Podíval jsem se na statistiky inflace a výdajů na sociální dávky v letech 1990 až 2009 a zkusil je dát dohromady.

Sestavil jsem tak graf pomyslných výdajů na sociální dávky zvyšujících se jen o inflaci (zeleně) a graf výdajů reálných (červeně). Myslím, že výsledek vypadá zajímavě:

Pouze na začátku devadesátých let nepokrylo navyšování dávek ani inflaci, což bylo již od roku 1993 „napraveno“. Výdaje na dávky začaly inflaci výrazněji utíkat po roce 1998 a naprosto nehorázně pak po roce 2002.

Ano, je mi jasné, že například přibylo důchodců (kteří jsou v těchto výdajích rovněž zahrnuti), což je jistě legitimní důvod pro zvýšení celkového objemu prostředků. Skutečně to však ospravedlňuje celý finální nárůst o půl bilionu korun?

Zajímavé jsou také nejméně dva poměrně výrazné „schody“, objevující se v grafu v s určitou setrvačností po volbách do poslanecké sněmovny. Je to splátka za různé štědré předvolební dárky?

Je tristní, že tzv. pravicové vlády po roce 2006 nedokázaly tyto výdaje zkrotit, ba naopak (pravda, v rámci rozpočtu se jedná o výdaje mandatorní – a při složení sněmovny se tomu bohužel nešlo a nelze divit).

Škoda, že zřejmě není možné přesně vyčíslit, za jaký díl nárůstu těchto výdajů mohou ty samé výdaje z let předchozích, „investované“ do množení různých tzv. potřebných.

Každopádně si myslím, že situace vypadá docela hrozivě. Až budete zase slyšet nějakého rozumbradu blábolit o demontáži sociálního státu, vzpomeňte si na tento graf a ty strmé nárůsty z posledních let…

Boháči na vlně altruismu?

Je-li altruismus definován jako snaha konat dobro pro ostatní, je otázkou, zda k tomu lze dospět pomocí zvyšování daní. Proces, kdy daně vedou k užitku někoho potřebného, je velmi zdlouhavý, nepřehledný a poněkud nejistý.

Skutečně altruistickým postojem je vzít své peníze a potřebným je jednoduše předat.

Jsou zmínění „boháči“ skutečně altruisté a jde jim z jakýchsi důvodů zásadně o dobro politiků a úředníků?

Nebo je to taková skupina lidí, která je ve skutečnosti (byť třeba nepřímo) na veřejných rozpočtech závislá a jejich postoj je tedy egoistický (a levicový – ať každý platí – klidně i já, ať to vypadá hezky – však v součtu na tom vydělám)? Egoistické je ostatně i nařizování vlastních představ o dobru ostatním a jejich peněženkám.

Nebo byl jen pojem altruismus poněkud devalvován a stalo se zvykem používat jej v posunutých významech (podobně, jako se to stalo pojmům solidarita, tolerance apod.)?

Jaká hrůza, zlý Jakl hájí právo všech kapel zpívat! Co si to dovoluje, dnešní doba demokratismu přece potřebuje různé rady pro rozhlasové a televizní vysílání a dost možná brzy zase nějaké schvalovací komise. Vždyť to přece každý slušný občan musí uznat! (Stejně jako před třiceti lety se jistě mělo za to, že každý slušný občan musí uznat, že třeba Kryl je protistátní živel a že bychom s ním ten socialismus nevybudovali, no ne soudruzi?)

Může zpěv omezit něčí svobodu? Pominu-li případ, kdy mě takový zpěv ruší na mém pozemku, pak nikoliv. Ano, může mě urazit, může se mi nelíbit. Ale takových věcí je kolem nás tolik, že se je stejně nikdy nepodaří zakázat, i kdyby v nějaké úřednické komisi sedělo 95 % lidí. Kromě toho se domnívám, že na takový zákaz prostě nikdo nemá právo. (Obdobně neexistuje můj nárok na to, aby se mi vše v mém okolí líbilo.)

Různé články, snažící se kydat hnůj na pár lidí, se v poslední době objevují s překvapující četností a stále legračnějším obsahem. Přesně ve stylu „ten syn toho zavražděnýho, to bude taky pěknej lump“ píší naše důvěryhodné zpravodajské servery o tom, kdo, kdy a kde citoval / pochválil Jakla, Hájka, Bátoru nebo Klause a na základě toho si nad Jaklem, Hájkem, Bátorou a Klausem znechuceně odplivávají.

To fakt tyhle články čte někdo, kdo si nad tím jen neklepe na čelo? I když asi ano, pokrokově smýšlející studenstvo dokonce založilo proti Bátorovi web. Petice už má asi 500 podpisů, ačkoliv ji včera ideově spřátelený zpravodajský server odkázal na titulce.

