Odvíjí se váš pocit spokojenosti od toho, jak dobře se máte dle svých vlastních měřítek, nebo od toho, jak se mají ostatní?

Budete se možná divit, ale u většiny lidí je to ta druhá varianta. Sám si prostě nedovedu představit, že by moji spokojenost mohlo nějak ovlivnit to, jak se má pan X (protože to, jak se má pan X, s mou situací naprosto nijak nesouvisí*), ale to jsou holt specifika nás přehnaně logicky uvažujících, prostý lid to má jinak.

A tak lid, který má až na drobné výjimky vše, co potřebuje (a k tomu spoustu věci, co ani nepotřebuje), vidí náhle pana X v televizi a může puknout vzteky, že pan X toho má ještě mnohem víc. Náhle zřejmě začne platit, že neměl-li by pan X tenhlecten Mercedes, měl by ho automaticky lid sám. Zvláštní. (Ještě, že nemám televizi!)

Specifickým případem tohoto jevu jsou zprávy o průměrné mzdě. Lid se tam začne strašně rozhořčovat a volat po spravedlivějším způsobu kalkulace průměru, jako by k tomu byl nějaký důvod. Vsadím se, že kdyby se obyčejnej člověk měl naprosto stejně dobře / špatně, ale v průměru by mu vyšlo to jeho číšlo, bude si chrochtat blahem. Jak málo stačí ke štěstí… Obzvlášť pikantní je to, že ten samý lid nám svobodně orientovaným vyčítá, jak jsme materiálně zaměření a přehnaně soutěživí!

Navrhuji proto nový způsob zveřejňování průměrné mzdy: průměr lidí s mzdou od 10.000 do 11.000, od 11.000 do 12.000, od 12.000 do 13.000 atd. Každý by si našel svou škatulku, zjistil by, že v jejím rámci má +- průměr a byl by klid. Nebylo by na světě krásně?

(*) Jedinou výjimkou je pochopitelně situace, kdy pana X živím z daní.