Tento krásný pojem se objevil nedávno na D-Fensovi v souvislosti s případem zlého eskalátoru.

Jelikož výstižně charakterizuje určitou skupinu lidí, pojďme si o tom něco povědět.

Idioti jsou odedávna stálou části lidské společnosti. Být idiotem je snadné (překážky pro vstup do odvětví mohou být téměř nulové) a proto jich vůbec není málo. Od dob, kdy lze žít kompletně ze sociálních dávek a další nemalé peníze si přivydělat plozením potomků, před sebou mají idioti slibnou budoucnost. Stabilně jich přibývá. Proto jsou dobrým cílem předvolebních kampaní a politikové se jim rádi přizpůsobují a tím z nich dělají idioty ještě větší.

Členem Hnutí za práva idiotů se nevědomky stávají lidé, kteří si myslí, že

• člověk má právo být idiotem a ostatní mají povinnost se tomu přizpůsobit,
• člověk (idiot) se nemusí vůbec o nic starat, na nic myslet; všechna aktivita je na ostatních,
• člověk (idiot) nikdy nesmí na svou idiocii doplatit!

Praktickými výsledky činnosti tohoto hnutí je třeba:

• odstavec o vysoušení koček v manuálu k mikrovlnce,
• zodpovědnost restaurace za to, že se v ní host sám poleje horkým nápojem,
• zodpovědnost okolí za idiotovy nehlídané děti,
• snaha regulovat naše životy do jednoduchých šablon nesmět / muset, aby idioti nemuseli nad ničím přemýšlet,
• snaha regulovat lichvu apod.

Častým hlasovým projevem člena tohoto hnutí je například:

• „na to mě teda nikdo ale neupozornil, jó?!“
• „na todlencto je ale teďkom novej zákon!“
• „já mám na tohle právo a vy musíte to a to!“
• „moje malá Sofinka má na tohle právo a napomínat ji nebudu, my uznáváme volnou výchovu!“

Jsem rád, že si zodpovědní lidé v mém okolí pořizují vlastní děti a snaží se tak konkurovat množícím se idiotům…