Kvalitní počtení pro dnešní odpoledne – online rozhovor s Ladislavem Jaklem.

Zejména jsem ocenil věcné, stručné a výstižné odpovědi na relativně velké množství otázek. S tím mají někteří lidé (ve snaze zahrnout do každé odpovědi celý svůj volební program a ještě nikoho neurazit) docela problém.

Kupodivu tam nebyla snad ani jedna otázka vysloveně stupidní – tak nevím jestli je přeskakovali nebo jsou dnes všichni pacienti na vycházce, když je tak hezky…

Nedávno jsem tu poptával nějakého voliče ČSSD a iDnes mi ho dnes nabídlo.

Paní se jmenuje Míla Zahradníková a do periodika se prezentovala větami:

„Lopatu potřebujete, nevíte nic o životě.“ a „Dnes je mládež hrozná, má dostatek peněz a jenom fetuje nebo chlastá.“

A pak, kdo tu vyvolává mezigenerační nenávist. Ani ona bohužel neřekla výslovně volím ČSSD z důvodu toho a toho, takže mohu jen spekulovat.

Možná je jen naštvaná, že lidé mají dostatek peněz, a tak je třeba volit socany, aby jich měli míň. To dává smysl.

Obojí je v podstatě jen typicky komunistická „argumentace“ (byť pořád lepší než argumentace holí) – je vidět, že určité části lidí tyto strany již definitivně splynuly. (Dokonce jsem nedávno četl krátký rozhovor s nějakou podobnou voličkou – domnívala se, že soudruh Filip je náš prezident a generální tajemník ÚV KSČ. Pak jí to nějak docvaklo a zalekla se, na koho teda vlastně tolik pořád nadává. Ale rozpor tuším zůstal nedořešen.)

Otázkou pak tedy je, zda je paní Míla skutečně voličkou ČSSD a ne komunistů, které volí setrvačně už šedesát let (a ustaraného pána s bradavicí rozdávajícího klobásy a pivo za nostalgické ceny považuje za jejich nedílnou součást). Kdo ví…

Státe, kraji, město! Zakažte ty herny, nebo tam budeme furt chodit a špatně vám skončíme!

„Chci žít ve zdravém prostředí a ne v bludném kruhu, nemocí hráče trpí i jeho rodina a okolí. Chci budoucnost pro naše děti“…

…a to může zařídit přece jen stát a ne já sám tak, že jednoduše do heren přestanu chodit. Prostě jakmile stát nestanoví jednoduché šablony muset vs. nesmět, tak jsme z toho celí zmatení a chováme se jak blbci.

S Rathem, jehož teď socani spíše uklízeli, aby jim nekazil image hodných tatínků a strýčků, starajících se tak obětavě o nás, obyčejné lidí, je zas trocha srandy. Napsal knihu.

Není to o něm, tohle téma už asi vyčerpal dřív. Dílo je o jeho politických protivnících (často bývalých, ale Topolánek nebo Julínek budou lákadlem na voliče určitě ještě aspoň deset let).

Nejlepší na tom je, že kdyby ho kdysi ti druzí socani nechali dělat rychlou kariéru, byla by ta knížka dnes určitě o Paroubkovi, Škromachovi a spol. Nejspíš by také tolik nekritizoval navýšení průměrné spoluúčasti ve zdravotnictví na nějakých 16 %, když sám kdysi básnil o procentech dvaceti.

Z dostupných ukázek mě zaujaly zejména teze o Langerovi a typickém obličeji zločince. To nepopírám – ale zrovna člověk, z jehož ksichtu přímo sálá podlost a majitel snad nejproradnějších očí, co jsem kdy viděl, by o tom měl spíš taktně pomlčet. Langer je také titulován Íčko, i když tak mafiáni označovali spíše socana Ibla. Ale už se to ujalo, tak jakýpak kolem toho copak.

Mediálně zažitého klišé se Rath ujal i u modrého socana Vodrážky, jehož označil za blba z horní dolní a dokázal tak, že ani logika (viz zhruba od 2. třetiny odkazovaného článku) není jeho silná stránka.

No, nebýt tam dost lidí, kteří sice zrovna stojí na druhé straně barikády, ale jinak by si s Rathem docela mohli podat ruce, sešla by se v knize i docela fajn společnost.

Proč, když hrozí, že určitá skupina lidí nebude mít na lékařskou péči / pojištění, musí se stát starat o tuto péči všem svým obyvatelům?

Na druhou stranu, hrozí-li určité skupině lidí to, že nebudou mít na jídlo, prostě se jim na něj přidají peníze a mohou si ho jít koupit na běžný trh. Proč tu není pár tvrdě regulovaných státních velkovýkrmen, které bychom my pracující platili procentem z výdělku a všichni lidé by se do nich zdarma(*) chodili najíst?

Proč v jednom odvětví každý pozná, že určité řešení by bylo velmi drahé, neefektivní a nesmyslné, zatímco v odvětví jiném je totéž řešení obecně vnímáno jako nutnost, o které se ani nediskutuje?

Některé věci jdou zkrátka mimo mé chápání…

(*) Ve skutečnosti nejdražším možným způsobem.

V posledních čtyřech letech zaniklo v Brně okolo pěti set malých obchodů. Maloobchodníci krachují, protože nedokážou konkurovat nákupním centrům. Organizace Nesehnutí tomu chce zabránit peticí.

Ano, petice se nákupní centra opravdu zaleknou. Možná ani nestihne dojít na masovou letákovou kampaň, cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo, dobročinné koncerty a trička.

