Fico se rozplývalo nad Jánošíkem. Vyzdvihovalo princip bohatým brát a chudým dávat.

Nejenže samotný princip je ohavný (neboť slušný člověk nikomu nic nebere), ale pěkné rozuzlení poskytli i historikové.

Jánošík byl ve skutečnosti prachobyčejným zlodějem. Opravdu se tedy nelze divit, že sociálním demokratům tolik imponuje a někteří ho berou i jako svůj vzor.

To se pořád říká, jak je doba zlá a že lidi myslí jen na sebe, ale není tomu tak.

Vždyť se na mne na každém kroku z billboardu usmívá milý pán a slibuje mi podporu při nemoci, vyšší mateřskou, důchody a kdo ví co ještě. To je přece krásné, že se bohatí lidé chtějí rozdělit a podpořit takhle nás obyčejné! Dokonce i na splácení státního dluhu chce přispět.

Sice jsem toho pána viděl i v televizi a tam nevypadal příliš jako usměvavý statný čtyřicátník, nýbrž jako nervózní stárnoucí šklebící se umaštěný žok s bradavicí, ale to přece nevadí. Své sliby narozdíl od své inzerované podoby jistě myslí vážně.

Moc ale nerozumím jedné věci: při své dobrosrdečnosti by onen zámožný pán mohl ušetřit za billboardy slibovací, a pochlubit se až výsledky. Například: na důchody jsem vám poslední rok dal tolik a tolik, na poplatky u doktora tolik. Proč dělá takový humbuk jen kolem obyčejných příslibů, mi tedy zůstává záhadou.

Nebo je v tom nějaký háček?

Prostý lid žádá zpět do svých rukou to, co nikdy legálně neměl, ale pořád si na to činí nárok.

Z nadšení v ovarové tváři s. Škromacha je znát, že to ten teplákový pantáta nemyslí tak, že by si rád koupil akcie té továrny a měl z toho pak zisky. Na co si něco kupovat, když stačí volit toho hodného břichatého strýčka, a on všechno zařídí za vás.

Prostý lid se docela přeceňuje: neumí napsat ani pět slov bez pravopisné chyby a i ta jednoduchá papundeklová cedule se mu rozpadá, ale místo aby byl šťastný, že s takovou zručností může v té továrně aspoň pracovat, ještě by se chtěl podílet na jejím řízení.

Skoro to pak vypadá jako povedená fotomontáž, ale ten výraz v tváři prostého občana tomu dává punc autentičnosti…