Vzali jsme si dnes volno; sice bych býval do práce došel třeba pěšky, na odpoledne mám nicméně určité plány a převoz domů bych potřeboval poněkud rychlejší a jistější.
Přesto jsem ráno v 7 vyrazil na procházku ze Slatiny do centra. Těch zhruba 6 km jsem šel přesně hodinu přibližně po trase trolejbusové linky 33. Cestou mě předjelo 7 náhradních kloubových autobusů této linky, které jely v nepravidelných intervalech a byly nanejvýš poloprázdné (rekordmanem byl jeden s asi třemi lidmi na palubě).
Aut na silnicích mi nepřipadalo nijak víc než obvykle, spíše trochu méně. Možná bylo vidět trochu víc kol než obvykle, ale těžko říct. Na ulici Olomoucké proti mně supěl do kopce člověk na lehokole a legračně u toho kmital nohama. No, každý holt máme nějaké koníčky.
Kolem křižovatky ulic Olomoucké a Ostravské, kde obvykle už touto dobou bývají docela fronty u semaforů, bylo nezvykle prázdno. Na křižovatce samotné stál policajt. Po Křenové už jezdily i tramvaje linky 8, taktéž poloprázdné (což se vám jinak touto dobou ve směru do centra rozhodně nepřihodí).
Pak jsem si na zelňáku nakoupil batoh zeleniny, jahod a prvních meruněk z Velkých Pavlovic a vyrazil domů – tentokrát autobusem linky 33.
Byl poloprázdný, navíc většina lidí vystoupila ještě v centru. Okna zdobily cedule, jednu dodal DPMB, kde psal cosi o tom, že děkuje řidiči tohoto autobusu, že přišel do práce a dokonce skutečně pracuje. Druhá, odborářská, byla údernější: Ano Brnu, ne vládě! Moje verze této cedule by vypadala asi takto:
Celkově se nicméně dalo říct, že tak pohodové svezení jsem s DPMB už dlouho nezažil.
Rozhodně se tedy nedalo mluvit o nějakém kolapsu, který bossové a mluvčí všeho lidu prorokovali. Potvrzuje se tak jeden prostý fakt: lidé se umí přizpůsobit ledasčemu. Vzali si volno, pracovali doma, jeli do práce na kole nebo se domluvili se známým, který má auto. Zrovna tak by se přizpůsobili řešení, které jsem naznačoval minule, byť by to samozřejmě bylo náročnější než na jeden den.
Opět jsem si ověřil, že předpovědi různých pomýlenců, kteří projektují do budoucnosti jednu jedinou změnu (a už abstrahují od toho, že by se této změně každý snažil nějak přizpůsobit, tedy by bylo vyvoláno mnoho změn souvisejících), jsou nereálné. (Kromě již zmíněného kolapsu při neexistenci MHD je takovou představou třeba to, že jednoho dne v devět hodin ráno roku 2030 dojde ropa…)
Vážím si samozřejmě těch řidičů DPMB, kteří měli aspoň trochu soudnosti a šli normálně pracovat. Vlaky nejezdily vůbec, na dráze se asi pracovat nechtělo nikomu, což pro mne není překvapením.
