Mimochodem, aplikace kroků 1. a 2. přinášejí i další výsledky.
Podle analýz provedených Evropskou komisí (dále jen EK) je život každého z nás životu nebezpečný. Bylo totiž zjištěno, že s jistotou končí smrtí.
Jelikož jedním z cílů EU je chránit každého z nás před různými typy nebezpečí, věnuje se nyní EK tomuto problému s vysokou prioritou. Velmi pravděpodobně bude nutné vznik života přinejmenším regulovat, nebo pro jistotu rovnou zakázat.
EK nicméně začíná mírně: nejprve navrhne zákon o zákazu prodeje zmrzliny a podobných výrobků, neboť skupina expertů došla k závěru, že tímto zákazem dojde ke snížení počtu utopených. Zjistila totiž, že k největšímu počtu utonutí dochází v době nějvětších prodejů zmrzliny.
Dalším aktuálním cílem je zamezit sebevraždám, jejichž počet je v sociálních státech tradičně vysoký. Dojde k postupnému zákazu prodeje zbraní (ve státech, kde je to ještě povolené), nožů, žiletek a provazů. EU bude dotovat výrobu nožů, kterými nejde zabít, takže nejlevnější se bude dát pořídit již za 1600 Kč. Bude povoleno vyrábět provazy s nosností do 37,42 kg, což musí každému poctivému občanovi bohatě stačit. Okna situovaná ve větší výšce než 4,69 m nebudou moci být otevíratelná. Rychlost vlaků bude omezena na 9 kmh; EU bude částečně proplácet ztracený čas cestujících. Konkrétní podmínky jsou zatím předmětem jednání.
Jiná expertní skupina totiž zjistila, že právě existence nástrojů umožňujících páchat sebevraždy je za ně zodpovědná. Vyvrátila tak letitý mýtus, že člověk nejprve dospěje k rozhodnutí sebevraždu spáchat a pak teprve hledá způsob, jak to provést.
Do budoucna však jistě dojde k dalším regulacím našich životů z cílem uchránit nás před dalšími druhy nebezpečí, a to absolutně.
„Občané by neměli podceňovat naše politické odhodlání,“ prohlásil energicky prezident EU Van Rompuy.
Z politicky korektních médií se na nás stále valí zprávy, jak jsou u nás chudáci Rómové diskriminováni, jak se jim tu těžko žije a jak provozujeme ošklivý anticikanismus. Rómové chtějí opět exodovat do těch částí EU, kde ještě spatřují nějakou tu šanci na lepší život.
Jelikož věřím spíš vlastním očím než našim novinářům nebo agenturám na umělé přiživování problémů za státní prachy, soustředil jsem se na ně včera cestou z práce. Šel jsem v Brně od Ronda ulicemi Křídlovickou, Bezručovou a Leitnerovou do centra. Kdo to tam neznáte, pak vězte, že je to oblast s poněkud zvýšenou koncentrací tohoto etnika, ale ještě zdaleka ne opravdové ghetto.
První skupinka byla hned u zastávky šaliny před Rondem. Byla to korpulentní matka s asi čtyřmi dětmi. Děti povykovaly, pletly se mezi lidmi a ona na ně sprostě křičela. Další skupinka ve značkových hadrech byla roztroušena na konci ulice Bezručovy. To je vůbec pěkná ulice. Opravené, navenek krásné měšťanské domy, kousek od centra Brna, člověk by řekl dobrá adresa. Jen ruch na ulici, semtam rozbité okno nebo vykukující obyvatelé prozrazují, že minimálně některé z nich vlastní město a ubytovává zde nedotknutelnou menšinu. A pak nemají být ostatní kvalitní lokality předražené…
V Leitnerově ulici jsem potkal pár s asi třemi dětmi, zabírající celý chodník. Prosmýkl jsem se kolem nich zrovna při větě „Nebo ti rozbýju hubu“. Vypadali, že se hádají; zrovna tak to ovšem mohlo patřit mně nebo někomu za mnou. Na plácku naproti nemocnice si bezstarostně hrálo několik dětí a výrostků.
