Mám tu zase jednu polemiku s Idnes blogem.

Je prý velký problém, že lidé, jejichž práci lze nahradit automatem, mohou být tím automatem skutečně nahrazeni. I kdyby k tomu skutečně docházelo (zatím vídám automatické pokladny jen v Tescu, a když už tam jednou za kvartál jdu, dávám pořád přednost těm živým), nebudou za to moci „okravatělí manažérové“, jak píše pán, ale zákazníci.

Zákazníci chodí tam, kde je to pro ně výhodně. Ať už cenově, nebo třeba tak, že se jim tam líbí. Zlí manažeři musí jen plnit vůli těchto zákazníků, protože pokud by to nedělali, převálcuje je konkurence, která se zákazníkům přizpůsobí lépe.

Má to ještě další aspekt: kdysi dělníci rozbíjeli stroje, protože jim „braly práci“. Také si tehdy neuměli představit, že by bylo možné dělat něco jiného než manuální výrobu. A stejně pošetilé je myslet si dnes, že člověk nemůže dělat nic jiného, než měnit peníze za zboží u pokladny.

Tím, jak se určité druhy práce automatizují, dochází k poklesu jejich ceny. Pro ilustraci – kdysi člověk dřel celé dny na poli, aby uživil rodinu, dnes má na jídlo vyděláno dejme tomu za dvě hodiny práce denně. Zbytek času pracuje, aby si mohl pořídit zase jiné věci, které dřív neměl třeba vůbec.

A ke stejným procesům dochází i dnes a nejinak tomu bude i do budoucna – potřeby lidí se budou měnit, některé druhy práce budou zanikat a jiné zase vznikat. Před dvěma sty lety také neexistovaly pracovní pozice pilot, programátor apod.

Je pošetilé si myslet, že dnešní doba je v tomto ohledu něčím výjimečná nebo přelomová. Není. Tato doba je výjimečná jen tím, že v ní zrovna žijeme. Někteří lidé se to však snaží zobecňovat a vidět tuto výjimečnost i tam, kde žádná není.

Státu se nedaří vybírat daně, vláda neví proč.

Ne že by mě to překvapovalo, na vlády plné ekonomických analfabetů jsem si už za posledních asi 10 let zvykl.

Nevím sice, v kolikáté přednášce prvního semestru ekonomie se probírá Lafferova křivka, ale obecný fakt, že zvýšení ceny mívá negativní dopad na poptávku, zcela jistě v té první…

Jaké bude řešení? Nejspíš bude nutné daně zvýšit…

Našel jsem na blogu Idnesu zajímavý článek o tom, co zas musí všechno stát financovat (tentokrát zemědělství).

Vypíchnu zde s dovolením pár věcí:

Nulové podporování zemědělství státem je toho důkazem.

Kéž by. Na co jde ale těch cca 50 miliard korun, které ročně utratí ministerstvo zemědělství?

Čeští zemědělci k tomu byli dohnáni okolnostmi, kdy v konkurenčním boji nezbývá jiné možnosti.

Inu, když chce průměrný zákazník levný odpad, tak holt bude mít levný odpad a vláda tomu stejně nepomůže (leda na úkor něčeho jiného).

Dotyčný pán si také myslí, že je potřeba podporovat naše zemědělce. Budiž, ale on je nechce podporovat za své, chce na to i vaše peníze. Nepřijde k vám ale domů a neřekne: „Je potřeba podporovat zemědělce, koukejte mi dát pětistovku, nebo vás zmlátím.“ Na špinavou práci chce prostředníka (stát).

Stejně mě vždycky dojmou ty seznamy, co všechno musí stát podporovat. V podstatě by měl (dle těchto ideí) podporovat každého z nás. Což o to, zní to dobře, ale jelikož na to ten stát má výhradně prachy těch samých nás, postrádá to tak nějak smysl. Nebo snad tomu, že na stát na každého obyvatele dostává odkudsi nějaké dávky, věří nejen Rómové?

Já si třeba také myslím, že je potřeba podporovat kvalitní pěstitele. No a tak jdu, vyberu si je a kupuju si jejich produkty v Brně na Zelňáku nebo na farmářských trzích. Neznám lepší způsob.

Soběstačnost je prý důležitá pro případ nějaké krize. Ale proč zrovna v zemědelství? A proč na úrovni státu? Proč ne na úrovni kraje, města, ulice, domu? Už jste někdy zažili, aby nás stát ochránil před jakoukoliv krizí? Nebylo by náhodou výhodnější kupovat levné potraviny a na případnou krizi šetřit? A nemůže toto rozhodnutí udělat každý sám za sebe?

Proč u nás nikdo nechce soběstačnost třeba v produkci banánů nebo rýže? Jistě by to šlo, jenže (mnohem) levněji vyjde dovoz ze zemí, kde mají pro pěstování obojího lepší podmínky (tj. konkurenční výhodu). Byť nám to „bere práci“ a naši pěstitelé banánů a rýže nemají co žrát (reálně dělají něco, co jde dělat efektivně zase u nás). Takhle je to ovšem se vším. Mají-li někde levné maso, pak to znamená, že pro jeho produkci mají lepší podmínky (i kdyby to mělo být dotacemi – proč nebrat, když jsou ochotní nám dávat). Je-li to maso z dovozu méně kvalitní než naše, pak to jistě opodstatňuje vyšší cenu našeho a mělo by být jen na zákazníkovi, co si vybere.

Zkrátka – proč chce pořád někdo rozhodovat, co si za své peníze mám koupit… Ach jo.

Korupce u veřejných zakázek i přes nové zákony roste.

Kdyby dotyčný novinář uměl logicky myslet a chápat příčiny a následky různých jevů, titulek by nutně musel znít: Korupce u veřejných zakázek roste, a to i kvůli novým zákonům.

Bez státních zásahů, regulací a zákonů by korupce nikdy neexistovala, přesto si však většina politiků (a kupodivu i voličů) myslí, že právě dalšími státními zásahy, regulacemi a zákony se ji podaří vymýtit.

Korupce jim nicméně dává svým růstem najevo, jak se věci reálně mají. Ovšem vsadím se, že i tentokrát to bude interpretováno tak, že těch regulací a zákonů je stále málo.

Neumím si ovšem představit zákon nebo regulaci, která by skutečně korupci omezila. Každá totiž jen přináší nové korupční možnosti…