To se pořád říká, jak je doba zlá a že lidi myslí jen na sebe, ale není tomu tak.

Vždyť se na mne na každém kroku z billboardu usmívá milý pán a slibuje mi podporu při nemoci, vyšší mateřskou, důchody a kdo ví co ještě. To je přece krásné, že se bohatí lidé chtějí rozdělit a podpořit takhle nás obyčejné! Dokonce i na splácení státního dluhu chce přispět.

Sice jsem toho pána viděl i v televizi a tam nevypadal příliš jako usměvavý statný čtyřicátník, nýbrž jako nervózní stárnoucí šklebící se umaštěný žok s bradavicí, ale to přece nevadí. Své sliby narozdíl od své inzerované podoby jistě myslí vážně.

Moc ale nerozumím jedné věci: při své dobrosrdečnosti by onen zámožný pán mohl ušetřit za billboardy slibovací, a pochlubit se až výsledky. Například: na důchody jsem vám poslední rok dal tolik a tolik, na poplatky u doktora tolik. Proč dělá takový humbuk jen kolem obyčejných příslibů, mi tedy zůstává záhadou.

Nebo je v tom nějaký háček?