Čas od času si někdo myslí, že je jeho posláním zachránit svět. Což o to, pokud to dělá za své, nikomu neškodí a může to být dokonce úsměvné. Semtam se někomu skutečně může povést něco užitečného vykonat.

Horší je, když začnou zachraňovat svět politikové a úředníci. To bývá zpočátku také dost vtipné, končívá to však neslavně, občas i desítkami milionů mrtvých. Jsem zvědavý, jak to skončí tentokrát a zda si za pár desítek let budou děti při hodinách dějepisu říkat, jak byli ti lidé tehdy hloupí… a chovat se pak zase podobně, jako oni.

Politik svět nezachrání a důvody nadávat na něj budeme mít stále, pokud to zachraňování po něm budeme požadovat.

Zákony původně vznikly jako nástroje, jak zamezit tomu, aby někdo porušoval osobní svobodu jednotlivce (zákaz vraždy, krádeže apod.) To bylo zcela jistě moudré, škoda že u toho také nezůstalo.

A tak nám už zákony nezaručují jen práva, ale i různé nároky. Ba co hůř, dirigují náš život a pletou se i do oblastí, do kterých nikomu nic není. Naivní lid se domnívá, že našimi zákony lze novelizovat ty fyzikální a že potištěný metrák papíru odsouhlasený neschopnými páprdy nám zařídí krásný a bezpečný svět.

Současně s tím i rapidně klesá kvalita zákonodárců (aby také ne, když je může volit každý blb). A tak už nemáme zákon, který by v necelých 300 slovech postihl úplně vše (obecně), máme tuny papírů, které se stovkami tisíc slov téměř nečitelné právnické mluvy snaží pokrýt každou část našeho života zvlášť (většinu z nich naprosto zbytečně).

Jaké to má důsledky? Vážné – v podstatě nikdo nemá šanci všechny tyto zákony přečíst, natož pochopit a zapamatovat si je. Nikdo tedy nikdy nevíme, jestli zrovna něco neporušujeme. Výrazně stoupá šance, že potřebuje-li úřad / stát / EU kohokoliv „dostat“, něco si prostě najde.

Lidé ztrácí ochotu chovat se k sobě přirozeně slušně a uvažují spíše ve stylu „tohle mi zákon nezakazuje, na tohle mám ze zákona nárok.“

Smrští zákonů je také uměle vytvářen „trh“ pro právníky, kteří jako jediní občas něčemu rozumí.

Kamsi se vytratila myšlenka, že každý zákon by měl mít především nějaký důvod a smysl. Pro stát a jeho orgány se samotný zákon stává normou – je to jednodušší, než přemýšlet nad jeho smyslem. A tak vás policie spíš potrestá za to, že projedete večer prázdnou obcí 60 kmh než za něco opravdu nebezpečného.

Je s podivem, že když se čas od času dostanu k debilizátoru (TV Nova apod.), dost často tam vidím někoho štkát, jak nám chybí zákon na to a ono. Ano, chybí nám papír A4, na kterém by někdo moudrý shrnul co nejvšeobecněji nějaká základní pravidla. Zákonů na jednotlivá to a ono máme až moc…

Špidla má vlastně pravdu. Platit doživotně sto tisíc měsíčně levicovému politikovi za nicnedělání by bylo nejen adekvátní, ale i velmi moudré a ve finále úsporné.

Neboť když ho dosadíme do nějaké funkce, tak to bývá ještě dražší (např. Špidlovo eurokomisaření stálo desítky milionů) a pokud výsledek jeho práce je stále nic, je to ještě výhra. Obvykle totiž takový politik ještě vymýšlí kraviny a škodí tak lidem a ekonomice.

Se Špidlou se dokonce shodnu i na tom, že Evropa je dobrý projekt. Bohužel zapomněl dodat, že je to dobré výhradně pro politiky a úředníky napojené na příslušné penězovody.

