Vždycky jsem bádal nad tím, jaká je motivace prostého lidu zbavit se svých vlastních svobod. Bylo mi víceméně jasné, že to bude zhruba to, že myšlení a rozhodování prostý lid bolí. Ale přesně a v několika bodech mi to dodal až dnes nějaký uvědomělý myšlenkový velikán na Idnes, kde právě v diskusi slavil schválení Lisabonského diktátu Ústavním soudem:
„Takže, doufám že hned uředníci zakáží v celé EU:
- kouření v restauracích,
- poplatky ve zdravotnictví,
- privatizace důchodových fondů.“
Výborně, ten myšlenkový pochod je zhruba takový: nechce se mi hledat nekuřácké restaurace, chci aby mi zdravotnictví platil někdo jiný a taky chci dávat peníze na svůj důchod výhradně státu, který je rozfofruje. Prostě vyžaduji, aby se o mě někdo staral. Nějaký úředník. On přece ví nejlíp, co je pro mě dobré. Naši domácí politikové mi v tomhle nepřipadají příliš spolehliví, tak přesuňme tu pravomoc ještě o kus dál a ještě o trochu více to starání se centralizujme. Co na tom, že nás za chvíli budou dirigovat ve všem. Já, český lokaj, je rád poslechnu.
Je to k blití.
Když trochu odbočím, nechuť k přemýšlení se využívá i v reklamě, kdy „konzumenti“ zírají například na televizi a bezmyšlenkovitě přijímají reklamní spoty. Ty jsou jasné, krátké a nemusí se o nich přemýšlet. Ještě jsou ochotní se o nich bavit, to je stmeluje do „stáda“ a tím získávají pocit sounáležitosti.
Osobně nevidím rozdíl v přemýšlení nad reklamou, propagací politických stran a Vámi popsanou nechutí většiny lidí rozhodovat o svých věcech.
Komentář od Lafi — 3. 11. 2009 @ 17:45
Je to pravda, princip je vždy stejný. A příčina taky – lidská blbost.
Drobný rozdíl může být v následcích: kdo se nechá nalákat reklamou a koupí si nějakou kravinu, stojí ho to jeho vlastní prachy.
Když se obdobně nechá nalákat nějakým volebním programem, mívá to následky i pro ostatní
Komentář od Hans — 3. 11. 2009 @ 21:31
Tím se dostáváme k věčné otázce svéprávnosti lidí. Buď předpokládáme u člověka mající občanku a po dosažení plnoletosti nikým nezpochybnitelné právo na vlastní osud a podílení se na vedení společnosti, nebo ho máme automaticky za nesvéprávného rozhodovat o věcech veřejných. Tím by pravděpodobně vznikly kluby vyvolených rozhodovat o ostatních. Netvrdím, že je to apriori špatně. Smutné je, že většina lidí se této výsady ráda vzdává, prostě myšlení bolí. Taky by stálo za úvahu mít poměrové rozhodovací právo vůči odvedeným daním. Čím víc bych zaplatil na daních, tím větší váhu by měl můj hlas ve volbách. A můžeme jít ještě dál, tak by se dalo rozhodovat i o velkých státních zakázkách, kdo by byl ochoten je zaplatit, rozhodoval by o jejich realizaci a určitě by si lépe ohlídal různé nekalosti.
Vidím tady ještě jeden paradox. Člověk dostane v patnácti občanský průkaz, ale v období do osmnácti let mu přibydou pouze povinnosti, nikoli práva, jako volební, konzumace alkoholu a kouření cigaret. Nevím jak je to u podpisu právních listin. Přitom je povinnen minimálně nosit s sebou průkaz totožnosti a je možné ho tak kontrolovat jako dospělého. To se mi zdá jako velký rozpor. Buď si může rozhodovat o s vých věcech a má tím pádem taky určité povinnosti, nebo je brán za nesvéprávného (nedospělého) s tím, že jako takový si nemůže určovat osud sám a nemůže mít povinnosti vůči společnosti, která ho nebere vážně.
Komentář od Lafi — 4. 11. 2009 @ 11:24
Nikým nezpochybnitelné (a to bych podtrhnul) právo na vlastní osud by jistě každý měl mít.
V současné době mi však toto právo často lid (zcela demokraticky) zpochybňuje.
Co se týče různé váhy volebních hlasů, byl bych rozhodně pro. Chystám na to téma brzy mini-článek.
Komentář od Hans — 9. 11. 2009 @ 15:26