Nedávno poslanci přehlasovali prezidentské veto a odhlasovali další hloupý zákon – tentokrát tzv. antidiskriminační.

Zákon je totiž ve skutečnosti diskriminační: diskriminuje možnost svobodného rozhodování. Omezuje třeba svobodu vybrat si zaměstnance. Kdy se dočkáme omezení svobody vybrat si své přátele? Určitě se najde nějaká ubohá menšina, se kterou se nikdo nechce kamarádit…

Nevěřím, že v době, kdy tento zákon neexistoval, si někdo dovolil říct: „Do práce vás nepřijmu, protože nejste běloch.“ Spíše se vymýšlely náhradní důvody, a bude to tak pochopitelně i teď. Zákon ale mít musíme, protože si to soudruzi z EU přejí.

Už se těším, až existence tohoto zákona vejde ve známost u různých menšin. Úplně vidím, jak nějaký lempl půjde na pracovní pohovor a následný neúspěch bude svádět na své pohlaví nebo barvu kůže. Teď s tím bude moci zahlcovat soudy.

Ba co víc, v některých případech bude na žalované straně, aby dokázala, že se diskriminace nedopustila! To považuji za absolutní vrchol, zavádět presumpci viny…

Překvapením není ani to, jací zákonodárci pro tento paskvil zvedli ruku: socani, zelení a ta nejlevější část ODS. Poslankyně ČSSD Čurdová se dokonce domnívá, že zákon diskriminované chrání nedostatečně. „Oběti diskriminací budou i nadále odkázáni na soudní řízení,“ uvedla. No jo, mělo by se to řešit nějak víc po soudružsku, že? Třeba jako v padesátých letech, kdy se soudce a prokurátor na chodbě při svačince dohodli, jaký je potřeba trest pro ty zlé velezrádce socialismu. Služebně nejstarší socan Zdeněk Jičínský prohlásil, že sněmovna už přijala tolik nekvalitních zákonů, že jeden navíc nevadí. To je hezká snaha o kvalitu práce, ne?

Znovu se tak ukazuje, že Klaus je jedním z posledních mohykánů svobodného myšlení u nás (ať už se jedná o podobné zákony, opozici proti eurohujerům a Lisabonské smlouvě nebo zeleným snahám poručit větru a dešti a nastavit správnou teplotu naší planety), ale nějak to nestačí.

… pořád je buď moc teplo nebo moc zima, moc mokro nebo moc sucho a oni ho pořád nutí něco pěstovat a produkovat. To se pak nelze divit, že zemědělci semtam hrábne a jde zablokovat silnice.

Aktuální problém se týká výkupních cen mléka. Ty se zemědělcům zdají příliš nízké. Cenu patrně snížila zahraniční konkurence. Pokud se zemědělcům nevyplatí nějaké náhradní řešení (například prodávat mléko přímo koncovým spotřebitelům), pak ať toho nechají.

Každý z nás řeší ve svém pracovním životě situace, kdy něco probíhá ne zcela ideálně a je potřeba se tomu přizpůsobit a vyřešit to. I já. Dosud mě ale nikdy nenapadlo říct: „Hele šéfe, vyserme se na vymýšlení chytrého a konstruktivního řešení, půjdeme prostě zablokovat silnice.“ A doufám, že mě to ani nenapadne.

Je-li mléko z ciziny levnější tak, že mu tuzemský producent nemůže konkurovat, tak sice někde něco smrdí (patrně zahraniční dotace), ale řešení je jediné – jít dělat něco, v čem konkurovat lze. A to navzdory dotacím – pokud je někdo ochotný dotovat mléko, které se k nám dováží, pak ať to dělá. U nás se pak s mlékem nemusí zatěžovat tolik lidí a mohou dělat něco, v čem jsou více konkurenceschopní.

Je-li to levné mléko z ciziny méně kvalitní než naše, pak má vyšší cena našeho své opodstatnění (do určité míry).

Řeči o zemědělské soběstačnosti považuji dnes za celkem zbytečné: pokud by (hypoteticky) nastala situace (nepravděpodobná), která bude soběstačnost skutečně vyžadovat, nenastane ze dne na den a mělo by být možné se na ni připravit. A patrně to vyjde i levněji, než pár desetiletí celoevropsky dotovat zemědělskou nadprodukci.

Ale dnes je v módě něco jiného: dohlížet, regulovat, nařizovat, omezovat, danit, dotovat. A když se v tomto složitém procesu něco pokazí, zanadávat na tu neviditelnou ruku trhu, jak nefunguje…

Vždycky jsem si dělal srandu z těch, co by pořád něco zakazovali, nařizovali a regulovali a říkal jim, že i nožem jde člověka zabít a přesto by nebylo moudré je zakázat. Neboť kolik nožů je použito k vraždě? Každý desetimiliontý?

Ale zřejmě se blíží doba, kdy i to se stane.

Ve Velké Británii našli i v krizi čas a peníze na vývoj nože, kterým nejde zabít. Teď už jen zbývá zakázat běžné nože. Tu hlavní podmínku (tj. být několikrát dražší než nože obyčejné) vynález splňuje.

A budeme zase o krůček blíž tomu vysněnému bezpečnému světu, kde bude zákonem nařízeno, že se nám nic nemůže stát. Jen žít a pořád hlídat, jestli jsme neporušili nějaké ze statisíců nařízení, bude docela otrava.