Obecně se má za to, že korupce a obsazování míst známými a kamarády je problém. Je tomu skutečně tak? Pokusím se ukázat, že jen částečně, respektive že skutečný problém je v něčem jiném.

Korupce je definována jako neoprávněné získávání výhod směnou za nějakou protislužbu (nejčastěji peníze). Co to však je ta neoprávněná výhoda? Když jsem spokojený v restauraci a za jídlo zaplatím o stovku víc, podplácel jsem číšníka? Ne, jedná se o dobrovolnou směnu.

Korupce jako taková může vzniknout pouze v následujících situacích:

1. Někdo (zpravidla stát) násilím odstraní z dané situace tržní principy. Třeba přidělování registračních značek pro auta. Zanedbejme nyní to, že dobrovolně by si patrně nikdo na auto žádnou značku nedával; šlo mi spíš o fakt, že různí lidé mají různě velký zájem o různé číselné kombinace. Jenže o přidělení značky rozhoduje úředník, což přináší korupční možnosti. Lidé prostě některá čísla chtějí více než jiná a když si je nemůžou koupit legálně, úředníka uplácí. Představme si, že by v řeznictví rozhodoval prodavač, jaké kdo dostane maso (přičemž by všichni platili stejně). Prodavačovi známí (případně ti, kterým by se podařilo jej uplatit), by odcházeli s hovězí svíčkovou za skvělou cenu a na jiné by zbyly kosti na polívku. Přitom trh umí situaci vyřešit sám: maso, o které je větší zájem, je logicky dražší, což zájem zase o něco snižuje. Každý si pak může koupit co chce.
2. Státní zakázky. Jedná se o speciální případ odstranění tržních principů – úředník rozhoduje o obchodu, na který má připravené cizí peníze. Není tedy nijak motivován je vynaložit efektivně a klidně koupí předražený šmejd, hlavně když se to vyplatí jeho kapse – třeba tak, že se s ním dodavatelská firma rozdělí o zisk.
3. Státní monopol na rozhodování. Stát třeba nařídí, že o vaší stavbě musí rozhodnout stavební úřad. Pokud se vám nechce čekat, nebo se třeba chcete vyhnout nějakým problémům, úřad podplatíte. I když se možnost uplácení rozkřikne, monopol je nařízený a lidé musí služby úřadu využívat, byť by úplatkáře podporovat nechtěli.

Společný jmenovatel je tedy vždy stejný: korupční možnosti vytváří stát svými nařízeními a její jednotlivé druhy se liší v podstatě jen v detailech.

Hádám, že dobrých 90 % korupce by se šlo jednoduše zbavit odstraněním státních zásahů, které pro ni připravují živnou půdu. Jenže naše vlády by raději stále zakládaly různé dohližitele na korupci a nové úřady, které ve skutečnosti jen přinášejí další korupční možnosti. Ale když nakouknete do diskusí třeba na novinkách, tak zjistíte, že lid to tak chce. Jako obvykle. S tím souvisí i relativně časté výkřiky, že korupce je možná jen v kapitalismu a díky trhu, což je velký nesmysl, jak jsme si ukázali.

S korupcí souvisí i další věc, která bývá vnímána jako problém: dosazování kamarádů a známých do různých funkcí. Ukážeme si, že i zde je skutečná příčina problémů v něčem jiném.

Když se majitel soukromé firmy obklopí třeba rodinou, jistě to není nic trestuhodného. Může mít úspěch; na druhou stranu – je-li jedinou kvalifikací spolupracovníků to, že jsou jeho známí, může třeba taky zkrachovat. I to jsem už viděl.

Učiní-li tak úředník nebo politik, je zde jeden rozdíl. Jeho spolupracovníci jsou placeni z veřejných peněz a tak jejich případnou neefektivitu a neschopnost nepocítí. Opět se tak projevuje pravidlo z cizího krev neteče a problémem je ve skutečnosti přerozdělování cizích peněz, nikoliv zaměstnávání známých.

Jsem rád, že to přece jen aspoň někdo chápe.

Už dlouho jsme se nesmáli se soudruhem Seďou. Aha, tak to není ještě ani měsíc – ten pán má prostě talent.