Tak vám nějak nevím – nikdo z nich mi nepřipadal, že by měl kdovíjak těžký život. Nejsou vyhublí, nežebrají, nebydlí na ulici a dívají se kolem sebe podivně povýšeně až drze. Mít čtyři pět dětí, to si já rozhodně dovolit nemůžu.
Soudruh evropský komisař pro lidská práva Hammarberg by si měl dobře rozmyslet, koho hodlá vyzývat k větším snahám o integraci. Takhle to skoro vypadá, že bychom měli přestat pracovat, začít se chovat trochu jinak a integrovat se mezi Rómy my.
Velmi bych se styděl založit si na jejich obhajobě kšeft za peníze z veřejných rozpočtů. Jenže hroší kůže holt k dojičům socialismu tak nějak patří… Zároveň věřím, že se za ně stydí i ti slušní cikáni.
Za nesmírně varovné pokládám nejnovější žblepty samozvaného „prezidenta EU“ Van Rompuye.
Zatímco EU jako taková mi vždycky připadala „jen“ socialistická a hloupá, tu správnou šťávu tomu dávají v poslední době až podobné výroky jejího „prezidenta“. Ty už představují velmi zajímavý mix fašismu a stalinismu. Těžko říct, jestli to myslí vážně nebo jen rád žvaní; každopádně si myslím, že je s námi něco špatně, když je podobný exot v tak vysoké funkci, že jeho plamenné řeči zaznívají z médií (místo aby svou úchylku ventiloval výhradně doma před zrcadlem).
Prezident EU Herman Van Rumpsteak, nebo jak se jmenuje, se nechal slyšet, že „je třeba bojovat proti nebezpečí nového euroskepticismu“. Chápu ho, s euroskeptiky by asi EU v nynější podobě neexistovala a tudíž by se on a další tisíce úředníků s pohodlnými křesly přirostlými k zadnicím museli živit jinak. Nedejbože i prací.
Naposledy odpůrci Nové Evropy vyhráli v roce 1945, teď už se to zřejmě nesmí opakovat. Když jsem četl výroky toho slizouna, vybavovaly se mi scény z filmu Spalovač mrtvol…
V euroskepticismu vidí karikatura prezidenta i nebezpečí pro mír – zde asi nejsem sám, kdo si vzpomene na doby nedávno minulé, kdy byly opoziční názory prezentovány jako hrozba pro světový mír… Někteří lidé jsou pořád stejní.
Víra v národní stát vede prý k válce. A já si naivně myslel, že zpravidla se spíš válkou rozpadly různá uměle vytvořená rádoby impéria.
Nevím, jakou souhrou omylů se podařilo, aby takové individuum stálo v 21. století v čele tolika lidí (kteří navíc mohou chodit k volbám). Osobně to beru jako velkou prohru.
Bylo nebylo, žil jeden zcela obyčejný a průměrný euroobčan. Říkejme mu třeba E. Hujer. Jak plyne z definice, jeho IQ leželo někde na širokém vrcholu Gaussovy křivky; chytrosti tedy moc nepobral.
Pan Hujer byl ztělesněním představ různých sociálně citlivých politiků (a EU) o běžném člověku. Ten, kterého údajně chtěl pořád někdo okrádat a uvádět v omyl a oni tak mohli provozovat svou skvěle placenou živnost na vymýšlení zbytečných nařízení a dělání pořádku.
Jednoho dne se pan Hujer probudil a měl nějakou pochybovačnou náladu. Už když ráno otočením kohoutku pouštěl vodu, pomyslel si, že by někdo přece měl zakázat říkat té věci kohoutek, když to nekokrhá a ani to nejde uvařit na víně. K snídani si chtěl udělat volské oko, ale při té představě se mu neudělalo příliš dobře.
Dopoledne prolebedil pan Hujer na gauči.
Kolem poledne se sebral a šel do hospody na oběd. Prohlížel si jídelní list a kroutil nevěřícně hlavou: „svíčkovou si nedám, to snad někdo jí svíčky?“ U cikánské pečeně se zalekl, jestli by za ni nebyl popotahován nějakým Kocábem. Ani nic ze sójového masa ho nelákalo, navíc si nemohl vzpomenout, který živočich je ta sója.