Mimochodem, ten zmíněný krachující maloobchodník je kdo? Ten, který ani nedokáže svou prodavačku zásobit drobnými penězi nebo ji motivovat k napočítání dostatečného množství kovových padesátikorun, takže vás raději s pětistovkou pošle ke konkurenci? Ten, který má takovou otvírací dobu, že jste jeho obchod ještě neviděli otevřený? Ano, takový nákupnímu centru konkurovat skutečně nedokáže a není třeba kvůli tomu sepisovat petice.

Na druhou stranu v Brně velmi rádi chodíme třeba do malých řeznictví. Některé mají oproti supermarketům lepší výběr a vyšší kvalitu za srovnatelné ceny. Lidé, co tam obsluhují, jsou fajn a vědí, co prodávají. Myslím, že nabídnout oproti nákupním centrům nějakou přidanou hodnotu navíc není zase tak moc těžké. Ale samo od sebe to asi nejde, to je pravda.

„Podle výzkumů lidem v Brně nechybějí velké obchody, ale spíš menší prodejny a snadno dostupné večerky,“ vysvětlil koordinátor souvisejícího projektu Zaostřeno na hypermarkety Milan Štefanec.

Tak to je skvělá zpráva a velká obchodní příležitost, ne? Nikoliv, pro některé lidi je to důvod k peticím proti supermarketům. Ale co čekat od profi aktivistů…

O Svobodných se zhruba před rokem chvíli mluvilo i v mainstreamových médiích. Pak to najednou ustalo.

V podstatě jediným médiem hlásajícím názory Svobodných zůstal internet a blogy jejich členů. Tyto blogy dostaly poslední dobou zajímavý dárek – několik urputných „diskutujících“, kteří se snaží špinit jejich autory za každou cenu. V praxi to pak vypadá třeba tak, že se nediskutuje o skutečných problémech, ale o tom, že dotyčný člen Svobodných má nehezkou košili nebo se před patnácti lety někde opil.

Proslýchá se, že i do této strany se pokoušeli vloudit lidé, kteří místo prosazování svobody (princip pravicový) hodlali páchat dobro (naoko pro lid, reálně zejména pro svoji peněženku – princip levicový). Byli však záhy vypoklonkováni (a odešli do TOP 09).

Začínám si tedy pohrávat s myšlenkou, že Svobodní byli konkurencí detekováni jako skutečně nebezpečná strana (která je ochotná začít aspoň trochu kaprům vypouštět rybník) a tak dostala ban do médií pro běžný lid (a placené diskutéry do těch okrajových).

Pokud by to tak skutečně bylo, pak je to ovšem (další) skutečně dobrý je volit!

Na druhou stranu mi investice do eliminace SSO připadají jako vyhozené peníze, vždyť naše společnost se sama od sebe svobody bojí jako čert kříže (a tak se nějaký významnější volební zisk Svobodných fakt čekat nedá). Že by to bylo jen tak pro jistotu?

Zajímavé je i aplikovat výše zmíněná měřítka (zejména pak popularitu v mainstreamových médiích) na další „nové“ strany, především pak zmíněnou TOP 09…

Odcházející ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb stihl ještě vládě předložit návrh dalšího antidiskriminačního zákona, jehož cílem je vymezit další práva na rovné zacházení a vytěsnit další druhy diskriminace z naší demokratické společnosti.

Kocáb se tentokrát ve svém návrhu soustředil na to, jak si vybíráme své přátele. „Chceme-li vybudovat moderní sociálně spravedlivou společnost, není přípustné, abychom při výběru svých přátel některé skupiny obyvatelstva diskriminovali,“ uvedl ministr. Výběr přátel považuje za obdobně důležitou oblast, jako výběr zaměstnance, právo na důstojný život ve stáří atd. „Tuto oblast našeho života dosavadní antidiskriminační zákony naprosto přehlížely, což bylo pro ochranu práv obětí nespravedlnosti velmi nebezpečné,“ prohlásil Kocáb.

A jak konkrétně má zákon vypadat? Bude stanovovat povinné kvóty pro počet Romů, homosexuálů, svobodných matek s dětmi a dalších diskriminovaných menšin mezi našimi přáteli. Konkrétní procenta zatím nejsou stanovena a mají být předmětem dalších diskusí.

Zákon i definuje přátelské vztahy jako takové typy vztahů, kde jsou spolu předmětní občané v pravidelném neformálním kontaktu a alespoň jednou ročně se i setkávají.

Pro kontrolu dodržování zákona bude zřízen Antidiskriminační úřad, jehož úředníci budou namátkově dohlížet na strukturu našich přátelských vztahů, zda někoho nediskriminujeme. U vybraných lidí se úředníci budou i účastnit akcí, které budou pro své přátele pořádat (na náklady hostitele). „Alespoň to ušetří státnímu aparátu nějaké peníze, což považuji za důležité,“ dodal Kocáb. Náklady na zřízení úřadu mají dosáhnout zhruba 750 milionů Kč, roční provoz má stát cca 1,1 miliardy. Úřad má zaměstnávat 960 nových úředníků. „Je tedy zřejmé, že mimo nesporných pozitivních dopadů na práva našich občanů vytvoříme ještě pracovní místa pro další z nich, což může účinně pomoci v bojí s krizí,“ doplnil Kocáb.

Na závěr dodal: „Věřím, že barva pleti, vzdělání, náboženství a politické přesvědčení nesmí omezovat ničí lidská práva.“