I v situaci, kdy schodek státního rozpočtu je rekordní a utěšeně narůstá, není evidentně problém najít peníze na naprosté kraviny.

Skupině vousatých feministek na Ministerstvu školství vadilo, že ženy nejsou v jazyce vidět. A rozhodly se to změnit. Měli bychom se přece vyjadřovat nejen politicky korektně, ale hlavně genderově vyváženě.

A o co přesně šlo?

Velká část veřejnosti by letěla letadlem raději s pilotem než pilotkou, volí raději právníka než právničku, na jídelním lístku jim specialita šéfkuchaře zní lépe než specialita šéfkuchařky, firmy přijmou raději mladého perspektivního ekonoma než ekonomku.

Feministky mají zřejmě problém s tím, že ženy dost lidí vnímá na určitých pozicích obecně jako méně schopné. Nezkoumají, co bylo pravým důvodem tohoto smýšlení (dost možná osobní zkušenosti), vynalezly rovnou rešení – příručku o genderově korektním jazyce.

Doteď by to bylo sice legrační, ale ještě dost normální a obvyklé. Do kolen jsem šel až po přečtení této části:

Jako jeden z příkladů genderových stereotypů se v brožuře uvádí slova mužnost a zbabělost. Kdy mužnost (od slova muž) rovná se odvaha, zatímco zbabělost (od slova baba) znamená bojácnost, která má přídech nečestnosti.

Takže teď, abychom to vyvážili, musíme popřít zkušenosti našich dávných předků, kteří daná slova přirozeně začali užívat a občas použít i slova ženskost (pod kterým si každý jistě odvahu hned představí) a zdědkovatělost. Jako vždy výstižně na toto téma dnes píše pan Macek, který dodává, že jazyk se vyvíjí sám od sebe a netřeba mu příruček od znuděných úřednic. Ilustruje to například obecným přijetím slova blbka.

I desatero genderové korektnosti je docela síla, zejména poslední přikázání:

Přemýšlejme, čemu se smějeme.

Ostatně, nutnost vkládat jakýsi firewall mezi myšlenky a vyřčená slova, přemýšlet čemu se (ne)smát, nebo používat umělý jazyk, kterému skoro nikdo nerozumí, bývá výsadou téměř všech totalitních režimů. Je zajímavé pozorovat, jakým skupinám lidí podobný režim chybí a snaží se to porůznu napravit…