Dnes je moderní mluvit o toleranci. Zpravidla však nikoliv ve smyslu „já jsem tolerantní„, ale „ten a ten by měl být tolerantní (ke mně).“
I samotný význam slova tolerance se trochu posunul (podobně jako u solidarity). Intuitivně bych toleranci chápal jako stav, kdy nebudu okřikovat nebo mlátit někoho, kdo dělá z mého pohledu něco nesmyslného a prostě to budu ignorovat. Dnes je tomu jinak. Netolerantní jsem už tehdy, pokud dotyčného v jeho počínání nehodlám přímo podporovat.
A tak třeba když nějaký vychytralý politik někomu slibuje jistoty a šmátrá přitom v mé kapse a mně se to nelíbí, jsem netolerantní k politickému názoru. Podobně asi brzy budu netolerantní, když budu dělat zbytečné průtahy s vydáním peněženky kapsáři.
Jsem netolerantní, když se mi nelíbí, že z mých nemalých daní je bohatě financována návštěva šéfa jisté sekty u nás a domnívám se, že by se na to měli složit výhradně členové sekty sami.
Jsem netolerantní, když se mi nechce přispívat některým lidem na jejich zábavu (fotbal, hokej), protože ten, kdo ve mně tuto netoleranci diagnostikuje, na to přispívá rád a tak si myslí, že by měli i ostatní…
Jsem zvědav, jestli se někdy vrátíme k původním významům slov, jako je tolerance nebo solidarita, nebo už to bude jen horší…
Ne zcela aktuálně, ale ještě se tu vrátím ke zrušení plánů postavit u nás americký radar.
Co si o tom myslet? Nejsem bezpečnostní ani vojenský specialista (a ani natolik prostý člověk, aby se mi názor ihned a instantně vytvořil), a tak nezbývá, než sledovat ty, jejichž zájmy jsou mi známé a pokusit se ten názor postupně utvořit.
- Komunisti jsou nadšeni. Za ta léta jsem si vytvořil takové pravidlo, že jsou-li komunisti z něčeho nadšeni, je to špatné. Naopak, jsou-li proti něčemu, bývá to dobré. Toto pravidlo dosud snad nikdy neselhalo…
- Paroubek zahřímal, že lid konečně zvítězil. Zde je třeba mít se maximálně na pozoru. Když politik (navíc bolševický papaláš) mluví o vítězství lidu, vždycky to dost smrdí. Podobně kdysi lid vítězil i za Hitlera a Gottwalda, a jak to dopadlo.
- 70 % lidu jásá (stejně jako by jásalo, kdyby náhle bylo zadarmo jídlo, bydlení a vůbec všechno a nemuselo se chodit do práce – to jen uvádím k případnému argumentu, že co si přeje většina, je vždy dobré a užitečné).
Prostý lid je nadšen z Obamy a hýká, jak je v USA konečně dobrý prezident. Škoda jen, že ti, kdo v USA vytvářejí nějaké hodnoty, to vidí trochu jinak – už dnes platí vyšší daně a Obamovy dluhy budou muset jednou splatit celé. Znovu se potvrzuje, že je lepší politik, který vypadá jako šimpanz než takový, co je oblíben masami a začne páchat dobro.
V Rusku se mezitím usmívají pod vousy a oprašují mapu Sovětského svazu a jeho kolonií. Situaci vnímají tak, že USA ustupují ze svých pozic ve střední a východní Evropě a oni tak mají volné pole působnosti. To si prostý lid nepřipouští a východisko vidí v naší naprosté neutralitě. Jak by ji chtěl uhájit, to je mi docela záhadou…
Jsem zvědav, kolik zarytých odpůrců radaru by bylo ochotno zapsat se do pořadníku lidí, kterým rozbiju hubu, až se jednou ráno probudím a budou tu ruské tanky (už se to dlouho nestalo; ne že bych si to tedy přál)…
Zajímalo by mě, zda onu avizovanou dohodu o klimatu hodlá schválit i klima samotné.
Ono bude mít totiž rozhodující slovo. Mohlo by se pak lehce stát, že by politikové a političtí vědci brečeli, že se o klimatu sice dohodli, ale to zlé klima se pak zachovalo úplně jinak a všechny dohody ignorovalo.
Tak snad to mají nějak ošéfované…
… myslí si často prostý lid.
