30. 10. 2009

Od fronty až ke komunistům

Zařazen do: Společnost, Ze života — Hans @ 14:01

Nedávno jsem stál chvíli ve frontě v nějakém řeznictví. Tu vypasená paní přede mnou pronesla: „A pak, že fronty byly jen za komunistů“. A rozhlédla se vyčítavě po obchodě (asi jako že jsme zrušili tenhlecten komunismus kvůli frontám, přitom na frontu semtam narazíme stále, takže jsme jí ho přece mohli nechat), až mě málem trefila jednou ze svých brad.

Moc jsem ten argument nepochopil, připadlo mi to jako velebit dobu ledovou, protože dnes ráno byl přece taky přízemní mrazík, tak co.

Paní má pravdu v tom, že se s frontou semtam setkáme i dnes, ale

  • není to tak vždycky,
  • můžeme jít jinam,
  • málokdy je ona fronta způsobena státem / politickou stranou a debilním centrálním plánováním.

Takže jsem asi paní zklamal, že jsem se na ní jen trpně pousmál; ostatně – ani nikdo jiný se na udičku nechytil a nepřitakal, jak byli ti komunisti zlatí.

Poučení je takové, že zase vím o něco líp, jak funguje logika a argumentace prostého lidu, byť ji do detailů asi nikdy nepochopím. O obojím je i tenhle pěkný článek o kašparech.

27. 10. 2009

Zemědělci a mléko

Zařazen do: Společnost — Hans @ 9:29

Je to stále dokola stejná písnička. Zemědělci chovají krávy a produkují mléko. To prodávají mlékárnám, které ho naředí a upraví a vzniklý produkt je nám nabízen v obchodech.

Mlékárna platí zemědělcům necelých 6 korun za litr mléka (tuto cenu tuším z jakýchsi důvodů stanovuje stát). Těm to připadá málo (ba dokonce je to prý ztrátové), přesto neustále mléko produkují a ztráty si tak prohlubují.

Ale oni jsou zemědělci a zemědělci. Ti první se rozhodli s neutěšenou situací něco dělat a začli mléko prodávat rovnou koncovým zákazníkům za zhruba dvojnásobek částky, kterou by jim daly mlékárny. Je to výhodné i pro zákazníky, za přibližně stejnou cenu jako ze supermarketu mají mléko tak, jak ho kráva vydala (bez obvyklého naředění 3x až 4x).

Ne tak ti druzí. Než aby hýbli prdelemi a vymysleli řešení (nebo se aspoň drželi toho již vymyšleného první skupinou) budou raději jen nadávat a lít mléko demonstrativně do polí. Přitom zatím nemám pocit, že by nabídka mléka přimo od zemědělců byla již dostatečná. Stále je tedy prostor pro její rozšiřování. Až by mlékárnám výrazně poklesly zisky, ony by se o ně se zemědělci ještě rády podělily.

Ale to je moc logické, zemědělec raději blokuje silnice nebo svou produkci teatrálně likviduje.

21. 10. 2009

DPMB vs. ekonomická krize

Zařazen do: Společnost, Ze života — Hans @ 12:51

Dopravní podnik města Brna se ústy své tiskové mluvčí nechal slyšet, kterak mohutně jej zasáhla ekonomická krize.

Moc tomu nerozumím. Cena většiny vstupů DPMB (pracovní síla, nafta, elektřina) za poslední rok klesla, nebo alespoň nerostla. Cestujících je ne-li více, tak přinejmenším pořád stejně. V dubnu jim soudruh Ondatra schválil navýšení jízdného, byť jen o slabých 40 procent.

No nevím, já mít takovou firmu, tak si chrochtám blahem, krize nekrize.

DPMB ne, je na tom špatně a chce šetřit, například redukcí spojů. Spíš si tedy říkám, jestli ho místo krize ekonomické nezasáhla typická a všudypřítomná krize podniků financovaných veřejnými rozpočty. Vsadím se, že i kdyby jízdenka stála stovku a stát / město / kraj by další dvě doplácel, tak DPMB bude mít kriticky málo peněz. Je to něco jako ČD nebo libovolný úřad.