Nebránil bych se tedy rozšíření podobné renty na všechny levicové parazity (což jsou u nás bohužel téměř všichni politikové) za předpokladu, že už dají pokoj. Otázkou ovšem zůstává, kdo z nich by to akceptoval. Koryto a moc bývají totiž výhodnější…

Dříve, chtěl-li někdo v podstatě neomezeně prosazovat svou vůli, dělal to následovně: vládnul neomezeně (totalitně) a moc si udržoval silou. Mohl bezstarostně porušovat zájmy ostatních (klidně většiny, dokud se nejednalo o většinu i vojensky).

Pak někdo přišel na to, že to jde i jinak – mnohem chytřeji a levněji. Lid jedná stádovitě a lze ho tedy přesvědčit, aby nebyl proti krokům vůdce, ba naopak – aby bezmezně věřil v to, že se jedná i o zájmy lidu samotného. V tento moment bylo možné předat moc papírově do rukou lidu, a říkat tomu demokracie a plácat se po zádech, jak jsme ušlechtilí.

V důležitých momentech lze využít toho, že lid obecně nerad přemýšlí a ke každému rozhodnutí mu předpřipravit nějaké pohádky, aby se rozhodl správně. Ideální je slíbit mu jídlo (nebo nějaké jiné jistoty), případně pohrozit, že ono rozhodnutí prostě nemá rozumnou alternativu.

Abychom si rozuměli, já to považuji primárně za problém prostého lidu, ne nějakých těch nahoře, co s námi manipulují a jsou na nás zlí.

Každopádně, při pohledu na lid, kterak slaví a raduje se ze ztráty části suverenity a dalších svobod (kterou si sám právě odhlasoval), se politikové musejí smát přímo ďábelsky…

Svazu evropských socialistických republik se nelíbí vysoké odměny manažerů některých firem. „Bankéři si užívají jako v roce 1999 a ne 2009,“ pronesl moudrý ouřada. Takhle ne, soudruzi, to by vás pracující lid neměl rád, chtělo by se dodat.

Politikové a úředníci si své platy nesníží, ale objevili zjevně jinou cestu, jak se podbízet prostému voliči.

To, že se jedná zejména o manažery bank, které dostaly protikrizové státní peníze, je přímo učebnicová ukázka toho, jak jsou státní zásahy rekurzivní (tedy že jeden zásah státu si v budoucnu vyžádá nejméně jeden další). Státy nenechaly nezodpovědné banky padnout a daly jim peníze sebrané daňovým poplatníkům. Teď přišly na to, že některé banky jsou nezodpovědné i nadále a tyto darované peníze použily na odměny. Tak se holt budou plošně regulovat odměny. Kam asi půjde kvalita a kreativita firem? No půjde do prdele, Halík.

PS: Už jsem viděl i to, že na prožírání těchto státních peněz bylo ukazováno, že soukromý sektor nehospodaří lépe než ten státní. No aby taky hospodařil, s darovanými penězi se pak od státu nijak neliší

Nedávno poslanci přehlasovali prezidentské veto a odhlasovali další hloupý zákon – tentokrát tzv. antidiskriminační.

Zákon je totiž ve skutečnosti diskriminační: diskriminuje možnost svobodného rozhodování. Omezuje třeba svobodu vybrat si zaměstnance. Kdy se dočkáme omezení svobody vybrat si své přátele? Určitě se najde nějaká ubohá menšina, se kterou se nikdo nechce kamarádit…

Nevěřím, že v době, kdy tento zákon neexistoval, si někdo dovolil říct: „Do práce vás nepřijmu, protože nejste běloch.“ Spíše se vymýšlely náhradní důvody, a bude to tak pochopitelně i teď. Zákon ale mít musíme, protože si to soudruzi z EU přejí.

Už se těším, až existence tohoto zákona vejde ve známost u různých menšin. Úplně vidím, jak nějaký lempl půjde na pracovní pohovor a následný neúspěch bude svádět na své pohlaví nebo barvu kůže. Teď s tím bude moci zahlcovat soudy.

