Jak člověk roste a začíná přemýšlet, tradičně vnímané dobro a zlo tak, jak je známe z řady pohádek, najednou přestává být tak  jednoznačné.

Z Trautenberka se logicky stává chudák, kterému znuděný Krakonoš kazí podnikatelské záměry, případně ho vyprovokuje k akcím, za které ho pak trestá. Řezník Krkovička rozhodně není odporný lakomec, nechce-li dát povalečům ze sousedství zdarma své uzeniny. Hospodský přece nemůže být odsuzován za to, že pocestného pobudu odmítá pohostit zdarma a už vůbec by za to neměl být trestán obuškem.

Prostý lid si kdysi začal vymýšlet pohádky, kde idealizoval proces získávání hodnot, který v jeho fantazii přestal být závislý na náročné práci. A tak se v pohádkách vyskytují jitrnice rostoucí na stromech, pivo, které teče v řece apod. Nebo třeba takový hyperinflační oslík (dnes se místo něho otřásá daňový poplatník).

Minulé století bylo velmi specifické – soudruzi Lenin, Hitler, Stalin a další části prostého lidu podobný systém přinesli i v realitě. Lid byl nezávisle na tom, co dělal, průměrně nakrmen, což těm podprůměrným nesmírně vyhovovalo a na nadprůměrné dopadl onen obušek.

Pro řadu lidí se podobný systém časem ujal jako standard a po jeho (alespoň částečném) ukončení se cítí okradeni. Výrobci piva už nám jej nelijí do řeky, to je skandál, vždycky to tak přece bylo, okradli nás! Rádi by vrátili nereálný pohádkový systém zpět a nelámou si příliš hlavu s tím, že pivo samo od sebe v řece není a lidí ochotných ho tam dávat jaksi ubývá…