Nejprve pan Macek citoval nějakého novinářského rozumbradu: „Částečnou vinu na vlastním zadlužení nesou i dlužníci.“

Pak jiný rozumbrada z Idnesu definoval termín úsporný schodek. Kolik peněz se asi pomocí schodků dá naspořit?

Tak hezký den i vám…

Jihoafrická policie prý u Krejčíře našla seznam lidí na odstřel. Byl ten papírek tak nadepsaný, nebo to poznali nějak jinak? Má Krejčíř sklerózu, že si nepamatuje čtyři jména? Je úplně blbý, že si takové věci píše na papírek?

Ještě větší sranda je ovšem se standardními levicovými politiky, kteří nám osvětlují otázky kolem života na Marsu. Marťané zhynuli na kapitalismus (tedy svobodu) a tak už s nimi Paroubek nic neodhlasuje. Škoda. Kdyby byl Chávez větší optimista, řekl by, že život na Marsu byl, je a bude a že se marťanští soudruzi již dobrali komunismu a proto se Mars na jejich počest nazývá rudá planeta.

Tentokrát našel oporu v jiném socanovi Švejnarovi, kterému z jakýchsi důvodů říká Švejcar (asi už si ani nepamatuje, koho v roce 2008 volil povinně za presidenta).

„Tak takové hodnocení nepodává česká levice, ale (levičáky) uznávaný (levicový) liberální profesor ekonomie Jan Švejcar.“

No není Seďa roztomilej?

Ti socani jsou stejně divní. Když dělal dluhy Zeman a Špidla, bylo to dobrý. Když Gross, tak taky, aspoň získal prachy na byt a vilu (a kdo ví co ještě), takže to byla přímo ukázková podpora potřebných. Ani za Paroubka dluhy socanům nevadily. To až za Topolánka a Nečase. Jejich vlády dělají totiž úplně jiné dluhy (zlé a špatné) a tak o tom vždycky Paroubek aspoň dvakrát denně blogoval. Ale teď socany podpořil jejich ideolog Švejnar, tak už jsou dluhy zase dobré a vláda je špatná, že nás nezadlužuje víc.

Do městského zastupitelstva u nás kandiduje pan Drahovzal. Jelikož politikové nám pořád něco berou (peníze, svobodu), a proces tohoto braní je ke všemu velmi drahý, považuji to jméno za dokonale výstižné.

Čímž samozřejmě nechci tvrdit, že zrovna on chce primárně něco brát. Jen mě to prostě pobavilo…

Pan Hujer byl ztělesněním představ různých sociálně citlivých politiků (a EU) o běžném člověku. Ten, kterého údajně chtěl pořád někdo okrádat a uvádět v omyl a oni tak mohli provozovat svou skvěle placenou živnost na vymýšlení zbytečných nařízení a dělání pořádku.

Jednoho dne se pan Hujer probudil a měl nějakou pochybovačnou náladu. Už když ráno otočením kohoutku pouštěl vodu, pomyslel si, že by někdo přece měl zakázat říkat té věci kohoutek, když to nekokrhá a ani to nejde uvařit na víně. K snídani si chtěl udělat volské oko, ale při té představě se mu neudělalo příliš dobře.

Dopoledne prolebedil pan Hujer na gauči.

Kolem poledne se sebral a šel do hospody na oběd. Prohlížel si jídelní list a kroutil nevěřícně hlavou: „svíčkovou si nedám, to snad někdo jí svíčky?“ U cikánské pečeně se zalekl, jestli by za ni nebyl popotahován nějakým Kocábem. Ani nic ze sójového masa ho nelákalo, navíc si nemohl vzpomenout, který živočich je ta sója.

Ještě se stihl podivit, že ryby mají prsty, ale nakonec dostal chuť na drůbež a objednal si španělské ptáčky. Ale bylo to nějaké divné, drůbež to nebyla a ze Španělska už vůbec ne. Zmatenost pana Hujera rostla. Uvažoval, že si raději měl dát moravského vrabce.

„Někdo by už konečně měl udělat pořádek,“ mumlal si Hujer pod vousy a mířil si koupit něco do blízkého obchodu s potravinami.

Chtěl si koupit dětskou šunku, ale malým písmem na ni bylo napsáno, že je z vepřového masa. Zase ho chtěli podvést. I utopenců a taliána byly podezřele malé kousky a navíc mu to přišlo nechutné.

V sekci se sladkostmi byl taky nepořádek: kočičí jazýčky, a ve skutečnosti to byla čokoláda. Ledové kaštany neměli vychlazené a kaštany to taky nebyly. Navíc se jim sem nějak zatoulalo Kinder vejce.

E. Hujer si nakonec koupil rohlíky (i když neměly tradiční tvar rohu – chtělo by to zavést předepsané zakřivení) a máslo. Psali na něm, že je pomazánkové, tak to se aspoň bude dobře roztírat. Doma nad ním ovšem opět zaplakal.

Pak se podíval na zprávy a zajásal.