Seznam signatářů, to je taky zajímavé čtení. Úředníci, aktivisté, pracovníci neziskovek, studenti humanitních oborů a profesionální Rómové si tam ulevují z frustrací:

• Svoboda slova přece neznamená, že si pan Bátora může říkat, co chce! (to je krásný!)
• nepřeji si, aby takový člověk rozhodoval o našich dětech, o ostatních dětech, o integraci apod.
• každý slušný člověk musí uznat, že…

Což o to, ani já bych si asi nepřál, abych o mých dětech jakkoliv rozhodoval Bátora. A to sice proto, že by o nich neměl rozhodovat žádný úředník z ministerstva. Děti nejsou majetkem státu. Je však příznačné, že signatáři petice se na to dívají jinak: státe, ano, rozhoduj o našich dětech a vychovávej nám je, ale Bátora je fuj, protože to všude píšou, tak ať rozhoduje někdo jiný. Třeba někdo, kdo je naučí, že nejvýznamější nerostnou surovinou dneška jsou sociální dávky a jejich těžbou roste vyspělost společnosti, nebo tak něco.

Je samozřejmé, že řada názorů Bátory nebo Hájka  je přinejmenším diskutabilních. Jenže vyspělá (a tedy nutně kriticky myslící) společnost by měla být právě na diskusi založená! Je-li názor chybný, lze jej vyvrátit. Nelze-li jej vyvrátit, něco na něm zřejmě bude.

To, že se snažíme před určitými názory zavírat oči (místo abychom je vyvraceli) a snažíme se prosadit, že by nemělo být možné takové názory pronášet, je velmi hloupé a před ničím nás to neochrání. Navíc tím roste obliba takových názorů (dotažených ovšem do extrémů) u řady frustrátů, které přitahuje zakázané ovoce.

Hloupých lidí se nezbavíme tím, že je budeme zbavovat nutnosti přemýšlet a filtrovat jim názory, se kterými smí přijít do styku. Tím naopak vyrábíme další a další…

Subjektivně se nám nějak množí různé útoky lůzy, viz zprávy (vesměs ze „specifických“ regionů):

Mladík v Ústí nad Labem serval šestileté dívce náušnice z uší

Výtržník v Ostravě demoloval auta, strážníkovi vylomil zub

Policie již identifikovala podezřelé z mačetového útoku, jeden se přihlásil sám

Kamera zachytila lupiče, který v obchodě slušně pozdravil a pak vytáhl nůž

Je to zvláštní, od různých sociálních inženýrů pořád čteme, že když budeme lůze platit výpalné, že nás za odměnu velkoryse nechá na pokoji. Výdaje na sociální dávky narostly za posledních 20 let několikanásobně, pro blaho sociálního státu odkládám z peněženky každý měsíc  desítky tisíc Kč; podobných případů přesto neubývá, ba možná bych řekl, že naopak. (Což není překvapivé, jelikož kromě snadného života dotujeme těmto skupinám lidí i snadné množení.)

Není ono to skutečně tak, že co je dotováno, toho (zcela logicky) přibývá? Tedy že nejlepším způsobem, jak bojovat proti chudobě, by bylo sociální stát zrušit?

Nepřibývá podobných případů i proto, že zpravidla čteme, kterak se útočníka nepodařilo dopadnout nebo dostal nějakou tu podmínku? Přibývalo by jich i tehdy, kdybychom četli titulky tohoto typu?

Mladík v Ústí nad Labem serval šestileté dívce náušnice z uší a dostal od kolemjdoucího pořádnou nakládačku

Výtržník v Ostravě demoloval auta, majitel mu vylámal zuby

Policie již identifikovala útočníky s mačetou, kteří byli zastřeleni majitelem baru

Lupič v obchodě slušně pozdravil a pak vytáhl nůž, prodavač revolver

Mladý pan Vobtáhlo (takovej ten malej tlustej s brejlema; možná to byl ale nějakej úplněj jinej Vobtáhlo) se přistěhoval do bytového domu.

Každý měsíc, shodou okolností po výplatě, ho po návratu do domu obstoupilo několik starších nájemníků s noži a donutilo ho vydat významnou část výplaty (ale zase ne tak velkou, aby se odstěhoval jinam – ostatně ani jinde to nebylo významně lepší).

Pan Vobtáhlo se s tím naučil žít (peněz mu i tak zbývalo relativně dost) a roky plynuly.

Jednoho dne se zmínění nájemníci odstěhovali pryč. Místo nich do domu přišla mladá rodina, která s nimi neměla vůbec nic společného. Dokonce ani nože neměla. Nyní již postarší pan Vobtáhlo přesto vytáhl svou baseballovou pálku a donutil je vydat výpalné, které mu stačilo na měsíc skromného života. A činil tak už každý měsíc, omlouvaje to tím, že když platil celý život výpalné on, tak teď musí i oni a nebylo by přeci spravedlivé s tím najednou přestat…

Patrně i velevážené čtenářstvo novinek by se shodlo, že je to poměrně ohavné a nemorální. Shodlo by se však i na tom, že je takový také náš státní důchodový systém, od popsané situace v podstatě nerozeznatelný?