Ještě se stihl podivit, že ryby mají prsty, ale nakonec dostal chuť na drůbež a objednal si španělské ptáčky. Ale bylo to nějaké divné, drůbež to nebyla a ze Španělska už vůbec ne. Zmatenost pana Hujera rostla. Uvažoval, že si raději měl dát moravského vrabce.
„Někdo by už konečně měl udělat pořádek,“ mumlal si Hujer pod vousy a mířil si koupit něco do blízkého obchodu s potravinami.
Chtěl si koupit dětskou šunku, ale malým písmem na ni bylo napsáno, že je z vepřového masa. Zase ho chtěli podvést. I utopenců a taliána byly podezřele malé kousky a navíc mu to přišlo nechutné.
V sekci se sladkostmi byl taky nepořádek: kočičí jazýčky, a ve skutečnosti to byla čokoláda. Ledové kaštany neměli vychlazené a kaštany to taky nebyly. Navíc se jim sem nějak zatoulalo Kinder vejce.
E. Hujer si nakonec koupil rohlíky (i když neměly tradiční tvar rohu – chtělo by to zavést předepsané zakřivení) a máslo. Psali na něm, že je pomazánkové, tak to se aspoň bude dobře roztírat. Doma nad ním ovšem opět zaplakal.
Pak se podíval na zprávy a zajásal.
EU ho zachrání. Vymyslí další nařízení. Pan Hujer ještě trochu zhloupne, protože bude moci svůj mozek používat zase o trochu méně. Aspoň ho nenapadne o smyslu unie přemýšlet nebo dokonce pochybovat…
Je to pěkná rekurze, mám dojem že už jsem ji tu kdysi popisoval:
A tak státu třeba vadí „sluneční carové“, které si nejprve svými aktivitami sám vytvořil (neboť nedotoval-li by tyto zhůvěřilosti, nikomu by se to nevyplatilo a nedal by se na tom vydělat majlant).
Nebo moudrý stát třeba vytvořil tzv. fondy kvalifikovaných investorů, které k nám měly uměle přitáhnout investice. Firmy našly díry a stát musí záplatovat.
Nebo taková EU: nejprve začne vyplácet zemědělské dotace na pěstování / nepěstování kdo ví čeho; a pak musí živit úřednický aparát, který sleduje plnění různých standardů, využití půdy apod.
Dotace jsou vůbec speciální příklad. Před jejich zavedením by vždy měly být vyčísleny veškeré související náklady (a to i v podstatě nekonečný řetěz nutných státních zásahů zmíněných výše). To by se pak prostý lid divil, jak je to jeho zadarmo nakonec příšerně drahé. Ale lid si radši myslí, že nedotoval-li by stát zemědělství, nikoho by vůbec nenapadlo něco pěstovat.
Jedna koruna odvedená státu na daních tedy neznamená pouze ztrátu této jedné koruny, ale velmi pravděpodobně i několika dalších v budoucnu.
Logika dostává v našem světě na frak snad každý den, ale pořád mě to nepřestává udivovat. Připadá tohle naprosto neuvěřitelné jen mně?
Microsoft musí z vůle EU nabízet uživatelům instalaci alternativních internetových prohlížečů. EU patrně opět považuje uživatele za naprosté idioty, kteří si neumí sami najít a stáhnout produkt, který by jim vyhovoval. A idioty je potřeba co? No podporovat…
Ale proč jen prohlížeče? Proč si obdobná nařízení nevymohli i tvůrci alternativních kalkulaček, malovátek, přehrávačů, nebo třeba souborových systémů a vrstvy abstrakce HW? Jsem zvědavý, kdy přijdu do Tesca a to mi bude muset nabídnout, jestli nechci zavézt do koloniálu Františka Vopičky na nákup.
