci Rómové diskriminováni, jak se jim tu těžko žije a jak provozujeme ošklivý anticikanismus. Rómové chtějí opět exodovat do těch částí EU, kde ještě spatřují nějakou tu šanci na lepší život.

Jelikož věřím spíš vlastním očím než našim novinářům nebo agenturám na umělé přiživování problémů za státní prachy, soustředil jsem se na ně včera cestou z práce. Šel jsem v Brně od Ronda ulicemi Křídlovickou, Bezručovou a Leitnerovou do centra. Kdo to tam neznáte, pak vězte, že je to oblast s poněkud zvýšenou koncentrací tohoto etnika, ale ještě zdaleka ne opravdové ghetto.

První skupinka byla hned u zastávky šaliny před Rondem. Byla to korpulentní matka s asi čtyřmi dětmi. Děti povykovaly, pletly se mezi lidmi a ona na ně sprostě křičela. Další skupinka ve značkových hadrech byla roztroušena na konci ulice Bezručovy. To je vůbec pěkná ulice. Opravené, navenek krásné měšťanské domy, kousek od centra Brna, člověk by řekl dobrá adresa. Jen ruch na ulici, semtam rozbité okno nebo vykukující obyvatelé prozrazují, že minimálně některé z nich vlastní město a ubytovává zde nedotknutelnou menšinu. A pak nemají být ostatní kvalitní lokality předražené…

V Leitnerově ulici jsem potkal pár s asi třemi dětmi, zabírající celý chodník. Prosmýkl jsem se kolem nich zrovna při větě „Nebo ti rozbýju hubu“. Vypadali, že se hádají; zrovna tak to ovšem mohlo patřit mně nebo někomu za mnou. Na plácku naproti nemocnice si bezstarostně hrálo několik dětí a výrostků.

Tak vám nějak nevím – nikdo z nich mi nepřipadal, že by měl kdovíjak těžký život. Nejsou vyhublí, nežebrají, nebydlí na ulici a dívají se kolem sebe podivně povýšeně až drze. Mít čtyři pět dětí, to si já rozhodně dovolit nemůžu.

Soudruh evropský komisař pro lidská práva Hammarberg by si měl dobře rozmyslet, koho hodlá vyzývat k větším snahám o integraci. Takhle to skoro vypadá, že bychom měli přestat pracovat, začít se chovat trochu jinak a integrovat se mezi Rómy my.

Velmi bych se styděl založit si na jejich obhajobě kšeft za peníze z veřejných rozpočtů. Jenže hroší kůže holt k dojičům socialismu tak nějak patří… Zároveň věřím, že se za ně stydí i ti slušní cikáni.

Smějeme se nad denním tiskem

Zařazen do: Vtípky, Ze života — Hans @ 20:52

Smích je zdravý. A není to krásné, že nás rozesmívají i naše milovaná média?

Jihoafrická policie prý u Krejčíře našla seznam lidí na odstřel. Byl ten papírek tak nadepsaný, nebo to poznali nějak jinak? Má Krejčíř sklerózu, že si nepamatuje čtyři jména? Je úplně blbý, že si takové věci píše na papírek?

Ještě větší sranda je ovšem se standardními levicovými politiky, kteří nám osvětlují otázky kolem života na Marsu. Marťané zhynuli na kapitalismus (tedy svobodu) a tak už s nimi Paroubek nic neodhlasuje. Škoda. Kdyby byl Chávez větší optimista, řekl by, že život na Marsu byl, je a bude a že se marťanští soudruzi již dobrali komunismu a proto se Mars na jejich počest nazývá rudá planeta.

17. 1. 2011

Proč vlastně „musíme“ dotovat MHD?

Zařazen do: Odboráři, Společnost, Ze života — Hans @ 15:10

Je to jedno z témat, o kterém občas přemýšlím, protože mi jaksi nestačí obecně přijímaná teze, že prostě musíme, protože by to jinak bylo tak drahé, že by tím nikdo nejezdil. Tato teze tedy předpokládá, že nedotovaná MHD by vyšla dráž než třeba auto.

Je tomu ovšem skutečně tak? Respektive, není to drahé jen proto, že to provozují města, státy apod.?

Zkusme tedy spočítat, co by tu MHD oproti autům mohlo tolik prodražit.

Pokud vím, průměrný nový autobus stojí cca 3,5 milionu Kč (a to ještě vsadím boty, že jsou nové autobusy předražené, protože je kupují vesměs firmy pobírající různé dotace). Při průměrné obsazenosti řekněme 20 lidí to máme na jednoho 175 tisíc korun. Při porovnání s cenou nových aut to je spíše podprůměr. A navíc, autobus nemusíme mít nový. Třeba na serveru inzertbus.cz si můžete koupit ojetinu (pravda, docela starou; různé dopravní podniky však hojně provozují i stroje ještě starší) od 259 tisíc Kč, případně pronajmout za 12.900 Kč měsíčně, což je za babku.

A co spotřeba paliva? Jistě v přepočtu na cestujícího nebude vyšší (a tedy dražší) než u aut – ostatně, pak by nikdo nikdy nemohl nazvat MHD ekologickou.

Musíme ještě zaplatit řidiče a další pracovníky, nicméně předpokládejme, že tito neprovádějí žádnou činnost, kterou bychom nemuseli provést (byť třeba formou pojištění, návštěvy servisu, apod.) i u toho auta. Navíc u větších dopravních podniků se jistě musí projevit úspory z rozsahu.

Kde se tedy bere onen předpoklad, že MHD bude tak drahá? Asi proto, že je drahá už nyní (počítáme-li i dotace). Je to jednoduché: je dotovaná, má monopol a funguje tedy s obrovskou neefektivitou. Dopravní podniky zaměstnávají spousty úředníků a nejsou efektivně řízené, nejsou schopné efektivně vybírat peníze od zákazníků atd.

A ještě jeden modelový příklad, tentokrát na téma, jak provozovat ziskovou MHD. Předpokládejme ten pronajatý bus zmíněný výše, který za den najezdí 200 km, doveze 600 cestujících, jízdenka stojí 15 Kč.

Měsíční účet za jeden autobus pak vypadá třeba takto:

Pronájem autobusu 12.900 Kč
Palivo: 32 Kč / l při spotřebě  50 l / 100 km – nadsazeno 96.000 Kč
Mzdové náklady na 2 řidiče 60.000 Kč
Ostatní náklady (pojištění, servis, atd.) – odhad 25.000 Kč
Náklady celkem 193.900 Kč
Příjmy celkem 270.000 Kč

Jak vidět – zisk, resp. rezervy pro případ nepřesných odhadů jsou celkem velké. Ano, můžu si koupit nový a dražší autobus, pak zase něco ušetřím na spotřebě a servisu, případně budou cestující ochotni zaplatit o něco víc.

Dotujeme-li tedy MHD, pak (jako ostatně vždy) dotujeme neefektivitu a neschopnost, tedy vyhazujeme peníze do kanálu.

Starší příspěvky »

Tento web je provozován s využitím systému WordPress. (Česká lokalizace)