Domnívá se totiž ve své vševědoucnosti, že kdyby nebyly peníze shromážděny u těch zlých milionářů, byly by automaticky rozděleny mezi všechen lid, což by bylo spravedlivější.
To, že kdyby hodnoty reprezentované oněmi penězi nevytvořili ti milionáři, tak by je třeba nevytvořil nikdo (a tedy by neexistovaly), bývá marné vysvětlovat.
Dalším oblíbeným zdrojem rozhořčení lidu je nadávání, jak si ten zlý milionář pořád kupuje nová auta, nechává stavět nové vily, a vůbec jak děsně utrácí. Nerozumím tomu. Tímto utrácením vzniká celá řada pracovních míst, často obsazovaná právě prostým lidem. Chce snad lid být bez práce (a pohoršit si tak) jen proto, aby ho nerozčilovala existence bohatších?
Milionář rozhodně nejsem, ale mám je celkem rád. Lépe koupí mou práci… Kdyby byli všichni stejně chudí, budu chudší i já. Čímž se dostáváme k dalšímu oblíbenému moudru: milionáři by prý rádi, aby byli všichni ostatní chudí, aby toho na ně hodně zbylo. Jednak samozřejmě ekonomika a tvoření hodnot nefunguje na principu, že se porcuje předem daná hromada peněz a druhak i těm milionářům se lépe funguje a obchoduje s okolím, které je bohaté.
Ale vysvětlujte to všechno člověku, kterého existence lidí bohatších než on tolik popuzuje…
… ti aspoň něco udělali pro nás, pro vobyčejný lidi!
Toto je floskule, kterou někde čtu docela často a opět mi to nedá a zamyslím se nad ní i trochu jinak, než jak to chápe onen vobyčejnej lid.
Z pozice vlády jde páchat dobro pro lid dvěma způsoby:
- Vysvětlit lidem, že jen oni sami se o sebe mohou dobře postarat; následně se jim do toho příliš neplést a jen jemně dolaďovat podmínky pro to, aby se každý o sebe staral tak, jak uzná za vhodné.
- Brát všem peníze a někomu jich pak část dávat a tvářit se, jak se podporují potřební.
Komunisté u nás dělali to druhé. A nejen to, podařilo se jim implementovat systém, který v lidech dokonale potlačil touhu něčeho dosáhnout a odradil je od jakékoliv aktivity (kromě vyvěšování vlaječek). Povedlo se jim značnou část lidí převychovat a ti si dodnes myslí, že by se o ně stát měl starat (jako by to byly malé děti nebo jako by je stát vlastnil).
Takže komunisté udělali z vobyčejnýho lidu línou nepřemýšlející masu a ta je jim za to stále vděčná (protože jim ve stavu, kdy je odnaučili lovit, nosili jídlo). Pozoruhodné…
Zajímalo by mě, zda už někoho napadlo zamyslet se v podobném duchu:
Pořád všude čtu, jak naše školství je už spoustu let podfinancované, jak učitelé už asi 15 let chtějí stávkovat. Anebo zdravotnictví – je stále v krizi, v podstatě ještě nikdy do něj nešel dostatek peněz.
Proč třeba nečtu, že je dlouhodobě podfinancovaný prodej počítačů, nebo že je v krizi prodej jídla či aut. Jak je to jen možné?
Ano, je to tím, že na odvětví jako školství nebo zdravotnictví se přece musíme dívat úplně jiným pohledem. A musíme je svěřit státu a tím z nich definitivně a jednou provždy udělat odvědví podfinancovaná… Opravdu musíme?
PS: Baví mě víra v to, že když by se na to dalo dost peněz, tak se všechny problémy vyřeší. Je to jako pozorovat černou díru a divit se, že ještě nemá dost, že stále vtahuje další a další hmotu…
Bezdětní lidé mají v průměru výrazně vyšší životní úroveň než rodiny s dětmi, připomíná Petr Nečas, a chce si na ně došlápnout. A extra je zdanit.
Ještě někdo považuje dnešní ODS za pravicovou stranu? Já tedy ne, pravicová strana v mém pojetí se lidem do reprodukce neplete a ani je netřídí na skupiny podle toho, zda se rozmnožují nebo ne.
Ten, kdo má děti, na to doplácí proti bezdětným hned dvakrát. Poprvé v době, kdy je živí, a podruhé, když jeho děti platí penze všech.
- Když si pořídím děti nebo třeba psa, a pak ho musím živit, neberu to rozhodně jako nějaké doplácení proti lidem, kteří si něco takového rozhodli nepořídit.
