Lidi by se o potřebné dobrovolně nepostarali, to musí stát.
Toto bere velká skupina našich spoluobyvatel jako nezvratnou pravdu, kterou není třeba ani nijak dokazovat.
A pak čtu: podnikatel chce za své peníze postavit halu pro bezdomovce a sděluje nám své zkušenosti: „Teď už jsme v situaci, kdy budeme rádi, aby nám v tom úředníci aspoň nebránili.“
Vítejte v realitě, Kellerovy děti!
Ministr prý „rozvrátil práci“ úřadů práce, až z toho již několik úředníků zemřelo vyčerpáním. Jiní alespoň dávají výpovědi, protože – považte – se od druhého ledna nezastavili a do práce musí i o víkendech! To by se nám, pohodlně pracujícím v soukromém sektoru, stát nemohlo. A tak žádají odvolání ministra, aby se zas mohli zastavovat.
Nicméně, nezávidím jim. Dovedu si představit, jak to tam asi vypadá. Jednou za čtyři roky (někdy i častěji) se změní ministr a ten nový si začne budovat ve funkci pomník ve formě co nejvíce změn všeho možného. Je to pro něj takové pokusné pískoviště; když něco pokazí, tak maximálně skončí a veřejnost ho bude mít za debila. Osobní odpovědnost takřka nulová. Když je potřeba vyvinout nový software, musí to zásadně udělat spřátelená firma bez ohledu na cenu a kvalitu. A podobně je to s nákupy všeho.
Výše uvedné jsou jedny z důvodů, proč jako úředník nepracuji (a doufám, že tomu nikdy nebude jinak).
Na druhou stranu, i mimo úřední svět se často něco mění – dokonce bych řekl, že častěji. Ale má to nějakou logiku a zpravidla za to někdo odpovídá svými penězi. Sám vidím současné změny kolem úřadu práce i takto: ministr usoudil, že jsou tyto úřady víceméně zbytečné (kdo znáte někoho, komu úřad našel práci?), a tak jim stanovil nové pravomoci, místo aby je jednoduše zrušil. Podobně to bylo s celníky, prostě klasika. Holt si lid zvolil úspornou vládu.
Zdalipak to bude stačit, aby lid příště zvolil menší sociální inženýry? Ale hádám, že spíš zvolí ještě větší…
Je málo peněz.
Respektive stát má kontinuálně málo peněz na vše, co dělá (a v čem se zpravidla i stanovil monopolním poskytovatelem).
Z veřejného potravinového pojištění není dostatek peněz na to, aby se všichni nasytili. Ouřednictvo přemítá, co s tím. Bude potřeba zavést nové daně, aby na to bylo. Třeba extra daň z bydlení v bytových domech. Tam si lidi tak často nechovají domácí zvířata a nepěstují brambory, a tak ze společného koláče ujídají víc. A to je přece nespravedlivé, soudruzi! Ale naštestí jsme tu my, ouředničtí experti na odstraňování nespravedlností.
Navíc bude obyvatelstvo ouředně rozděleno do váhových kategorií, potraviny zase podle nutriční hodnoty. No a ty luxusnější skupiny obojího bude potřeba více regulovat! Není jiných možností, vysvětlují politikové. Ale máte štěstí, že my jsme ti pravicoví, to levice by vám nenechala žádnou svobodu!
Ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli potraviny kupovat na trhu! Půlka lidí by přece neměla co jíst a umřela by hlady! Fuj!
Na povinném obuvním pojištění se taky náhle vybírá málo. Teda, ono se vybírá málo pořád, už léta. Ale teď už je to doopravdy jako hodně málo. Bude nutné stanovit, že nárok na nové boty nastává jednou za tři roky a zavést fixní daň pro lidi, kteří mají dvě nohy. Navíc je potřeba vymýšlet stále nové a nové účinné regulace, a tak najmeme pár desítek dalších úředníků. Úspory je potřeba dělat, ať to stojí, co to stojí. Aspoň vyrobíme tydlencty pracovní místa.
A ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli boty kupovat na trhu! Půlka lidí by chodila bosa, jako v Americe! Ještě že tenhlecten tvůj kapitalismus 19. století je už minulostí! Radši nárok na boty po třech letech než nic!
Je málo peněz na MHD. Jízdenky nemůžeme zdražovat moc a zase tak často, to by nám ubývali zákazníci. Je třeba vzít si peníze tak, aby obrana byla co nejtěžší (a zrušit MHD taky nemůžeme, ty koryta přece potřebujeme). Ano, zavedeme daň z bydlení blízko MHD!
A ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli přepravní služby kupovat na trhu! Nikdo by na to neměl! To jen takhle, když ti samí lidé dají různými cestami své peníze monopolnímu molochovi, tak na to náhle mají…
Je samozřejmé, že i já se můžu mýlit. Ale umím si to přiznat a někdy se mýlím i docela rád.
