Pokud už jste někdy na libovolném českém webu nahlédli do diskuse, jistě je znáte.
Podivné existence, které jakmile narazí na článek, který je nezajímá, okamžitě pocítí nutkání přečíst si jej (resp. aspoň titulek) a ještě všem v diskusi sdělit, že je to fakt nezajímá a proti článku (případně i autorovi) se co nejjasněji vymezit.
Já je nechápu, vy nejspíš taky ne, ale přesto se jedná o jev velmi masový.
Dnes jsem se třeba dočetl, že La Degustation Boheme Bourgeoise byla již podruhé vyhlášena nejlepší českou restaurací.
Proč tam sakra do diskuse musí někdo psát, že se radši nacpe hranolkama a smažákem k prasknutí? Já mu to neberu, ale článek má zcela jiné téma. Do diskusí požíračů smažených umělých hmot snad také chodí někdo, kdo je přesvědčuje, aby radši přešli na moderní kuchyni a objevovali nové zajímavé chutě?
Když jsem nedávno četl článek o přípravě tradičních vánočních šneků, diskuse byla plná uživatelů, kteří pociťovali nutnost udělat tam virtuální čárku, že oni opravdu šneky nejedí.
Ale proč proboha? Proč tedy ztrácejí čas čtením takového článku a ještě diskusí? Ten článek byl zcela evidentně pro lidi, kteří šneky jedí, nebo je to aspoň zajímá a chtěli se dozvědět něco nového. Koho tam zajímá, že někdo šneky nejí? A co se proboha musí odehrávat v hlavách lidí, kteří to tam píšou (navíc stylem, že kdo jí šneky, je blbec)?
Mám snad jít do diskuse na serveru doktorka.cz a psát tam ke všem nemocím, že „tím netrpím, vy volové“? Mám chodit do technické diskuse o Windows s tím, že mám Linux a ať mi všichni políbí prdel?
A to ani nemluvím o opravdových psychopatech, kteří vygenerovali nějaký pětistránkový blábol a bezmyšlenkovitě ho kopírují naprosto všude.
Ano, člověk se občas splete a vleze někam, kam nechtěl. V takovém případě je nejlepším řešením jít zase pryč, a ne se v tom začít pitvat, nebo dokonce obviňovat okolí, že za to může.
Jak psal kdysi Arthur Dent: je to jako bych zavolal omylem na cizí telefonní číslo a začal dotyčnému neznámému nadávat.
Neměli by ti lidé vlastně vyhledat nějakou pomoc?
