Zákony původně vznikly jako nástroje, jak zamezit tomu, aby někdo porušoval osobní svobodu jednotlivce (zákaz vraždy, krádeže apod.) To bylo zcela jistě moudré, škoda že u toho také nezůstalo.

A tak nám už zákony nezaručují jen práva, ale i různé nároky. Ba co hůř, dirigují náš život a pletou se i do oblastí, do kterých nikomu nic není. Naivní lid se domnívá, že našimi zákony lze novelizovat ty fyzikální a že potištěný metrák papíru odsouhlasený neschopnými páprdy nám zařídí krásný a bezpečný svět.

Současně s tím i rapidně klesá kvalita zákonodárců (aby také ne, když je může volit každý blb). A tak už nemáme zákon, který by v necelých 300 slovech postihl úplně vše (obecně), máme tuny papírů, které se stovkami tisíc slov téměř nečitelné právnické mluvy snaží pokrýt každou část našeho života zvlášť (většinu z nich naprosto zbytečně).

Jaké to má důsledky? Vážné – v podstatě nikdo nemá šanci všechny tyto zákony přečíst, natož pochopit a zapamatovat si je. Nikdo tedy nikdy nevíme, jestli zrovna něco neporušujeme. Výrazně stoupá šance, že potřebuje-li úřad / stát / EU kohokoliv „dostat“, něco si prostě najde.

Lidé ztrácí ochotu chovat se k sobě přirozeně slušně a uvažují spíše ve stylu „tohle mi zákon nezakazuje, na tohle mám ze zákona nárok.“

Smrští zákonů je také uměle vytvářen „trh“ pro právníky, kteří jako jediní občas něčemu rozumí.

Kamsi se vytratila myšlenka, že každý zákon by měl mít především nějaký důvod a smysl. Pro stát a jeho orgány se samotný zákon stává normou – je to jednodušší, než přemýšlet nad jeho smyslem. A tak vás policie spíš potrestá za to, že projedete večer prázdnou obcí 60 kmh než za něco opravdu nebezpečného.

Je s podivem, že když se čas od času dostanu k debilizátoru (TV Nova apod.), dost často tam vidím někoho štkát, jak nám chybí zákon na to a ono. Ano, chybí nám papír A4, na kterém by někdo moudrý shrnul co nejvšeobecněji nějaká základní pravidla. Zákonů na jednotlivá to a ono máme až moc…