Udivuje mě, jak jsou najednou internetové diskuse plné uvědomělých občanů, kteří uvěřili, že sčítání ovcí je užitečná a dobrá věc. Uvěřili, že může fungovat centrální plánování a že pro něj stát konečně získá kvalitní podklady, když nám nařídí sečíst se. Uvěřili, že pro nás stát udělá něco dobrého, i když se to zatím ještě nikdy nestalo.

Udivuje mě, jak často se vyskytuje stupidní argumentace typu „mně sčítání nevadí, tak proč by mělo vadit někomu jinému“. Chutná mi koprová omáčka, tak co by ji nemohl jíst každý. Pojďme to nařídit zákonem! No není to úžasná kravina?

Studentce, která na sčítání podala ústavní stížnost, je v diskusi spíláno do slepic, protože vzhledem ke státu máme přece silně podřízené postavení a neodmlouváme mu. Vyplnit formuláře nám zabere sotva půl hodiny, tak jakýpak kolem toho copak. Dočetl jsem se i humornou argumentaci, že když ji nevadí mít účet na Facebooku, tak proč by jí mělo vadit sčítání. Skoro to až vypadá, že tu s námi žije materiál, který není schopen rozlišit mezi dobrovolně něco udělat a být k něčemu donucen zákonem.

Proč se sečíst (dle ouřadu)

Další vlnu pobavení jsem zažil nad důvody ke sčítání na oficiálních stránkách této největší akce v dějinách statistiky. O ty nejlepší se s vámi podělím:

Podle informací, jak často a kam lidé cestují za prací či do školy, se sestavují tzv. mapy dojížďky, podle kterých se plánuje dopravní obslužnost v ČR – tedy kolik je kde potřeba autobusů, vlaků či tramvají a jak často mají jezdit.

Nevěřím, že by lepší údaje neposkytl nějaký dobrovolný průzkum mezi cestujícími, nebo rovnou mapování obsazenosti jednotlivých spojů. Nevěřím ani tomu, že takové informace dopravním firmám stačí zjišťovat jednou za deset let.

Podle dat ze sčítání (a navazujících projekcí obyvatel) lze snadno vypočítat, ve kterých lokalitách budou v příštích letech školní či předškolní děti a kolik jich bude.

A nelze snad stejné údaje získat i z prostého zájmu o ty školy a školky? Stejně jako si pekař nevydupal, aby na sčítacím dotazníku musel být vyplněn počet rohlíků, které denně sním (a musí si vystačit jednoduše s tím, kolik se mu jich denně nedostává nebo zbyde)…

Telecom využil tato data v obcích ke splnění ustanovení zákona o instalování veřejných telefonních automatů v závislosti na hustotě obyvatel.

To je ovšem bomba! Neměl by mezi způsoby dopravy být i koňský povoz? Aby mohl nějaký ouřad naplánovat, kolik státních uklízečů trusu bude potřeba.

Centrální plánování? Nefunguje!

A stejné je to i s čímkoliv ostatním – domovy důchodců, zdravotnictví, parkoviště, hlídání dětí – všude chce stát něco plánovat. Neviděli jsme však u nás do roku 1989, jak centrální plánování nefunguje? Proč ho sakra v některých odvětvích pořád tolik chceme?

Všude prostě platí obecné principy: pokud je něčeho málo, je po tom velká poptávka, na kterou umí trh pružně reagovat (nehází-li mu stát klacky pod nohy). Je pozoruhodné, že v oblastech, které chce stát plánovat a potřebuje k tomu údajně plošné sčítání lidu, stačí tyto údaje zjistit jednou za 10 let. To slibuje skutečně velkou flexibilitu.

Navíc: je-li pro mě něco užitečné, jako slušný člověk to budu poptávat u někoho, kdo mi to je schopen zajistit / dodat a domluvíme se na obchodu. Do prodejny s potravinami taky nechodím s pistolí v ruce, přestože je pro mne nákup jídla velmi užitečný.

Sčítání počítačů

Jak trefně napsal Jindřich Pilc, pro stát není důležité zjistit, jak se jmenujeme a kdy jsme se narodili. To už dávno ví. Stát chce zjistit to, co ještě neví – tedy například zda máme počítač a přístup k internetu.

Zde bohužel neexistuje správná odpověď – uvedeme-li do dotazníku, že počítač nemáme, stát může rozjet nějaké dotace na jejich pořizování pro „sociálně slabé“ (pochopitelně za naše peníze); pokud naopak uvedeme, že ano, stát může začít internet více regulovat, nebo třeba zavést povinné datové schránky pro fyzické osoby apod. Dá se tedy říci, že nás stát každopádně bude zase trochu víc regulovat (ba on to nejspíš bude dělat tak jako tak, a samotnými výsledky sčítání to podpoří jen tehdy, bude-li se mu to hodit).

