Včera jsem při čekání na trolejbus neúmyslně zaslechl debatu dvou paní, z nichž nejméně jedna byla nezaměstnaná.
Začalo to tím, že prý na tom internetu nejsou vůbec žádný inzeráty. Pak, že valná část z těch inzerátů (co tam nejsou) obsahuje nějaký cizí slova, člověku to pak vůbec nedává smysl, jó? Zlatým hřebem byla věta: „A teď si představ, že už to došlo tak daleko, že některý nabídky jsou v angličtině celý, představ si to! Co si to dovolujou?“
Pak už jsem slyšel jen útržky, hemžící se frázemi typu „mělo by se“, „chtělo by to“, „někdo by konečně měl“…
To ve mně vyvolalo myšlenku, že bych mohl sepsat šestero nároků prostého lidu hledajícího práci:
- Mám nárok vykonávat práci, kterou jsem se kdysi naučil, a žádnou jinou.
- Mám nárok nevzdělávat se průběžně v mé oblasti i jiných, nezískávat další znalosti, neučit se jazyky atd.
- Mám nárok na mzdu, se kterou budu spokojený.
- Mám nárok mít v práci pohodu, klídek a tabáček.
- Firma, která chce u nás zaměstnávat lidi, musí vyžadovat jedině češtinu, i kdyby to stokrát potřebovala jinak.
- Mám nárok nevidět nabídky nesplňující body 1. až 5., neboť se jimi cítím dotčen.
Které strany asi s něčím podobným půjdou do voleb? 
PS: V kůži těch dam bych rád měl tolik soudnosti, abych si uvědomil, že na učení angličtiny jsem měl skoro 20 let, že jsem si třeba mohl udělat řidičák, že jsem si občas mohl přečíst nějakou knížku, udělat semtam něco nad rámec svých povinností apod.