Spousta lidí kolem nás nerozumí základním ekonomickým pravidlům. Jelikož na základních školách na to není čas (je třeba naučit se spoustu potřebnějších věcí, zpravidla nazpaměť), zkusím je shrnout v tomto článku.

Co to jsou peníze

Peníze samy o sobě nemají žádnou hodnotu. Tu získávají tím, že někdo je ochotný vám za ně něco prodat. Tato ochota (spolu s hodnotou peněz) se pochopitelně v čase mění. Zjednodušeně se tedy dá říci, že peníze reprezentují množinu všeho, co se nabízí na trhu. Ani tato množina není neměnná – může se třeba zvětšit díky inovacím nebo větší produktivitě práce. Naopak, pokud se zvětší pouze množina peněz (stát je natiskne), lze si za ně koupit stále to samé a vše bude tedy o něco dražší.

Neplatí tedy, že existuje nějaká předem daná hromada a my jsme chudí, protože to z ní už všechno sebral někdo jiný.

Jak bohatnout, jak chudnout

Chudnete tak, že si pořizujete věci, které v čase ztrácí hodnotu, např. výhradně potraviny, spotřební elektroniku apod. Naopak bohatnout se dá na věcech, které v čase na hodnotě získávají nebo jiné hodnoty vytvářejí. Může to být třeba zlato, dobře investované peníze, vzdělání, umění, nájemní byt / dům, firma, továrna.

Sám zastávám názor, že bohatnutí / chudnutí nezávisí až tak moc na velikosti příjmů (ta určuje jen jeho rychlost), jako spíš na způsobu nakládání s nimi.

Nezadlužujte se kvůli kravinám

Chcete-li si na něco půjčit, spočítejte si prvně, kolik vás to bude i se všemi úroky a poplatky stát. Vynese-li vám kupovaná věc po dobu své životnosti více, klidně si na ni půjčte (např. auto, díky kterému můžete dojíždět za novou lépe placenou prací). V opačném případě počkejte, až na to našetříte (dovolená, nová televize, atd.).

Učte se, zdokonalujte se

Zdá se vám, že vyděláváte málo? Naučte se nové věci, zajímejte se o jinou práci, která by vás mohla bavit apod. Pro zlepšení situace můžete udělat nejvíc právě vy sami. Na politiky serte, ti vám to sice slíbí taky, ale jde jim (zcela přirozeně) jen o sebe.

Jak využít negativních skutečností

Spousta negativních věcí kolem nás nám sama naznačuje, jak jich využít v náš prospěch. Běžný občan je schopen hodiny a hodiny nadávat, že nějaký výrobek stojí za hovno a že to a to je strašně drahý, ale využít toho (tj. dělat to sám lépe, případně levněji) napadne již málokoho. Hledejte raději způsoby, jak něco udělat a ne důvody, proč to udělat nemůžete.

Zajištění

Nežijte od výplaty k výplatě. Vybudujte si pohotovostní rezervu (ideálně takovou, abyste z ní mohli tři měsíce žít tak, jak jste zvyklí – ale i jeden měsíc je lepší než nic).

Nespoléhejte na stát (s důchodem, ani s ničím podobným). Prachy na to sice odvádět musíte, ale uvědomte si jedno: o tom, co za to jednou dostanete, budou rozhodovat politikové volení v době, kdy to budete potřebovat.

Soukromé pojišťovny sice mají taky řadu možností, jak s vámi vyběhnout, minimálně jednu výhodu jim ale upřít nelze: nemusíte být jejich zákazníky. Zákazníkem státu jste nuceni být a ten se tudíž může chovat mnohem bezohledněji (a taky to dělá; přesto je prostým lidem vnímán jako takový přátelský ostrůvek stability).

Navíc je řada jiných možností, jak se zabezpečit na stáří (vybudovat fungující firmu, pořídit nemovitost(i), jiné věci trvalé hodnoty apod.).

Na závěr nezapomeňte, že prosperitu dělají hodnoty – vaše práce, invence a myšlenky, nikoliv nějaký politik.

Ustaraný Dopravní podnik města Brna od začátku ledna implementoval nezbytně nutné šetření, které avizoval již na podzim (poté, co mu dramaticky ubylo zákazníků, vyletěly ceny energií a pracovníků a ještě už několik let vůbec nezdražili jízdné).

Výsledkem je zrušení řady spojů, takže se během cesty ještě o něco více mačkáte s lidmi, kteří se zrovna ten den zapomněli umýt, nebo aspoň posnídali něco česneku.

DPMB vůbec geniálně šetří. Zrušil třeba zastávku Kolejní, kterou za den využijí tisíce studentů. Soudružka tisková mluvčí se hrozně diví, že jsou s tím zákazníci nespokojeni („Je pro nás zarážející, že vůbec kvůli zrušení Kolejní vznikla taková negativní odezva“) a argumentuje, že jít z jiné zastávky 600 metrů lesem je přece v pohodě. Ano, je to ta samá mluvčí, která v létě omlouvala elektrický výboj v tramvaji tím, že za to může déšť.

Co mě ale absolutně dostalo, bylo kvokání o studentech a dotacích: „Nejsou to Brňané a navíc to jsou studenti. Když to vezmeme do detailu, jejich jízdné je vlastně dotované dvakrát. Jednou proto, že je studentské, a podruhé proto, že ti lidé nejsou z Brna a tudíž na ně město nedostává peníze.“

Je na tom vidět další rozměr zrůdnosti dotací MHD – dopravní podnik se na zákazníky nedívá jako na zákazníky, ale pokřivenou optikou různých dotací. Tisíce studentů ochotných koupit si předplatní jízdenku bych si hýčkal – ne tak „firma“ (resp. úřad), který jim háže klacky pod nohy a ještě blekotá něco ve smyslu, že je zbytečné pro ně mít zastávky a vlastně je vůbec vozit.

Než DPMB zruší z úsporných důvodů třeba zastávku Hlavní nádraží, měl bych pro ně jednu radu: slyšel jsem, že mají v Brně docela velký barák plný úředníků (poté, co jsem četl seznam odborových organizací v pražském dopravním podniku nebo názvy různých pracovních pozic u ČD, tomu i docela věřím). Co třeba začít tam? Úspěch firem typu Student agency, které nejen že nejsou dotovány, ale ještě vydělávají, tkví totiž i v tom: ke svému vedení nepotřebují desítky oddělení s šéfy, náměstky a sekretářkami.