Závěr kampaně se letos opravdu vyvedl.

Z polepených autobusů MHD se spiklenecky dívají břichatí socani (div jim z kapsy nečouhá nějakých těch pět v českých) a slibují, že spolu vyčistíme politiku.

Ještě lepší je ovšem obdobný materiál strany zelených. Z něho kouká Liška svým klasickým naivně vykuleným pohledem a pod ním je tento text: „Šetříme vaše peníze.“ To je teda gól. Vzpomeňme na tohoto chlapce, až budeme tankovat předražené biopalivo, kupovat drahé potraviny (protože zemědělci radši pěstují to žluté smradlavé svinstvo), nebo třeba platit daň z uhlíku.

Ještě že se o nás tak starají a myslí to s námi tak dobře…

Blíží se volby a evidentně je spoustě lidí natolik špatně, že z toho až zezelenali. Někteří už poněkolikáté.

Většina položek na seznamu lidí dávajících zeleným polibek smrti zelené není žádným překvapením. Ti lidé podporují tzv. strany změny už léta (vzpomeňme na různé unie a x-koalice a kdo ví co ještě). Jen se divím, že to letos padlo na zelené. Měl jsem za to, že už jsou dostatečně známí a co v nich je, už dávno ukázali.

Že by zelení například podnikali něco proti korupci, snad věří jen málokdo. Umělcům, kněžím a osvíceným bývalým politikům tedy patrně nejde o zrušení korupce, ale její přenastavení – aby vypadala trochu jinak a jinam sypala (příkladem budiž dotace solární energie a biopaliv).

Novým zezelenalým je letos třeba Ruml, starý známý politický cestovatel, kterému to nakonec nikde moc nevyšlo. „Tato strana je mi nyní nejbližší,“ vysvětlil. Je tedy s podivem, jak mu mohla být na začátku devadesátých let blízká ODS, tehdy ještě poměrně svobodomyslná. Ale nad tím nemá smysl uvažovat…

S Havlem (zeleným prý odjakživa) je taky sranda. Zelený je prý i z důvodů estetických (vadí mu, jak se zachází s krajinou). Asi se mu líbí rozsáhlé prostory plné solárních panelů a smrad z řepky do biopaliv. Ach jo.

Kdosi prý také v této straně spatřuje záruku ideálů listopadu 1989. To beru jako další důkaz toho, že dotyčným nešlo ani tak moc o svobodu, jako spíš o lehké pootočení soukolí socialismu směrem k těm správným lidem, aby si také zadojili.

Navíc jsem teď našel online rozhovor se zeleným kariéristou Liškou, ten je taky výživný. Napíšu sem jen dvě jeho perly:

Liška: „Nejsme ani pravicová, ani levicová strana. Jsme zelení.“

Opět potvrzení pravidla, že kdo si tzv. nehraje na pravici a levici, případně údajně není ani jedno z toho, je levicový, až to praští. A ke všemu se za to stydí.

Otázka: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat. Čím se budete živit, když se teď nedostanete do sněmovny?“

Liška: „Stejně jako doposud: poctivou prací.“

Od člověka, jemuž za jeho práci ještě nikdy nikdo dobrovolně nezaplatil, to zní opravdu pikantně.

Obecně se má za to, že chovat se ekologicky je nákladné (tudíž vůbec ne ekonomické) a lidé by se tak přirozeně nechovali, proto je třeba je k tomu nutit a porůznu ekologii dotovat.

Ale skutečně tomu tak je?

Třeba takové palivo. Jeho spalování není ekologické a také je to drahé. Ušetříte-li palivo,  chováte se i ekologičtěji. Je pak s podivem, že zlé neekologické letadlo mě do Londýna doveze výrazně levněji, než hodný ekologický vlak do Mnichova. A to jsou ještě dráhy dotované.

Je za tím třeba vidět i to, co běžný takyekolog nevidí – dráhy zřejmě potřebují ke své činnosti více zaměstnanců, kteří se musí nějak dostat do práce, produkují tam pak oxid uhličitý a kdo ví co ještě.  Anebo je možné, že i té energie spotřebuje letadlo méně. Zkrátka, v obdobných případech je cena zcela jistě měřítkem ekologičnosti a zákazník je tak přirozeně motivován se ekologicky chovat.

Stejný princip představují úsporné žárovky, biopaliva nebo třeba solární články. Pokud je jejich koupě tak drahá, že se musí dotovat, aby si to někdo pořídil, neznamená to nic jiného, než že k výrobě bylo potřeba použít mnoho energie, surovin a dalších zdrojů (a ekologie jde tudíž náhle kamsi).

O něco jinak vypadá příklad, kdy chceme někde skladovat nějaké svinstvo, třeba jaderné palivo. Zde nepochybně nejlevnější řešení (tj. někam to pohodit) příliš ekologické nebude. Nestačilo by však, aby každý pozemek měl konkrétního vlastníka (tj. žádné město, stát apod.), který by určitě nebyl ochoten mít tam něco nebezpečného? Ano, firmy by mohly škodlivé látky ukládat na svých pozemcích, namítnete jistě. Zde by patrně malý prostor pro zákonnou úpravu byl.

V neposlední řadě je třeba myslet na to, že většina lidí prostě ve zdravém prostředí žít chce, čímž vytváří nějakou tu poptávku. Proto ta idea některých pomalejších, že v tomhlectom tvým kapitalismu, vole, by nebyly žádný lesy a louky, protože by se to nevyplatilo, je lichá.

Zajímalo by mě, zda onu avizovanou dohodu o klimatu hodlá schválit i klima samotné.

Ono bude mít totiž rozhodující slovo. Mohlo by se pak lehce stát, že by politikové a političtí vědci brečeli, že se o klimatu sice dohodli, ale to zlé klima se pak zachovalo úplně jinak a všechny dohody ignorovalo.

Tak snad to mají nějak ošéfované…

To jsou mi věci: Rath něco řekl a ve mně to ani nevyvolalo dávicí reflex. To se stalo snad poprvé

O co jde? Rath pokáral Havla za jeho přihlouplý výrok o Škodě Mladá Boleslav.

Havel včera totiž v rámci prezentace svého stavu zelenosti mudroval o výrobě aut a na argument, že to přináší lidem práci, odvětil něco ve stylu, že i koncentráky přinášely lidem práci. I věta „Je třeba si klást otázku po smyslu, zda potřebujeme stále více aut“ jistě zaujímá přední místo v mozku průměrného zeleného levicového intelektuála.

Zelený Havel a spol. totiž vnímají realitu nějak takto: Automobilka vyrobí auta a pak přemýšlí, co s nimi. Nutí je lidem, i když ti by raději chodili pěšky. Když s tím pak my hodní a uvědomělí chceme něco dělat, okřiknou nás, že lidé tak mají aspoň práci.

Realita je ovšem trochu jiná: lidem se nechce chodit pěšky nebo jezdit smradlavou a drahou MHD a tak si raději kupují auta. Jejich poptávku se snaží Škoda uspokojit a jako vedlejší efekt dá práci mnoha lidem.

Havel by raději, aby automobilka řekla: „My máme převelikou starost o přírodu a raději to tu zavřem. Co na tom, že nás hned nahradí někdo jiný (v zahraničí) a jediným výsledkem bude to, že lidé přijdou o práci. Budeme mít ekologicky čisté svědomí.“

Mimoděk tak i potvrzuje, že práce je pro zeleného levičáka něco velmi ohavného; a lepší by bylo, když by všichni seděli v zakouřených kavárnách a vedli filozofické debaty (třeba o zdravém ovzduší)…