- To, že lidé platí povinně penze všech, je socialistický výmysl a jak vidno, je nutno ho (opět) socialisticky záplatovat.
- Ty, kdož mají děti (a „doplácejí“ na to), do toho přece nikdo nenutil. Mít děti nepatří mezi věci, které se vám neočekávaně a nezaviněním mohou přihodit.
Ostatně, tzv. podpora porodnosti z daní bezdětných má ve skutečnosti docela opačné účinky: lidé, kteří pečlivě pracují na tom, aby dobře zabezpečili své budoucí děti, se kýženého ekonomického statusu (díky těmto daním) doberou později. Naopak ty nezodpovědné, kteří si ty děti rovnou vyrobí (podle hesla však co, vždycky nějak bylo, vždycky nějak bude), tatíček stát podpoří a postará se o ně…
Lid pak velebí starosti státu o děti a porodnost a zároveň se diví, proč se různí nezodpovědní a nepřizpůsobiví tak rychle množí. Ach jo.
Tento krásný pojem se objevil nedávno na D-Fensovi v souvislosti s případem zlého eskalátoru.
Jelikož výstižně charakterizuje určitou skupinu lidí, pojďme si o tom něco povědět.
Idioti jsou odedávna stálou části lidské společnosti. Být idiotem je snadné (překážky pro vstup do odvětví mohou být téměř nulové) a proto jich vůbec není málo. Od dob, kdy lze žít kompletně ze sociálních dávek a další nemalé peníze si přivydělat plozením potomků, před sebou mají idioti slibnou budoucnost. Stabilně jich přibývá. Proto jsou dobrým cílem předvolebních kampaní a politikové se jim rádi přizpůsobují a tím z nich dělají idioty ještě větší.
Členem Hnutí za práva idiotů se nevědomky stávají lidé, kteří si myslí, že
- člověk má právo být idiotem a ostatní mají povinnost se tomu přizpůsobit,
- člověk (idiot) se nemusí vůbec o nic starat, na nic myslet; všechna aktivita je na ostatních,
- člověk (idiot) nikdy nesmí na svou idiocii doplatit!
Praktickými výsledky činnosti tohoto hnutí je třeba:
- odstavec o vysoušení koček v manuálu k mikrovlnce,
- zodpovědnost restaurace za to, že se v ní host sám poleje horkým nápojem,
- zodpovědnost okolí za idiotovy nehlídané děti,
- snaha regulovat naše životy do jednoduchých šablon nesmět / muset, aby idioti nemuseli nad ničím přemýšlet,
- snaha regulovat lichvu apod.
Častým hlasovým projevem člena tohoto hnutí je například:
- „na to mě teda nikdo ale neupozornil, jó?!“
- „na todlencto je ale teďkom novej zákon!“
- „já mám na tohle právo a vy musíte to a to!“
- „moje malá Sofinka má na tohle právo a napomínat ji nebudu, my uznáváme volnou výchovu!“
Jsem rád, že si zodpovědní lidé v mém okolí pořizují vlastní děti a snaží se tak konkurovat množícím se idiotům…
Svazu evropských socialistických republik se nelíbí vysoké odměny manažerů některých firem. „Bankéři si užívají jako v roce 1999 a ne 2009,“ pronesl moudrý ouřada. Takhle ne, soudruzi, to by vás pracující lid neměl rád, chtělo by se dodat.
Politikové a úředníci si své platy nesníží, ale objevili zjevně jinou cestu, jak se podbízet prostému voliči.
To, že se jedná zejména o manažery bank, které dostaly protikrizové státní peníze, je přímo učebnicová ukázka toho, jak jsou státní zásahy rekurzivní (tedy že jeden zásah státu si v budoucnu vyžádá nejméně jeden další). Státy nenechaly nezodpovědné banky padnout a daly jim peníze sebrané daňovým poplatníkům. Teď přišly na to, že některé banky jsou nezodpovědné i nadále a tyto darované peníze použily na odměny. Tak se holt budou plošně regulovat odměny. Kam asi půjde kvalita a kreativita firem? No půjde do prdele, Halík.
PS: Už jsem viděl i to, že na prožírání těchto státních peněz bylo ukazováno, že soukromý sektor nehospodaří lépe než ten státní. No aby taky hospodařil, s darovanými penězi se pak od státu nijak neliší