Z této doby si pamatuju jednu úsměvnou příhodu.

Řeč se vedla zrovna o dotování železnic a diskuse byla plná plamenných výkřiků o tom, jak stát musí železnici dotovat, protože ji přece musíme mít a cestující by na to jinak neměli. (Víru v to, že lidé na to nemají, ale když nechají stát ty peníze draze vybrat, část jich rozkrást a zbytek dát Českým drahám, které zase část rozkradou a ejhle – mávnutím kouzelného proutku – náhle na vlaky bude, ponechám nyní stranou.)

V té diskusi jsem zkusil argumentovat tím, že v určitých případech by se mohl uchytit model financování, kdy na vlaky přispívají provozovatelé třeba různých turistických / obchodních cílů (investovali by tak do dopravy svých zákazníků).

Ozvala se nějaká paní (říkala si tuším slušná občanka, nebo tak nějak podobně vynalézavě) a psala mi, že je to přece blbost – proč by tihleti podnikatelé přispívali na vlaky, když ani ty daně pořádně neplatí, musí se do toho nutit a chtějí se z toho pořád vykrucovat. A ona to dobře ví, pracuje totiž jako úřednice.

Chvíli jsem na to zíral, neveřil jsem, že by takové srovnání někdo mohl myslet vážně.

Nepomáhalo další vysvětlování ani konkrétní příklady (např. autobusy zdarma jezdící k nákupním centrům), paní prostě věděla.

No a dokud budeme mít mezi úředníky dost lidí, kteří nechápou rozdíl mezi investicí do podnikání a daněmi, kteří stále hledají důvody, proč něco nemá jít, kteří naprosto nechápou svět kolem nás a základní ekonomické souvislosti, pak to tu bude vypadat tak, jak to vypadá…

Nejenže samotný princip je ohavný (neboť slušný člověk nikomu nic nebere), ale pěkné rozuzlení poskytli i historikové.

Jánošík byl ve skutečnosti prachobyčejným zlodějem. Opravdu se tedy nelze divit, že sociálním demokratům tolik imponuje a někteří ho berou i jako svůj vzor.

Tato věta rasisty Josefa Lady rozpálila Rómy téměř do běla. Hrozí další hromadný exodus, tentokrát do Švýcarska a Vatikánu. Tam jsou zřejmě hodní lidé, kteří nepíší ošklivé pohádky a spravedlivěji rozdělují lidem dávky, které stát na každého občana dostává shůry.

Lada také svévolně ignoroval označení Rom, které bylo přijato na mezinárodní konferenci v Londýně roku 1971 (protože původní označení získalo vinou zlé většinové populace negativní nádech).

Šel jsem po poli a vyplašil jsem zvíře. Byl to zajíc.

Dokáže toto někdo interpretovat jako informaci, že všechna zvířata jsou zajíci? Zřejmě nikoliv. Je zajímavé, že u vět, ze kterých jde vytřískat nějaký pseudorasistický potenciál, to některým lidem nedělá problém.

Některé věci jdou zkrátka mimo mé chápání…

Vždyť se na mne na každém kroku z billboardu usmívá milý pán a slibuje mi podporu při nemoci, vyšší mateřskou, důchody a kdo ví co ještě. To je přece krásné, že se bohatí lidé chtějí rozdělit a podpořit takhle nás obyčejné! Dokonce i na splácení státního dluhu chce přispět.

Sice jsem toho pána viděl i v televizi a tam nevypadal příliš jako usměvavý statný čtyřicátník, nýbrž jako nervózní stárnoucí šklebící se umaštěný žok s bradavicí, ale to přece nevadí. Své sliby narozdíl od své inzerované podoby jistě myslí vážně.

Moc ale nerozumím jedné věci: při své dobrosrdečnosti by onen zámožný pán mohl ušetřit za billboardy slibovací, a pochlubit se až výsledky. Například: na důchody jsem vám poslední rok dal tolik a tolik, na poplatky u doktora tolik. Proč dělá takový humbuk jen kolem obyčejných příslibů, mi tedy zůstává záhadou.

Nebo je v tom nějaký háček?

První titulek na iDnesu ohromoval slovy Můj titanový kloub ohrožuje bezpečnost na letišti JFK, tvrdí cestující. Článek pak pojednával o jakési bábě, která má umělý kyčelní kloub a zpravidla ho odhalovaly letištní detektory. Teď už ho ale, představte si to, dvakrát neodhalily! Uvědomělá občanka informovala média, místo aby byla ráda, že má o buzeraci míň. Idnes z toho pak udělalo větu, že kloub kohosi ohrožuje. Když už ohrožení, tak polofunkčním detektorem; chudák kloub za nic nemůže.

Kousek pod tím pak byl další pozoruhodný výplod: Hacker zařídil, že Evropskou unii nakrátko vedl Mr. Bean. Z článku vyplývá, že ani „hacker“ není takové změny schopen, a že jen dal fotku Beana na stránku EU. Doplněno to bylo informací, že Bean je osobnost, od které by si většina lidí asi nedala ani zašroubovat žárovku. Já tedy asi nejsem většina lidí; spíše bych si totiž nenechal zašroubovat žárovku od libovolného úředníka EU nebo novináře Idnesu.

Holt debilizátor už není jen TV Nova a Blesk…

Z nadšení v ovarové tváři s. Škromacha je znát, že to ten teplákový pantáta nemyslí tak, že by si rád koupil akcie té továrny a měl z toho pak zisky. Na co si něco kupovat, když stačí volit toho hodného břichatého strýčka, a on všechno zařídí za vás.

Prostý lid se docela přeceňuje: neumí napsat ani pět slov bez pravopisné chyby a i ta jednoduchá papundeklová cedule se mu rozpadá, ale místo aby byl šťastný, že s takovou zručností může v té továrně aspoň pracovat, ještě by se chtěl podílet na jejím řízení.

Skoro to pak vypadá jako povedená fotomontáž, ale ten výraz v tváři prostého občana tomu dává punc autentičnosti…

Byl jsem v Albertu a procházel kolem regálu s časopisy a novinami. Nebyl jsem tam sám: jakási tetka tam slabikovala strejci titulky z Blesku a pak nad nimi společně nadávali a tvořily se jim rychlé instantní názory. Oba vypadali tak nějak umaštěně, skoro jako ten populární modlící se buran z titulky nedávného Reflexu.

Byla to jedna ze situací, kdy jsem se musel začít smát, ještě než jsem jim zmizel z dohledu.

Úsměv mi pak zkazil až fakt, že se jedná právě o ty průměrné, obyčejné lidi, kterých je všude plno (ač žádné osobně neznám). Věta W. Churchilla „Hlavním argumentem proti demokracii je tříminutový rozhovor s voličem.“ by v tomto případě šla redukovat na: „Hlavním argumentem proti demokracii je desetisekundové pozorování voliče.„