Seďa se tentokrát jal vymýšlet nový druh perpetuum mobile. Chce vynalézt něco, co by zlepšilo kvalitu a dostupnost veřejných služeb a tím zvýšilo životní úroveň drtivé většiny občanů. Proč jen mám pocit, že za žádným zlepšením mé životní úrovně nikdy nestály žádné veřejné služby a tatíček stát? Já vím, to bude právě tím, že bez Sedi jsou ty veřejné služby tak zoufale nekvalitní… Mohl bych se mít jako prase v žitě, jen kdybych platil ještě trochu víc na daních.

Soudruh přinesl výčet ošklivých triků, pomocí kterých se zlé firmy snaží vyhnout dobrotivým státním krádežím (moderně zvaných daně):

• Platby zaměstnancům na dřevo bez povinných odvodů státu. Pan Seďa to asi nikdy nepochopí, ale většina lidí nerada vyhazuje peníze oknem. Zvlášť když jich musí vyhazovat víc a víc. Ono je jaksi přirozené, že většina lidí považuje peníze, které vydělá, za své (a jen nerada se o ně nedobrovolně dělí). Obecně se ví, že i státu se vyplatí, když se lidé o své výdělky mají dělit jen velmi málo. Jen socani to asi nikdy nepochopí. Vyplatilo by se někomu riskovat s daňovými úniky, když by daně byly nízké? A kdyby je politikové a úředníci nerozkrádali? Já myslím, že v mnohem menší míře…
• Podnikatel či OSVČ neodvádí do solidárních systémů na důchod a zdravotní péči. To je zase to samé. Se svými penězi hospodaří každý z nás tržně. Jen někteří by ostatním pořád nakazovali, co mají s těmi penězi dělat. Jestliže mi podle selského rozumu dá stát jednou jako důchod kulové, je velmi logické, že o jeho důchodové pojištění nestojím. Stát mi ho však nařizuje – jenže lidé se holt chovají tržně, i když je někdo nutí k opaku… Kdyby byl zákon, že si každý měsíc musím koupit metrák zkaženého masa, bude nemorální přijít na fígl, jak se tomu vyhnout a své peníze utratit tak, jak chci já?
• Stavební firmy „šetří“ v zimním období tím, že posílají své zaměstnance na úřady práce. Inu, a nebude to prostě tím, že není jednoduché legálně najímat pracovníky jen na určité části roku? A tím, že vůbec něco jako úřad práce existuje? Kdyby nebylo možné zaměstnance někam odložit, všem by přišlo normální, že v zimě prostě budou dělat něco jiného, případně by situace na trhu donutila ty firmy postarat se o kvalitní lidí ze svého.

Zkrátka – ty úvahy, jak nám bude krásně, když někoho donutíme dávat peníze na to a ono, mě nepřestávají udivovat. Ono to tak totiž nefunguje, i kdyby tomu věřilo třeba 80 % lidí.

To, že Seďa nejprve prosazuje tvrdé danění a kontroly dodržování zákonů, mu pranic nebrání, aby hned v následujícím odstavci brojil proti korupci (kterou právě – mimo jiné – věci výše zmíněné přímo podporují).

Demokracie má prý hodně možností, jak s korupčním chováním bojovat. Nemyslím si to: korupce tu bude vždy, dokud někdo bude moci rozhodovat o cizích penězích.

Legrace ale nekončí, v dalších odstavích je na řadě třeba zdravotnictví: to je třeba zefektivnit, a to tím, že ho budeme více regulovat! Chci zefektivnit svoji práci, a tak si nařídím, že budu pracovat jen 5 hodin denně. Že je to blbost? Ano, ale v méně křiklavých případech lidé věří, že státní regulace vede k efektivitě…

K populárnímu rušení akcií na majitele snad jen druhá polovina tohoto článku.

Zajímavý je i Seďa – filosof v posledním odstavci: Otázkou tedy je, proč se nechováme stejně jako Rakušané a Němci a proč se snažíme parazitovat na demokratickém systému. Ano, holt nám chybí Rakušané a Němci. Co s tím? Pěstovat je nemůžeme a tak socan vidí řešení v tom, že nás bude prosit, abychom se chovali jinak a nutit nás k tomu tunami zákonů a nařízení a policajtem na každém kroku. Namísto aby jednoduše prosazoval odstranění rozhodování o cizích penězích a různé dojiče socialismu tak nechal zajít na úbytě. On by totiž zašel s nimi…