Jako třeba teď. Jsem rád, že jsem se mýlil se sčítáním lidu, které se nyní ukázalo být užitečné a peníze, které to stálo, byly zřejmě dobrou investicí.
Již první výsledky sčítání totiž ukázaly, že u nás žije nečekaně málo Rómů.
Předpokládám tedy, že nyní bude moci jít mnohem méně peněz na různé agentury pro sociální začleňování, rady vlády, sociální dávky apod. Ty 2,5 miliardy, které sčítání stálo, se tak jistě velmi brzy vrátí. Chválím tedy celou akci!
Nebo že bych se snad mýlil teď? 
Učitelé nám stávkují. A jak už to bývá, jejich důvody jsou velmi zajímavým počtením.
„Nesouhlasíme s odstraněním takzvaného věkového automatu,“ vysvětlila Roučková. Podivoval jsem se, co to sakra je, ten věkový automat. A on je to ten chytrý socialistický vynález, že zaměstnanci automaticky roste plat s odpracovanými léty. To bude jistě generovat velmi kvalitní lidi, když stačí někde (obrazně) sednout na prdel a vydržet. Pak má mít školství kvalitní výsledky.
Připadá mi také divné, že takto argumentuje zrovna ředitelka, na kterou má část rozhodovacích pravomocí přejít. Je to jako bych si stěžoval, že už si dnes nemusím koupit rohlík, i když stále můžu.
Kdopak tedy asi dnes stávkoval? Byli to ti kvalitnější z učitelů, kteří by si tak třeba i mohli polepšit, nebo ten zbytek?
„Přijdou do školy, ale s dětmi si budou hrát, povídat, a starším vysvětlovat naše postoje.“
Děsím se toho, že budu mít jednou děti, které budou chodit do školy…
Odvíjí se váš pocit spokojenosti od toho, jak dobře se máte dle svých vlastních měřítek, nebo od toho, jak se mají ostatní?
Budete se možná divit, ale u většiny lidí je to ta druhá varianta. Sám si prostě nedovedu představit, že by moji spokojenost mohlo nějak ovlivnit to, jak se má pan X (protože to, jak se má pan X, s mou situací naprosto nijak nesouvisí*), ale to jsou holt specifika nás přehnaně logicky uvažujících, prostý lid to má jinak.
A tak lid, který má až na drobné výjimky vše, co potřebuje (a k tomu spoustu věci, co ani nepotřebuje), vidí náhle pana X v televizi a může puknout vzteky, že pan X toho má ještě mnohem víc. Náhle zřejmě začne platit, že neměl-li by pan X tenhlecten Mercedes, měl by ho automaticky lid sám. Zvláštní. (Ještě, že nemám televizi!)
Specifickým případem tohoto jevu jsou zprávy o průměrné mzdě. Lid se tam začne strašně rozhořčovat a volat po spravedlivějším způsobu kalkulace průměru, jako by k tomu byl nějaký důvod. Vsadím se, že kdyby se obyčejnej člověk měl naprosto stejně dobře / špatně, ale v průměru by mu vyšlo to jeho číšlo, bude si chrochtat blahem. Jak málo stačí ke štěstí… Obzvlášť pikantní je to, že ten samý lid nám svobodně orientovaným vyčítá, jak jsme materiálně zaměření a přehnaně soutěživí!
Navrhuji proto nový způsob zveřejňování průměrné mzdy: průměr lidí s mzdou od 10.000 do 11.000, od 11.000 do 12.000, od 12.000 do 13.000 atd. Každý by si našel svou škatulku, zjistil by, že v jejím rámci má +- průměr a byl by klid. Nebylo by na světě krásně?
(*) Jedinou výjimkou je pochopitelně situace, kdy pana X živím z daní.
Měl by ses na to podívat i z jiného úhlu pohledu. Vidíš svět moc černobíle. Takhle se na to prostě nemůžeš dívat. Ten článek, to je tak zjevný nesmysl, že to ani není potřeba vyvracet.
Takto (ale i hůře) diskutují lidé, s nimiž diskutovat nelze.
Diskuse není snadná věc. Tedy, má-li být k něčemu. Hledat díry v logice oponenta a vyvracet je nezvládne každý. A tak ti, kteří to nezvládají, a přesto by rádi diskutovali, sahají k emo-větičkám z prvního odstavce. Nebo aspoň k instatním pravdám, které odposlouchali v hospodě. To zvládne skoro každý. Pravda, někteří jsou na tom ještě hůře -viz též pěkný článek Jiřího Knesla: Desatero čtení komentářů.
PS: Někdo by měl říct matematikům, aby se na to taky podívali z jiného úhlu pohledu a netrvali pořád černobíle na tom, že jedna a jedna jsou dvě. Třeba přijdou o tohle jejich zprimitivizované a povrchně jednoduché vidění světa. Ta problematika je totiž složitá, komplexní a plná odstínů šedé a příliš přímočaré názory a představy jsou způsobeny nedostatkem všeobecného rozhledu! Měli by přece respektovat i názory nás, vobyčejnejch lidí!