Ekonomický přínos by mohlo mít i používání moderních technologií, ale máme teprve konec roku 2009, a tak musíme na SMS jízdenky zapomenout a spoléhat se nadále na vysoce funkční prodej těch papírových, jako za krále Klacka.

Praze (a dalším městům) se sice SMS jízdenky velmi vyplatily, ale zrovna pro Brno by zřejmě operátoři nabídli výrazně horší podmínky, tudíž by se to naopak velmi nevyplatilo. Zvláštní? Říká to náměstek primátora…

Prý se možná chystají i elektronické průkazky, ale já bych s takovými technickými převratnostmi nespěchal. Jak uvedl někdo v diskusi pod článkem, jako mírný pokrok bohatě stačí, že už se údaje na průkazky tisknou, a nevypisují ručně, jako ještě nedávno…

Odbory to ví líp

Zařazen do: Odboráři, Společnost — Hans @ 9:52

Odbory ví líp, kdy si máte dojít na vánoční nákupy. Od poloviny září je prý dostatečný prostor pro nákupy všech občanů a tak byste měli od 24. prosince od dvou hodin nejméně dva dny sedět doma na zadku. O tom, co budete dělat a jak je to správné, rozhodujeme my, strana!

Když si představím, že bych provozoval obchod, se zaměstnanci se dohodl na otvírací době a nějaké pupkaté netáhlo z odborů by mi začlo nařizovat, co, kdy a jak máme dělat, jímá mě hrůza.

Odbory opět považují vykořisťované zaměstnance za nesvéprávné idioty (a ti jim za to dost často na oplátku říkají „Díky, náčelníku, že ses mě zastal“).

Ze zvědavosti jsem u odkazovaného článku nahlédl i do diskuse, abych si ověřil, zda je prostý lid myšlenkově konsistentní a jestli už jsou placení rudí agitátoři v práci. Obojí se potvrdilo, diskuse byla zaplněna řečmi o tom, jak je třeba si na ty hajzly kapitalistický došlápnout a pomoci těm nebohým nevolníkům, kteří musí chudáci chodit do práce.

Prostý lid se ve víru odepírání si různých svobod rád zbaví i svobody zajít si na nákup tehdy, kdy potřebuje…

19. 10. 2009

Ještě že máme státní vysoké školy…

Zařazen do: Společnost — Hans @ 9:21

… na soukromých by se přece s tituly vesele obchodovalo!

K tzv. plzeňské aféře jen pár poznámek:

  1. Nemá smysl věřit, že jinde je to výrazně jiné. Možná jen ne tak intenzivní, neboť státní správa určitě chtěla mít svou líheň perspektivních kádrů pohromadě.
  2. Potvrdilo se v praxi, že na státní škole jde titul koupit lépe než na soukromé. Je to logické: ve státním se vždy korumpuje lépe, životnost soukromé školy závisí na příjmech od studentů (zákazníků) a tedy i na jejím dobrém jménu.
  3. Rychlotitul si kupovali téměř výhradně policisté a úředníci. Opět je to logické: ve zvláštním světě státní správy jim vlastnictví jakéhosi papíru zařídí skok v tabulce platů. Ve sféře soukromé diplom obvykle nestačí a časem by se jim stejně přišlo na to, že jsou neschopní. Opět se tak ukazuje, že v odměňování lidí ve státní správě je řada nedostatků a absurdit a nepochybně jde i o jeden z důvodů, proč je u nás stát tak neefektivní.

Neměl jsem ty práva dělat v Plzni

14. 10. 2009

O zdravotnictví v USA

Zařazen do: Společnost — Hans @ 8:18

Nyní je u nás velmi módní litovat USA, jaký že strašlivý zdravotnický systém tam mají. Média nás pravidelně informují, že tam zemřel někdo, kdo neměl zdravotní pojištění. Skoro mám někdy pocit, že u nás jsou lidé snad nesmrtelní. Pak uvedou, jak je skvělé, že u nás člověk pojištěn být musí a zpráva zpravidla končí tím, že on už ten Obama udělá pořádek.

