Výsledek ankety hovoří sám. Divím se ale, že pro tu kravinu nejsou jen obligátní dvě třetiny populace, ale ještě víc.
Úplně to vidím. Najmou se noví úředníci, kteří budou pro ty mraky dopravních přestupků zjišťovat, jak majetný je pachatel a podle nějaké tabulky počítat výši pokuty. Jistě se na to zavede nějaké nové lejstro. Zvýšený příjem z pokut boháčů tu šaškárnu určitě aspoň z poloviny zaplatí.
A budou v tom i jiné možnosti: k detekovanému boháči se úředník spiklenecky nakloní a prohodí něco ve smyslu, že by ten vyšší příjem šel pro účely přestupkového řízení jistě zatajit, nebudete mít sice slevu zadarmo, ale vyplatí se to nám oběma…
Bojujte pak proti státnímu plýtvání a korupci, když si to vlastně 80 % lidí nepřeje…
Ach jo.
Je to pěkná rekurze, mám dojem že už jsem ji tu kdysi popisoval:
- Stát (nebo též EU či libovolný úřad) vymyslí nařízení. Nařízení je nutně velmi nedokonalé, neboť ho vyprodukoval nějaký celoživotní úředník typu Janota placený dle tabulky vymyšlené jiným takovým úředníkem.
- Toto (nedokonalé) nařízení ukrývá nějakou díru, které začne někdo využívat.
- Stát / EU / úřad to detekuje a díru lepí nějakým dalším nařízením, které je ovšem opět nutně nedokonalé, tedy GOTO 1.
A tak státu třeba vadí „sluneční carové“, které si nejprve svými aktivitami sám vytvořil (neboť nedotoval-li by tyto zhůvěřilosti, nikomu by se to nevyplatilo a nedal by se na tom vydělat majlant).
Nebo moudrý stát třeba vytvořil tzv. fondy kvalifikovaných investorů, které k nám měly uměle přitáhnout investice. Firmy našly díry a stát musí záplatovat.
Nebo taková EU: nejprve začne vyplácet zemědělské dotace na pěstování / nepěstování kdo ví čeho; a pak musí živit úřednický aparát, který sleduje plnění různých standardů, využití půdy apod.
Dotace jsou vůbec speciální příklad. Před jejich zavedením by vždy měly být vyčísleny veškeré související náklady (a to i v podstatě nekonečný řetěz nutných státních zásahů zmíněných výše). To by se pak prostý lid divil, jak je to jeho zadarmo nakonec příšerně drahé. Ale lid si radši myslí, že nedotoval-li by stát zemědělství, nikoho by vůbec nenapadlo něco pěstovat.
Jedna koruna odvedená státu na daních tedy neznamená pouze ztrátu této jedné koruny, ale velmi pravděpodobně i několika dalších v budoucnu.
Já vás zdravím, dneska si spolu uvaříme tyhlecty špagety álijo ólio a bude nás to stát jen pár korun. Ono se to sice v originále jmenuje Aglio Olio e Peperoncino, ale feferonky my vynecháme, bylo by to moc drahé a na chuti se to stejně nepozná. Kdo by na nich trval, tak si tam sypne trochu chilli, a je to.
Co budeme potřebovat? Balíček těch nejobyčejnějších špaget Tesco value nebo Euroshopper, vždyť to všechno chutná stejně. Kdo nemá, může zkusit instantní nudle nebo krmné těstoviny pro psy. Nebudeme si přece hrát na nějaký snoby. Olivový olej je moc drahý, rostlinnej poslouží stejně, můžete použít i vyjetej. Mastný je to pořád, tak co. Česnek z Číny poslouží dobře – co na tom, že jako česnek nechutná a divně smrdí. Kdo nemá, stačí sušenej granulovanej. Ten smrdí ještě víc, aspoň budeme mít tohlecto aróma.
Na pánvi necháme v oleji vylouhovat náš česnek, přidáme převařené těstoviny, proházíme a promícháme lyžařskou holí (a za stálého míchání vylejeme do záchodu).
Ale hlavní, že jsme uvařili levně. Ba možná, že i do těch 1,90 Kč jsme se vešli. A nenechali jsme vydělat podvodníkům, kteří to jídlo nabízejí v restauracích dráž.
Když byly v roce 1997 povodně, vláda vyrobila dluhopisy, které si mohl koupit kdokoliv dle svého uvážení. Mám pocit, že zhodnocení bylo inflace plus asi procento a půl. Tedy nic zajímavého, ale šlo pomoci a časem dostat peníze zpět a neprodělat.
Také mám pocit, že byl tehdy premiérem ten zlý Klaus, co nám už tolik let škodí.
Doba ale pokročila. Zastaralé názory, že pomáhat má ten, kdo sám chce, se podařilo téměř vymýtit. Máme moderní sociální stát (byť pořád komunisté křičí, jak dochází k jeho „demontáži“ – bohužel jsem si toho nějak nevšiml) a tak dnes pomůže povinně každý. Bude se tomu vzletně říkat „Fond povodňové solidarity“, méně vzletně povodňová daň, reálně kapsář stát opět zašmátrá v naší peněžence a vezme si zase o něco víc. A něco z toho možná na ty povodně opravdu dá.
A bude to jistě účelně investováno – lidé si opraví své domy v záplavových oblastech a po čase se budou zase podivovat, že jim tam opět nateklo a že se od minula „nic neudělalo“.
Ale proč se tomu vůbec divím. V zemi, kde soudruh Janota, který má v hlavě nasráno, je považován za rozumného a zodpovědného (protože sestavoval úsporný rozpočet, kdy utratil jen o něco více než minulý rok a také povzbuzoval ekonomiku z krize dalším zdaněním), se ničemu divit nelze…
Narazil jsem na pěkný článek: Vládní vs. soukromé výdaje.
Trochu bych jen rozvedl jeden aspekt vládních výdajů. Produkty a služby, které nakupují pouze státy (resp. jakékoliv veřejnorozpočtové instituce), jsou z povahy věci nutně velmi předražené. Týká se to typicky zmíněných nákladů na obranu, ale v našich podmínkách i silnic, železnic, vlaků apod.
Je to logické, mám-li firmu na výrobu techniky pro armádu nebo stavbu dálnic, kupují moje produkty pouze státy a třeba kraje; vždy na to však mají dostatek cizích peněz z daní. Jelikož to tedy nikdo nekupuje ze svého a nesnaží se investovat účelně, mohu cenu velmi nadsadit. Cena je tedy silně netržní a je to jedna z příčin, proč veřejné rozpočty fungují jako černé díry.
Řešení (aplikovatelné snad kromě té obrany všude) je prosté: přenechat vše soukromým investorům.