Jak to vyplním

Jednoznačně vynechám nepovinné položky. Třeba národnost – ta vypadá sice nevinně, nikdy ale nelze do budoucna přesně odhadnout, nebudu-li na jejím základě perzekuován (viz třeba poválečný odsun Němců). Podobně náboženství – i když ještě zvažuji, že bych byl třeba Svědek Jahodův, Dentista sedmého dne nebo něco podobného.

Jelikož mi stát neproplatí ztracený čas, nemůžu odpovědi na otázky nějak složitě hledat – vyplním tedy jen to, co budu zpaměti vědět. Leckdy to bude asi nepřesné, případně rovnou vymyšlené, ale co se dá dělat. Stát také rozhodně nemůže čekat, že bych u otázek, kde lze zvolit odpověď „jinak“ (případně jinou co nejobecnější), této možnosti nevyužil.

Ptáte se, komu tím prospěju? Vysvětlím to asi takhle: chci dát státu najevo, že pro získání jím potřebných údajů nezvolil nejvhodnější způsob. Zároveň mu nechci poskytovat dalších 10.000 Kč na jeho činnost (byť ještě zvážím, zda moje odpovědi přece jen pošta neztratí). Kdyby mi stát slušně napsal, že z důvodů těch a těch by rád věděl to a ono a jako symbolický bonus nabídl třeba odečíst pětistovku z daní, přistupoval bych k tomu nejspíš jinak. Takhle je to samé „nařizujeme“, „žádáme“ a „zákon stanovuje, že“. Tuhle hru já nehraju. Takhle se k sobě slušní lidé nechovají a na hrubý pytel patří aspoň trochu hrubá záplata.

Stát reviduje svůj majetek, sčítání ovcí začalo.

I k nám se měl v sobotu dostavit státní slouha s ouředními formuláři. Nikdo však nepřišel. Dva dny uběhly, a stále nedorazilo žádné vysvětlení a státní aparát ani nedal vědět, kdy se milostivě hodlá dostavit příště. Čekal jsem aspoň lísteček, že nás doma nezastihli (neboť komisaře mají dělat zaměstnanci pošty, kteří s tím mívají zkušenosti). Tajně tedy doufám, že už nám dají pokoj.

To bylo řečí, jak se statističtí ouřadové na tuto vrcholnou akci své kariéry léta připravovali.

Tak třeba připravili call centrum s celými 45 operátory, a pak jim tam klidně volá 60 tisíc lidí denně.

Jinde  se pokoušeli donutit lidi, aby na ně čekali doma půl dne. Bude stát proplácet ztracený čas a ušlý zisk? Ne, dočkej času, občane, moc si nevyskakuj a koukej nám to vyplnit, nebo budeš platit pokutu!

Když si pro formuláře půjdete na poštu, paní u přepážky jej bude hledat 20 až 30 minut. Je teprve rok 2011 a dostupné technologie neumožňují najít váš papír rychleji. A opilá sčítací komisařka – to muselo být taky něco.

Nezapomínejme také, že sčítání přináší různé příležitosti i pro menší zloděje, než je stát sám.

Největší akce v dějinách statistiky tedy působí zatím poněkud nepovedeně. Co se však daří znamenitě, je demonstrace toho, jak umí být stát neschopný ve všem, co se rozhodne dělat. Ostatně, ani s využitím výsledků sčítání to nebude lepší.

A jaké zážitky máte vy?

Když zasedá parlament, držte si pevně peněženky, říká stará lidová moudrost.

Je vlastně dobře, že to Rath přiznal. Člověk je zase o trochu menší idealista. Politici (aspoň ti tohoto typu; kterých je u nás ovšem drtivá většina) prostě naše peníze potřebují. Jakmile hrozí, že by jim jich část utekla (třeba tím, že si částečně budeme na důchod spořit jinak než státně), šmátrají nám do peněženek jinak. A neštítí se použít jakékoliv metody.

Uchránit před nimi majetek je téměř nemožné. Naše ústava jim dovoluje legalizovat téměř libovolné krádeže.

Spoříš si na důchod, občane? Už ne, teď je to naše. Koupil sis dům nebo byt? Taky stačí jedno hlasování a může být náš. My ho z tebe vymlátíme, protože jsme si odsouhlasili, že máme monopol na použití síly. Investuješ do zlata? Klidně postavíme soukromé držení zlata mimo zákon. Dáváš si prachy do matrace? Tak to jsi vůbec snadný cíl, od doby co máme na vydávání peněz monopol. Budeme tě pomalu okrádat inflací a když nás budeš srát, tak uděláme nějakou měnovou reformu.

Jediné, co nám stát nemůže vzít, jsou naše vědomosti (pravda – může nás uvěznit nebo zabít, proto je potřeba včas utéct). Spoření na důchod (resp. libovolné jiné horší časy) ve formě vzdělávání nyní bude nabírat na významu.