Člověk pak přemýšlí, čí zájem je tím sledován. Občanův asi ne, ten se přece pojistí proto, že je to výhodné, ne proto, že musí. Takže z toho vyplývá, že ti, kdo přerozdělují prostředky v našem socialistickém zdravotnictví (a kterým jich valná část zůstává za nehty), mají asi skutečně dlouhé prsty. Je proto lepší udělat si názor z reálných zkušeností člověka, který v USA žije.

V Americe je zdravotní pojištění dobrovolné. Jedná se tedy skutečně o solidární pojištění a ne o daň. Až za lidi starší než 65 let platí pojištění stát. Úroveň pojištění je jedna z věcí, podle které si můžete vybírat zaměstnavatele, případně si ho hradíte zcela sami. Záleží na vás. Když máte pocit, že se nějaká pojišťovna chová nekorektně, přejdete k jiné a ta původní od vás neuvidí už ani dolar. U nás stát ano, protože určil, že mu prostě platit budete.

V této souvislosti se u nás často operuje s tím, že zhruba 45 milionů Američanů (tj. asi 15 %) nemá zdravotní pojištění. Většinou se automaticky předpokládá, že si ho ani nemohou dovolit. To je ale nesmysl, řada z nich je natolik bohatých, že pojištění prostě nepotřebují a kašlou na to. I z toho zbytku tvoří většinu lidé, kteří jsou pouze nezodpovědní a své peníze radši prožerou a uloží do trvalých hodnot typu domácí kino. U nás jsou takoví lidé také, jen s tím rozdílem, že jim na zdravotní pojištění nedobrovolně přispíváme.

Samozřejmě i ten, kdo v USA není pojištěn, je ošetřen, musí to pak nicméně splácet. I tak je u nás ovšem médii a socialistickými politiky vytvářena jakási virtuální realita, že americké zdravotnictví je na středověké úrovni a denně díky tomu umírají nejméně stovky lidí. Kupodivu lidé stále migrují spíše do USA a ne naopak. Je to zvláštní. Dost lidí z Kanady se jezdí léčit do USA, než aby čekalo, až na ně v státním kanadském zdravotnictví dojde řada.

Dalším oblíbeným strašákem je představa, že díky snaze o ziskovost komerčních zdravotních pojišťoven tyto rády ruší smlouvy s klienty v okamžiku, kdy onemocní. Je pozoruhodné, že u našich různých komerčních pojišťoven podobný jev jaksi nepozoruji. No, je to vlastně logické – kdo by se pak pojistil, že. Ani můj zdroj v USA o ničem takovém dosud neslyšel.

Lidé, kteří straší americkým zdravotnictvím, často argumentují tzv. dokumenty Michaela Moorea. Je to podobné, jako bych tvrdil, že komunisté nikdy nezavírali lidi do lágrů, protože mi to řekl soudruh Filip. Soudruh Moore má na vyvolávání strachu založen docela solidní byznys…

Každopádně, Obama teď nastolí pořádek. Řekne lidem, že je to v pohodě a správné, být nezodpovědný a postará se o ně (ne však ze svého). Za tuto podporu nezodpovědnosti a degenerace už dokonce předem dostal nobelovku. Nezodpovědní (a hloupí) lidé jsou k nezaplacení pro byznys jakéhokoliv levicového politika.

12. 10. 2009

Proč demokracie nefunguje

Zařazen do: Společnost — Hans @ 16:04

Snad ve všech fungujících systémech je to tak, že rozhoduje ten, kdo platí (Ivan Horník to uměl říci i peprněji). Je to logické: mám-li peníze, sám nejlépe rozhodnu o tom, jak je investovat a sám za to nesu zodpovědnost. A právě díky této zodpovědnosti se snažím rozhodovat dobře a efektivně.

Umíte si představit situaci, že by podnikatel rozjel za 10 milionů firmu, nabral 5 zaměstnanců a ti by měli právo si odhlasovat, že budou chodit do práce hodinu denně, nic nedělat a brát sto tisíc měsíčně (a ještě nadávat na ty nahoře, že těch peněz mohli pustit trochu víc)? Asi ne, takovou situaci zřejmě všichni vnímáme jako velmi absurdní.