A vůbec, proč by MS neměl mít právo dát do svého produktu, co uzná za vhodné? O jakém zneužívání monopolního postavení může být řeč? Monopol by to byl, pokud byste chtěli používat počítač a neobešli se bez produktů Microsoftu. Tak to ale vůbec není (ostatně, skutečné monopoly existují jen na základě státních regulací).
Microsoft maximálně tak využívá postavení, které si za ta léta sám vybudoval. Jakýkoliv konkurent měl možnost vyvinout produkt svůj a být s ním úspěšnější.
Chápu ale, že pro autory prohlížečů (obzvlášť těch, které dosud v podstatě nikdo neznal) musí být reklama zdarma v cizím produktu (který si dokázal najít miliony a miliony uživatelů) naprosto úžasná. Ale ještě se dokážou pohádat, na jakém místě by jejich prohlížeč měl být zobrazen.
Jenže jak k tomu přijdou ti vývojáři kalkulaček? Těm zadarmo nikdo nic nedá (a je to tak správně).
Čas od času si někdo myslí, že je jeho posláním zachránit svět. Což o to, pokud to dělá za své, nikomu neškodí a může to být dokonce úsměvné. Semtam se někomu skutečně může povést něco užitečného vykonat.
Horší je, když začnou zachraňovat svět politikové a úředníci. To bývá zpočátku také dost vtipné, končívá to však neslavně, občas i desítkami milionů mrtvých. Jsem zvědavý, jak to skončí tentokrát a zda si za pár desítek let budou děti při hodinách dějepisu říkat, jak byli ti lidé tehdy hloupí… a chovat se pak zase podobně, jako oni.
Politik svět nezachrání a důvody nadávat na něj budeme mít stále, pokud to zachraňování po něm budeme požadovat.
Zákony původně vznikly jako nástroje, jak zamezit tomu, aby někdo porušoval osobní svobodu jednotlivce (zákaz vraždy, krádeže apod.) To bylo zcela jistě moudré, škoda že u toho také nezůstalo.
A tak nám už zákony nezaručují jen práva, ale i různé nároky. Ba co hůř, dirigují náš život a pletou se i do oblastí, do kterých nikomu nic není. Naivní lid se domnívá, že našimi zákony lze novelizovat ty fyzikální a že potištěný metrák papíru odsouhlasený neschopnými páprdy nám zařídí krásný a bezpečný svět.
Současně s tím i rapidně klesá kvalita zákonodárců (aby také ne, když je může volit každý blb). A tak už nemáme zákon, který by v necelých 300 slovech postihl úplně vše (obecně), máme tuny papírů, které se stovkami tisíc slov téměř nečitelné právnické mluvy snaží pokrýt každou část našeho života zvlášť (většinu z nich naprosto zbytečně).
Jaké to má důsledky? Vážné – v podstatě nikdo nemá šanci všechny tyto zákony přečíst, natož pochopit a zapamatovat si je. Nikdo tedy nikdy nevíme, jestli zrovna něco neporušujeme. Výrazně stoupá šance, že potřebuje-li úřad / stát / EU kohokoliv „dostat“, něco si prostě najde.
Lidé ztrácí ochotu chovat se k sobě přirozeně slušně a uvažují spíše ve stylu „tohle mi zákon nezakazuje, na tohle mám ze zákona nárok.“
Smrští zákonů je také uměle vytvářen „trh“ pro právníky, kteří jako jediní občas něčemu rozumí.
Kamsi se vytratila myšlenka, že každý zákon by měl mít především nějaký důvod a smysl. Pro stát a jeho orgány se samotný zákon stává normou – je to jednodušší, než přemýšlet nad jeho smyslem. A tak vás policie spíš potrestá za to, že projedete večer prázdnou obcí 60 kmh než za něco opravdu nebezpečného.
Je s podivem, že když se čas od času dostanu k debilizátoru (TV Nova apod.), dost často tam vidím někoho štkát, jak nám chybí zákon na to a ono. Ano, chybí nám papír A4, na kterém by někdo moudrý shrnul co nejvšeobecněji nějaká základní pravidla. Zákonů na jednotlivá to a ono máme až moc…
Tento web je provozován s využitím systému WordPress. (Česká lokalizace)