Stát se vytrvale snaží předstírat, že perpetuum mobile funguje a volič to často akceptuje. Dnes se podíváme na tři příklady, z nichž ten první už je skoro prokouknutý, ale zbylé dva na to stále čekají.
1. Biopaliva
Máme vstupní suroviny: 1 litr obyčejné nafty (který spálí zemědělská technika; 1 litr pro zjednodušení, pravděpodobně je to ještě o trochu víc), zemědělskou půdu a přírodní energii (Slunce, voda). Přidáme nějakou tu lidskou práci, zasadíme řepku a výsledkem je 1 litr bionafty.
Tu můžeme spálit v nějakém motoru a radovat se, kterak jsme použili obnovitelný zdroj a jsme ekologičtí.
Pokud bychom ovšem spálili rovnou ten litr nafty původní, dosáhneme stejného konečného výsledku a ještě ušetříme spoustu prostředků: na zemedělské půdě se může pěstovat něco užitečnějšího, práce může být investována účelněji. Výsledkem by bylo méně plýtvání, což je důležité, neboť plýtvání vede k chudobě. A ostatně, není dobré ani pro tu ekologii.
Kdyby celý tento proces nevymyslel a nedotoval stát, nikdy by nikoho něco tak hloupého ani nenapadlo, protože vlastními penězi by nikdo takto neplýtval. Ale žijeme holt v pokrokovém sociálním státě, takže se nám zemědělci smějí s cedulemi „Nechte nás pěstovat naši řepku.“
Tento příklad je natolik zřejmý, že už jej prokoukla i řada lidí a v praxi už se drží jenom díky mocné lobby.
2. Když propustíme úředníky, budou z nich nezaměstnaní, takže je lepší si je nechat
Většina úředníků nevytváří skutečné hodnoty, ale pouze spotřebovávají nebo přeměňují ty, které vytvořil někdo jiný. Což se v principu neliší od podpory v nezaměstnanosti.
Hlavně však platí, že ubyla-li by skupina úředníků a lidé by přestali odvádět příslušné množství daní, tak ty peníze z ekonomiky nezmizí, ale budou utraceny jinak (ba dokonce tak, jak budou jejich majitelé chtít).
Daňový poplatník si častěji vyrazí na večeři do restaurace, do kina / divadla, zaplatí si paní na hlídání dětí, atd. To vše vytvoří řadu nových pracovních míst, která by mohla být obsazena… ano, těmi úředníky.
Opět tedy nefunguje perpetuum mobile v podobě, že by stát sebral lidem peníze, utratil je tak, jak sám uzná za vhodné a jedině tak by vytvořil dostatek pracovních míst pro všechny.
3. Vlaky jsou ekologické, a proto se vyplatí je dotovat.
Myslím si, že i o té ekologii samotné by se daly vést spory, protože v případě elektrického vlaku smrdí místo něj elektrárna, a taktéž motorové vozy s naftovými motory a pár lidmi na palubě asi nebudou to pravé.
Ale zamyslel už se někdy někdo nad tímhle? Dává-li stát železnicím dotaci (a ne zrovna malou), někdo ty peníze musel nejprve vydělat. Každá činnost, při které se vytvářejí hodnoty, jistě statisticky nese nějakou ekologickou zátěž. Počítá se s ní při kalkulaci ekologičnosti železnic?
Nevěřím, že státní dotace v principu mohou přinést něco užitečného, neboť bylo-li by to skutečně užitečné, udělal by to někdo i bez nich. Jsou tedy jen nástrojem, jak násilně prosazovat zájmy určitých skupin na úkor daňových poplatníků za současné snahy přesvědčit ty poplatníky, že jsou to vlastně i zájmy jich samotných.