Stačí však, abychom uvažovali na státní úrovni a najednou už ten samý jev nijak absurdní není (alespoň pro většinu obyvatel). Náhle je možné, že ti co k chodu společnosti přispívají málo nebo vůbec, mají pravomoc činit rozhodnutí stejně jako ostatní, a dokonce bez jakékoliv zodpovědnosti. Vznešeně tomu říkáme demokracie a všeobecné volební právo a lpíme na tom, ačkoliv nám to přináší jen neefektivitu a výskyt různých dojičů (dnešního) socialismu.

I stát, aby byl efektivní, by měl fungovat na principech, které efektivitu přinášejí. Tedy, aby rozhodoval ten, kdo platí a také nesl za svá rozhodnutí zodpovědnost. Jenže co s tím, na volební cenzus se nikdo oficiálně ani nedovolí pomyslet (už slyším to hýkání o diskriminaci).

Možná by stačilo mít stručnou, ale silnou ústavu, která by prostě nedovolila státu financovat určité skupiny obyvatel z peněz daňových poplatníků. Ale jsme zase u toho – kdo by ji odhlasoval, když by na tom šlo pak méně profitovat…

8. 10. 2009

Spisovatel Paroubek

Zařazen do: Společnost — Hans @ 9:13

Rok se s rokem sešel a Roko pokřtil další svoji knihu. Na všechny loňské tradice však nenavázal, a tak se letos nestřílelo. Mafiáni asi tentokrát nebyli pozváni.

Kniha nese libý název Jaký opravdu je. Nemyslím si, že by kvůli tomu bylo nutné psát knihu. Jaký opravdu je, ví už dávno každý, kdo Paroubka celé ty roky každý den sleduje a kniha na tom příliš nezmění.

Těžko tedy říct, pro koho je kniha psána. Že by pro ty skalní?

Sobectví

Zařazen do: Společnost, Vtípky — Hans @ 8:56

Víte, co je největší ukázkou sobectví a bezohlednosti? Když chcete někomu vrátit to, co jste mu kdysi ukradli. Tak pozor na to, lepší je si to nesobecky ponechat…

Vrátit 270 mld církvím? Sobectví!

6. 10. 2009

Výkon moci dříve a nyní

Zařazen do: EU, Společnost — Hans @ 9:04

Dříve, chtěl-li někdo v podstatě neomezeně prosazovat svou vůli, dělal to následovně: vládnul neomezeně (totalitně) a moc si udržoval silou. Mohl bezstarostně porušovat zájmy ostatních (klidně většiny, dokud se nejednalo o většinu i vojensky).

Pak někdo přišel na to, že to jde i jinak – mnohem chytřeji a levněji. Lid jedná stádovitě a lze ho tedy přesvědčit, aby nebyl proti krokům vůdce, ba naopak – aby bezmezně věřil v to, že se jedná i o zájmy lidu samotného. V tento moment bylo možné předat moc papírově do rukou lidu, a říkat tomu demokracie a plácat se po zádech, jak jsme ušlechtilí.

V důležitých momentech lze využít toho, že lid obecně nerad přemýšlí a ke každému rozhodnutí mu předpřipravit nějaké pohádky, aby se rozhodl správně. Ideální je slíbit mu jídlo (nebo nějaké jiné jistoty), případně pohrozit, že ono rozhodnutí prostě nemá rozumnou alternativu.

Abychom si rozuměli, já to považuji primárně za problém prostého lidu, ne nějakých těch nahoře, co s námi manipulují a jsou na nás zlí.

Každopádně, při pohledu na lid, kterak slaví a raduje se ze ztráty části suverenity a dalších svobod (kterou si sám právě odhlasoval), se politikové musejí smát přímo ďábelsky…

Irský prostý lid slaví přijetí Lisabonské smlouvy

Starší příspěvky »

Tento web je provozován s využitím systému WordPress. (Česká lokalizace)