Ministr prý „rozvrátil práci“ úřadů práce, až z toho již několik úředníků zemřelo vyčerpáním. Jiní alespoň dávají výpovědi, protože – považte – se od druhého ledna nezastavili a do práce musí i o víkendech! To by se nám, pohodlně pracujícím v soukromém sektoru, stát nemohlo. A tak žádají odvolání ministra, aby se zas mohli zastavovat.

Nicméně, nezávidím jim. Dovedu si představit, jak to tam asi vypadá. Jednou za čtyři roky (někdy i častěji) se změní ministr a ten nový si začne budovat ve funkci pomník ve formě co nejvíce změn všeho možného. Je to pro něj takové pokusné pískoviště; když něco pokazí, tak maximálně skončí a veřejnost ho bude mít za debila. Osobní odpovědnost takřka nulová. Když je potřeba vyvinout nový software, musí to zásadně udělat spřátelená firma bez ohledu na cenu a kvalitu. A podobně je to s nákupy všeho.

Výše uvedné jsou jedny z důvodů, proč jako úředník nepracuji (a doufám, že tomu nikdy nebude jinak).

Na druhou stranu, i mimo úřední svět se často něco mění – dokonce bych řekl, že častěji. Ale má to nějakou logiku a zpravidla za to někdo odpovídá svými penězi. Sám vidím současné změny kolem úřadu práce i takto: ministr usoudil, že jsou tyto úřady víceméně zbytečné (kdo znáte někoho, komu úřad našel práci?), a tak jim stanovil nové pravomoci, místo aby je jednoduše zrušil. Podobně to bylo s celníky, prostě klasika. Holt si lid zvolil úspornou vládu.

Zdalipak to bude stačit, aby lid příště zvolil menší sociální inženýry? Ale hádám, že spíš zvolí ještě větší…

Je málo peněz.

Respektive stát má kontinuálně málo peněz na vše, co dělá (a v čem se zpravidla i stanovil monopolním poskytovatelem).

Z veřejného potravinového pojištění není dostatek peněz na to, aby se všichni nasytili. Ouřednictvo přemítá, co s tím. Bude potřeba zavést nové daně, aby na to bylo. Třeba extra daň z bydlení v bytových domech. Tam si lidi tak často nechovají domácí zvířata a nepěstují brambory, a tak ze společného koláče ujídají víc. A to je přece nespravedlivé, soudruzi! Ale naštestí jsme tu my, ouředničtí experti na odstraňování nespravedlností.

Navíc bude obyvatelstvo ouředně rozděleno do váhových kategorií, potraviny zase podle nutriční hodnoty. No a ty luxusnější skupiny obojího bude potřeba více regulovat! Není jiných možností, vysvětlují politikové. Ale máte štěstí, že my jsme ti pravicoví, to levice by vám nenechala žádnou svobodu!

Ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli potraviny kupovat na trhu! Půlka lidí by přece neměla co jíst a umřela by hlady! Fuj!

Na povinném obuvním pojištění se taky náhle vybírá málo. Teda, ono se vybírá málo pořád, už léta. Ale teď už je to doopravdy jako hodně málo. Bude nutné stanovit, že nárok na nové boty nastává jednou za tři roky a zavést fixní daň pro lidi, kteří mají dvě nohy. Navíc je potřeba vymýšlet stále nové a nové účinné regulace, a tak najmeme pár desítek dalších úředníků. Úspory je potřeba dělat, ať to stojí, co to stojí. Aspoň vyrobíme tydlencty pracovní místa.

A ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli boty kupovat na trhu! Půlka lidí by chodila bosa, jako v Americe! Ještě že tenhlecten tvůj kapitalismus 19. století je už minulostí! Radši nárok na boty po třech letech než nic!

Je málo peněz na MHD. Jízdenky nemůžeme zdražovat moc a zase tak často, to by nám ubývali zákazníci. Je třeba vzít si peníze tak, aby obrana byla co nejtěžší (a zrušit MHD taky nemůžeme, ty koryta přece potřebujeme). Ano, zavedeme daň z bydlení blízko MHD!

A ne aby někoho napadlo, že by si lidé mohli přepravní služby kupovat na trhu! Nikdo by na to neměl! To jen takhle, když ti samí lidé dají různými cestami své peníze monopolnímu molochovi, tak na to náhle mají…