EU ho zachrání. Vymyslí další nařízení. Pan Hujer ještě trochu zhloupne, protože bude moci svůj mozek používat zase o trochu méně. Aspoň ho nenapadne o smyslu unie přemýšlet nebo dokonce pochybovat…

Co budeme potřebovat? Balíček těch nejobyčejnějších špaget Tesco value nebo Euroshopper, vždyť to všechno chutná stejně. Kdo nemá, může zkusit instantní nudle nebo krmné těstoviny pro psy. Nebudeme si přece hrát na nějaký snoby. Olivový olej je moc drahý, rostlinnej poslouží stejně, můžete použít i vyjetej. Mastný je to pořád, tak co. Česnek z Číny poslouží dobře – co na tom, že jako česnek nechutná a divně smrdí. Kdo nemá, stačí sušenej granulovanej. Ten smrdí ještě víc, aspoň budeme mít tohlecto aróma.

Na pánvi necháme v oleji vylouhovat náš česnek, přidáme převařené těstoviny, proházíme a promícháme lyžařskou holí (a za stálého míchání vylejeme do záchodu).

Ale hlavní, že jsme uvařili levně. Ba možná, že i do těch 1,90 Kč jsme se vešli. A nenechali jsme vydělat podvodníkům, kteří to jídlo nabízejí v restauracích dráž.

Z této doby si pamatuju jednu úsměvnou příhodu.

Řeč se vedla zrovna o dotování železnic a diskuse byla plná plamenných výkřiků o tom, jak stát musí železnici dotovat, protože ji přece musíme mít a cestující by na to jinak neměli. (Víru v to, že lidé na to nemají, ale když nechají stát ty peníze draze vybrat, část jich rozkrást a zbytek dát Českým drahám, které zase část rozkradou a ejhle – mávnutím kouzelného proutku – náhle na vlaky bude, ponechám nyní stranou.)

V té diskusi jsem zkusil argumentovat tím, že v určitých případech by se mohl uchytit model financování, kdy na vlaky přispívají provozovatelé třeba různých turistických / obchodních cílů (investovali by tak do dopravy svých zákazníků).

Ozvala se nějaká paní (říkala si tuším slušná občanka, nebo tak nějak podobně vynalézavě) a psala mi, že je to přece blbost – proč by tihleti podnikatelé přispívali na vlaky, když ani ty daně pořádně neplatí, musí se do toho nutit a chtějí se z toho pořád vykrucovat. A ona to dobře ví, pracuje totiž jako úřednice.

Chvíli jsem na to zíral, neveřil jsem, že by takové srovnání někdo mohl myslet vážně.

Nepomáhalo další vysvětlování ani konkrétní příklady (např. autobusy zdarma jezdící k nákupním centrům), paní prostě věděla.

No a dokud budeme mít mezi úředníky dost lidí, kteří nechápou rozdíl mezi investicí do podnikání a daněmi, kteří stále hledají důvody, proč něco nemá jít, kteří naprosto nechápou svět kolem nás a základní ekonomické souvislosti, pak to tu bude vypadat tak, jak to vypadá…

Nejenže samotný princip je ohavný (neboť slušný člověk nikomu nic nebere), ale pěkné rozuzlení poskytli i historikové.

Jánošík byl ve skutečnosti prachobyčejným zlodějem. Opravdu se tedy nelze divit, že sociálním demokratům tolik imponuje a někteří ho berou i jako svůj vzor.

Tato věta rasisty Josefa Lady rozpálila Rómy téměř do běla. Hrozí další hromadný exodus, tentokrát do Švýcarska a Vatikánu. Tam jsou zřejmě hodní lidé, kteří nepíší ošklivé pohádky a spravedlivěji rozdělují lidem dávky, které stát na každého občana dostává shůry.

Lada také svévolně ignoroval označení Rom, které bylo přijato na mezinárodní konferenci v Londýně roku 1971 (protože původní označení získalo vinou zlé většinové populace negativní nádech).

Šel jsem po poli a vyplašil jsem zvíře. Byl to zajíc.

Dokáže toto někdo interpretovat jako informaci, že všechna zvířata jsou zajíci? Zřejmě nikoliv. Je zajímavé, že u vět, ze kterých jde vytřískat nějaký pseudorasistický potenciál, to některým lidem nedělá problém.

Některé věci jdou zkrátka mimo mé chápání…

Vždyť se na mne na každém kroku z billboardu usmívá milý pán a slibuje mi podporu při nemoci, vyšší mateřskou, důchody a kdo ví co ještě. To je přece krásné, že se bohatí lidé chtějí rozdělit a podpořit takhle nás obyčejné! Dokonce i na splácení státního dluhu chce přispět.

Sice jsem toho pána viděl i v televizi a tam nevypadal příliš jako usměvavý statný čtyřicátník, nýbrž jako nervózní stárnoucí šklebící se umaštěný žok s bradavicí, ale to přece nevadí. Své sliby narozdíl od své inzerované podoby jistě myslí vážně.

Moc ale nerozumím jedné věci: při své dobrosrdečnosti by onen zámožný pán mohl ušetřit za billboardy slibovací, a pochlubit se až výsledky. Například: na důchody jsem vám poslední rok dal tolik a tolik, na poplatky u doktora tolik. Proč dělá takový humbuk jen kolem obyčejných příslibů, mi tedy zůstává záhadou.

Nebo je v tom nějaký háček?