Prostý lid žádá zpět do svých rukou to, co nikdy legálně neměl, ale pořád si na to činí nárok.

Z nadšení v ovarové tváři s. Škromacha je znát, že to ten teplákový pantáta nemyslí tak, že by si rád koupil akcie té továrny a měl z toho pak zisky. Na co si něco kupovat, když stačí volit toho hodného břichatého strýčka, a on všechno zařídí za vás.

Prostý lid se docela přeceňuje: neumí napsat ani pět slov bez pravopisné chyby a i ta jednoduchá papundeklová cedule se mu rozpadá, ale místo aby byl šťastný, že s takovou zručností může v té továrně aspoň pracovat, ještě by se chtěl podílet na jejím řízení.

Skoro to pak vypadá jako povedená fotomontáž, ale ten výraz v tváři prostého občana tomu dává punc autentičnosti…