Připadá mi úděsné, v jak přeregulovaném socialismu žijeme.
Když se ale člověk občas vydá mezi prostý lid, zjistí, že tento by si naopak regulací a socialismu přál ještě mnohem víc!
Včera jsem si prolistoval online rozhovor s finančním poradcem. Kromě obvyklých dotazů „před lety jsem neporozuměl smlouvě, ale i tak jsem ji podepsal a teď s tím mám problém, co s tím?“ tam bylo i pár drsnějších. Někteří lidé usuzují, že podepisování smluv, kterým člověk nerozumí (nebo je ani nečetl), by mu nemělo v žádném případě přivodit jakékoliv újmy. A ochránit je má – ano, tatíček opatrovatel – stát (tedy my všichni, zejména pak ti zodpovědní).
Pomyslným vrcholem byl pan Franta, cituji:
Dobrý den, jak se díváte na trh s byty a nemovitosti celkem. Je to jedna z důležitých oblastí a často se od tohoto trhu odvíjí budoucí vývoj rodin i ekonomiky státu. Proč už dávno není nějakým způsobem tento trh regulovaný (přehledný)? … Telefonní volání, cena elektřiny regulované jsou a přitom mnohem větší zásah do rodinných rozpočtů, je právě pořízení nemovitosti.
Panu Frantovi nestačí, že už nyní úřady regulují, kde si co na svém pozemku můžete postavit (a tím prodražuje nemovitosti), chce víc! Vždyť se podívejte, jak drahou (a pravidelně se zdražující) elektřinu nám regulacemi stát zajišťuje!
No, nerozumím tomu.
Jaké cíle může mít někdo, kdo podporuje státní regulaci tzv. lichvy?
1. Chce si ty peníze tak jako tak půjčit, ale s nižším úrokem.
To je pochopitelná pohnutka, kdo by nechtěl. Otázkou je, nakolik je pravděpodobné, že by k tomu regulace lichvy vedla. Pokud by byl nastaven nějaký limit úrokové sazby, lze předpokládat, že značná část zájemců by své půjčky vůbec nedostala. Lichva je pro zoufalce, kterým normální banky nepůjčí a jejichž půjčky jsou rizikové, a tedy drahé. Řada půjček by se tak ocitla zcela mimo zákon a různé mafie se již na regulaci lichvy určitě těší a dost možná ji i prosazují.
(A to pomíjím, že snaha násilím vnutit ostatním své vlastní požadavky na nějaké služby je nemravná.)
2. Nechce si půjčovat peníze za nevýhodných podmínek vůbec.
Tato možnost je již dnes. Ať se na mne nikdo nezlobí – podepisovat smlouvu, která je nevýhodná, nebo které nerozumím, může jen blbec.
3. Chce páchat dobro pro ostatní hodné a naivní lidičky, kteří se mohou stát „obětí“.
Takový člověk by se spíš měl zasazovat o potírání finanční negramotnosti. Třeba tak, že bude na net psát vysvětlující články, tisknout je a dávat lidem do schránek apod. Těch možností je…
Zkrátka, stále netuším, čemu by regulace lichvy měla pomoci. Zatím jsem se logickými úvahami dostal jen k tomu, že bude k ničemu, případně situaci zhorší…
O outsourcingu si řada lidí myslí, že je to prostředek, jak vyvést peníze z firmy ven, nechat někomu vydělat a sám prodělat.
Není tomu tak. Respektive může tomu tak být tehdy, pokud mám firmu, která hospodaří s darovanými pěnezi (typicky ČD, dopravní podniky apod.), pak je ovšem problémem právě ono hospodaření s darovanými penězi, nikoliv outsourcing samotný.
Outsourcing je naopak velice výhodný. Umožňuje mi soustředit se na věci, které umím dělat dobře (a tedy konkurenceschopně). Ty ostatní pak nakupuji od lidí, kteří umí zase dobře dělat je. Nakupuji je tedy výhodně.
Mouku si například doma nevyrábím, nechávám to na mlýnech. Rozhodně tím neprodělávám (kdyby ostatně ano, dělal bych to jinak).
Kdysi jsem někde vedl úsměvnou diskusi s pánem, který byl velmi proti outsourcingu a nejraději by jej zakázal všude. Prosazoval, aby firmy dělaly samy všechny své činnosti od A do Z, protože při outsourcingu se prý uživí mnoho generálních ředitelů dalších firem. Bylo marné vysvětlovat, že vyjde-li mě úklid provozovny externí firmou levněji, než zaměstnávat vlastní uklízečku, ať si ta firma má generálních ředitelů třeba pět. Ostatně – představa, že každá firma má nutně nabobtnalé vedení a že tedy aspoň jeden ředitel musí být generální, je také úsměvná a může pocházet leda tak ze zkušeností se státními molochy. Však ten pán v jednom z nich pracoval…
Tento web je provozován s využitím systému WordPress. (Česká lokalizace)