Ba co víc, v některých případech bude na žalované straně, aby dokázala, že se diskriminace nedopustila! To považuji za absolutní vrchol, zavádět presumpci viny…

Překvapením není ani to, jací zákonodárci pro tento paskvil zvedli ruku: socani, zelení a ta nejlevější část ODS. Poslankyně ČSSD Čurdová se dokonce domnívá, že zákon diskriminované chrání nedostatečně. „Oběti diskriminací budou i nadále odkázáni na soudní řízení,“ uvedla. No jo, mělo by se to řešit nějak víc po soudružsku, že? Třeba jako v padesátých letech, kdy se soudce a prokurátor na chodbě při svačince dohodli, jaký je potřeba trest pro ty zlé velezrádce socialismu. Služebně nejstarší socan Zdeněk Jičínský prohlásil, že sněmovna už přijala tolik nekvalitních zákonů, že jeden navíc nevadí. To je hezká snaha o kvalitu práce, ne?

Znovu se tak ukazuje, že Klaus je jedním z posledních mohykánů svobodného myšlení u nás (ať už se jedná o podobné zákony, opozici proti eurohujerům a Lisabonské smlouvě nebo zeleným snahám poručit větru a dešti a nastavit správnou teplotu naší planety), ale nějak to nestačí.

… pořád je buď moc teplo nebo moc zima, moc mokro nebo moc sucho a oni ho pořád nutí něco pěstovat a produkovat. To se pak nelze divit, že zemědělci semtam hrábne a jde zablokovat silnice.

Aktuální problém se týká výkupních cen mléka. Ty se zemědělcům zdají příliš nízké. Cenu patrně snížila zahraniční konkurence. Pokud se zemědělcům nevyplatí nějaké náhradní řešení (například prodávat mléko přímo koncovým spotřebitelům), pak ať toho nechají.

Každý z nás řeší ve svém pracovním životě situace, kdy něco probíhá ne zcela ideálně a je potřeba se tomu přizpůsobit a vyřešit to. I já. Dosud mě ale nikdy nenapadlo říct: „Hele šéfe, vyserme se na vymýšlení chytrého a konstruktivního řešení, půjdeme prostě zablokovat silnice.“ A doufám, že mě to ani nenapadne.

Je-li mléko z ciziny levnější tak, že mu tuzemský producent nemůže konkurovat, tak sice někde něco smrdí (patrně zahraniční dotace), ale řešení je jediné – jít dělat něco, v čem konkurovat lze. A to navzdory dotacím – pokud je někdo ochotný dotovat mléko, které se k nám dováží, pak ať to dělá. U nás se pak s mlékem nemusí zatěžovat tolik lidí a mohou dělat něco, v čem jsou více konkurenceschopní.

Je-li to levné mléko z ciziny méně kvalitní než naše, pak má vyšší cena našeho své opodstatnění (do určité míry).

Řeči o zemědělské soběstačnosti považuji dnes za celkem zbytečné: pokud by (hypoteticky) nastala situace (nepravděpodobná), která bude soběstačnost skutečně vyžadovat, nenastane ze dne na den a mělo by být možné se na ni připravit. A patrně to vyjde i levněji, než pár desetiletí celoevropsky dotovat zemědělskou nadprodukci.

Ale dnes je v módě něco jiného: dohlížet, regulovat, nařizovat, omezovat, danit, dotovat. A když se v tomto složitém procesu něco pokazí, zanadávat na tu neviditelnou ruku trhu, jak nefunguje…

Vždycky jsem si dělal srandu z těch, co by pořád něco zakazovali, nařizovali a regulovali a říkal jim, že i nožem jde člověka zabít a přesto by nebylo moudré je zakázat. Neboť kolik nožů je použito k vraždě? Každý desetimiliontý?

Ale zřejmě se blíží doba, kdy i to se stane.

Ve Velké Británii našli i v krizi čas a peníze na vývoj nože, kterým nejde zabít. Teď už jen zbývá zakázat běžné nože. Tu hlavní podmínku (tj. být několikrát dražší než nože obyčejné) vynález splňuje.

A budeme zase o krůček blíž tomu vysněnému bezpečnému světu, kde bude zákonem nařízeno, že se nám nic nemůže stát. Jen žít a pořád hlídat, jestli jsme neporušili nějaké ze statisíců nařízení, bude docela otrava.