Je to pěkná rekurze, mám dojem že už jsem ji tu kdysi popisoval:

1. Stát (nebo též EU či libovolný úřad) vymyslí nařízení. Nařízení je nutně velmi nedokonalé, neboť ho vyprodukoval nějaký celoživotní úředník typu Janota placený dle tabulky vymyšlené jiným takovým úředníkem.
2. Toto (nedokonalé) nařízení ukrývá nějakou díru, které začne někdo využívat.
3. Stát / EU / úřad to detekuje a díru lepí nějakým dalším nařízením, které je ovšem opět nutně nedokonalé, tedy GOTO 1.

A tak státu třeba vadí „sluneční carové“, které si nejprve svými aktivitami sám vytvořil (neboť nedotoval-li by tyto zhůvěřilosti, nikomu by se to nevyplatilo a nedal by se na tom vydělat majlant).

Nebo moudrý stát třeba vytvořil tzv. fondy kvalifikovaných investorů, které k nám měly uměle přitáhnout investice. Firmy našly díry a stát musí záplatovat.

Nebo taková EU: nejprve začne vyplácet zemědělské dotace na pěstování / nepěstování kdo ví čeho; a pak musí živit úřednický aparát, který sleduje plnění různých standardů, využití půdy apod.

Dotace jsou vůbec speciální příklad. Před jejich zavedením by vždy měly být vyčísleny veškeré související náklady (a to i v podstatě nekonečný řetěz nutných státních zásahů zmíněných výše). To by se pak prostý lid divil, jak je to jeho zadarmo nakonec příšerně drahé. Ale lid si radši myslí, že nedotoval-li by stát zemědělství, nikoho by vůbec nenapadlo něco pěstovat.

Jedna koruna odvedená státu na daních tedy neznamená pouze ztrátu této jedné koruny, ale velmi pravděpodobně i několika dalších v budoucnu.