V současnosti se hojně diskutuje o připravované důchodové tzv. reformě, kdy hrozí, že kromě povinných odvodů státu půjde část odvodů povinně i soukromým penzijním fondům.

Samozřejmě se všude objevují výkřiky, jak je to tržní a pravicové řešení ošklivé a zlé. Jenže, opět – co je na tom pravicového, tedy svobodného, když se jedná o zákonem nařízené odvody? Obchod, který je mi násilím vnucen, je špatný vždy, ať už z něj má prospěch kdokoliv. A nemá nic společného s nějakým trhem – na trhu se uskutečňují obchody zásadně dobrovolně.

Ani termínu loupež století, s kterým jsem se už několikrát setkal (ať už v souvislosti s výše uvedeným nebo obecně očekávaným krachem státního penzijního systému) příliš nerozumím.

Jestliže mi někdo každý měsíc bere peníze a já jako hlupák věřím tomu, že mi je přece jednou musí vrátit, protože je to přece slušné a obecně se to očekává, je loupež až to, že mi je jednou nevrátí nebo mi jich dá jen málo? Nikoliv, loupež se stala už ve chvíli, kdy mi ty peníze (pod jakoukoliv pohnutkou) byly nedobrovolně odebrány (tj. každý měsíc).

Tedy již generace lidí jsou okrádány o tzv. sociální pojištění a zároveň jsou již generace důchodců vypláceny z nakradených peněz. Aby bylo možné nazývat tento systém pojištěním, chybí tomu ona dobrovolnost. Tedy, že se já sám rozhodnu – na důchod si spořím tak a tak, protože mi to připadá rozumné, a podepíšu tedy nějakou smlouvu, ze které teprve pro mne vyplývají nějaké nároky. A samozřejmě třeba i rizika – zodpovědnost je na mně.

Současný systém může samozřejmě poměrně uspokojivě „fungovat“, rodí-li se stále více lidí. Ostatně, nedávno jsem četl recept z pera nějakého socana, který v tom spatřuje řešení (zvýšit porodné a někdo nám pak vydělá na důchody). Považuji to jen za odsunutí problému do budoucna – ostatně, sami dnes řešíme právě následky podobných experimentů z minulosti.

Na penzijním systému tedy připravovaná takyreforma téměř nic nezmění. Stejně jako jakákoliv jiná reforma jakýchkoliv vlád během posledních asi patnácti let. Zatím se vždy jen záplatovalo: tuhle sebereme o trochu víc, tuhle zavedeme novou daň. Systémové změny zcela chybí, což patrně povede k průšvihu…

Hokejista Šlégr mudruje a zálibně se nám dívá do peněženek: jak nás znají ve světě? Jo, Baroš, Nedvěd, Jágr…

… a tak je nutné nám brát peníze a někomu jich pak část dávat zpět s vírou, že tak bude vypěstován nějaký další Baroš, Nedvěd nebo Jágr, podle kterého nás budou zase ve světě znát.

No, než aby nás ve světě znali podle výše jmenovaných, tak ať nás radši neznají vůbec. Myslím, že obojí má zhruba stejný efekt. Nevěřím, že by existence sportovců byla schopna k nám přitáhnout turisty nebo investice. Kdo tomu věří, ať si sport (za své) podporuje, proti tomu samozřejmě nelze nic mít.

Popularita sportovců je tak v zásadě dobrá hlavně pro ně samotné, což jim samozřejmě budiž přáno a jistě se obejdou i bez mé nucené podpory.

A jde také o mládež. Má dítě sedět u počítače, nebo jít sportovat?

A není to věc té mládeže? Případně rodičů? Státu není nic do toho, co kdo kdy bude dělat. U toho počítače třeba zase může vzniknout odborník, který bude užitečný podstatně víc než sportovec.

Ostatně, sport je jen zábava. Jestli přijde nějaká větší krize (na které centrální banky tak usilovně pracují tiskem nových peněz), bude to jedna z prvních věcí, bez které se lidé obejdou. Poptávka po těch, kteří umí pěkně honit puk nebo míč po hřišti, pak půjde strmě dolů…