1. Prosperitu nelze založit na bezstarostném zacházení s financemi.
2. Slabí se neposílí oslabením silných.
3. Malí nevyrostou omezováním velkých.
4. Chudým nepomůže zničení bohatých.
5. Mzda pracovníků se nezvýší utačováním těch, z jejichž peněz je placena.
6. Nedostaneš se z problémů, když utratíš víc, než vyděláš.
7. Spolupráci lidí neposílíš zvyšováním nenávisti.
8. Jistotu nezajistíš vypůjčenými penězi.
9. Charakter a odvaha se neposílí zničením lidské iniciativy a nezávislosti.
10. Lidem nepomůžeš, když jim soustavně děláš to, co nechceš, aby dělali tobě.

Ach, jak by bylo krásné, kdyby tuto sadu elementárních pravidel dokázala pochopit alespoň polovina populace…

Milé děti, v tomto mini-seriálu si rozebereme současné oranžové předvolební billboardy a ukážeme si, co by splnění těchto na první pohled líbivých slibů přineslo.

Chápu sice, že je to marné, neboť kdo to bude číst, tak to stejně už ví, a kdo to neví, tak si to stejně nepřečte nebo nepochopí. Jenže už Werich říkal, že nad lidskou blbostí nelze nikdy zcela vyhrát, ale přesto se nesmí přestat bojovat.

Ale teď k tématu. Nevím sice, zda ODS skutečně přídavky na děti snižovala, ale řekněme, že ano (to není tématem tohoto článku). Pomiňme také, že o výši našich přídavků opravdu nerozhoduje evropský parlament, do kterého budou tyto volby (levicového voliče nelze přece myšlenkově přetěžovat).

Vrátíme přídavky na děti!

Najednou už soudruzi hovoří, jako by zlá ODS ty přídavky nejen snížila, ale dokonce zcela zrušila! Fuj.

Aby stát mohl dát přídavky nějakému dítěti, musí ty peníze nejprve někde vzít. Dále k tomu musí připočítat náklady na jejich výběr a přerozdělení. Semtam navíc někomu zůstane něco za nehty. Buďme optimisté a řekněme, že k dítěti se nakonec dostane 60 % peněz pro něj vybraných.

Kdyby ty prachy raději rodičům nechali, může se využít celých 100 %. A navíc se nebude uměle vytvářet situace, kdy mít hodně dětí je pro některé skupiny lidí finančně velmi výhodné, byť následná kvalita jejich výchovy je nevalná. Přirozeně by se tak začal řešit jeden velký problém, který u nás dost lidí trápí…

Trváme na vzdělání bez školného!

Proč třeba netrvají na tom, aby bylo zdarma i jídlo a oblečení, to přece také každý potřebuje a všichni jsme lidi, no ne, soudruzi? Vzdělání je investice, která se může nebo nemusí vyplatit. Nyní je zdarma a pro značné množství lidí slouží pouze k vyplnění času mezi střední školou a důchodem (viz zejména různé obskurní obory typu gender studies, politologie apod.).

Je s podivem, že i dost lidí, kteří uznávají, že by se jim investice do školného vrátila, trvají na státním financování (kdy jim pak stát ukradne na daních značně víc, než by je stálo školné).

Žádáme zavedení novomanželských půjček!

Ač sám novomanžel, nepovažuji to za jakýsi nárok na státem definovanou půjčku. Proč taky?

Žádáme zavedení programu výstavby malometrážních startovacích bytů!

Ach jo. Nebýt tohodle přebujelého státního sociálna a souvisejícího daňového okrádání obyvatel, kdo by potřeboval podobné vymoženosti? Aneb: Socialista je člověk, který vám slíbí pomoci řešit váš problém, do kterého byste se ovšem nikdy nedostali, nebýt právě toho socialisty…

Zvýšíme rodičovský příspěvek!

Zde opět platí už mnohokrát řečené: na co brát lidem peníze a pak je (některým a částečně) vracet, když je možné jim je rovnou nechat…

Souhrnně lze říci, že z realizace těchto slibů by žilo výhradně úřednictvo, které by toho mělo zase o trochu více k přerozdělování. No a samozřejmě Paroubek a spol., kterého podobné populistické sliby vynášejí k výnosným korytům. My ostatní z toho budeme mít hovno, protože víme, že přerozdělování vede k plýtvání a plýtvání k chudobě.

Zkrátka, je to celé takové typicky levicové a populistické: tohle zaplatíme, támhle dáme peníze, přispějeme, podpoříme. Ale už ne, kde na to vezmeme. A když ano, tak si přece půjčíme, nebo okrademe ty schopnější.

Což je ale cesta do pekel: z morálního hlediska není žádný rozdíl v tom, když mě dvojice poněkud jednodušších lidí přehlasuje ve volbách a zvýší mi daně a nebo „přehlasuje-li“ mě večer na ulici a ty peníze mi rovnou vezme…

Myslím, že Paroubek začíná být na vejce alergický. Už potřetí s nimi měl nehezkou příhodu na své předvolební akci. Tentokrát se nejednalo o prostý hod tímto slepičím produktem (což bývalo mělo jistě urazit i Brožovou), týpek mu je jen donesl na pódium, „aby to nemusel házet.“

Paroubek ten jemný vtip nepochopil a vztekle vejce rozkopal do davu svých voličů. Pak řekl, že si na to nepamatuje a je to pod jeho rozlišovací schopnost. Zřejmě nemá nad svým tělem a chováním plnou kontrolu a měl by vyhledat lékařskou pomoc (30 korun mu jistě Rath vrátí).

Myslím že i do budoucna si vůdce s vejci užije – tato kratochvíle určitě ještě není na vrcholu své popularity.

Mám pro aktéry těchto „afér“ vcelku pochopení – neviděl bych za nimi nějaký primitivismus. Naopak se jedná spíše o zoufalou snahu nějak bojovat s primitivismem, hulvátstvím a mega-populismem socanů. Paroubek tak dostává určitou zpětnou vazbu, byť mu je zřejmě lhostejná – jeho byznys s uplácením voličů ze státního to neohrozí. Mohl by si nicméně alespoň uvědomit, že ne všichni jsou z jeho politiky kdovíjak nadšeni a ostatně i fakt, že se rychle stal největším vaječným terčem u nás, o něčem hovoří…

Vše se vrací do normálu, už je mi zase z Ratha na zvracení.

Podmiňovat čerpání dotace z krajského (tj. veřejného) rozpočtu uvedením informace „Pořádáno s přispěním hejtmana Středočeského kraje MUDr. Davida Ratha“, jako by to ten šašek platil ze svého, to dost je silné kafe (a to i přesto, že Rath už dávno nastavil laťku svého hulvátství hodně vysoko).

Znovu se tak potvrzuje, že jen jeden pohlavek od Macka byl zoufale málo.

Nemám teď na mysli soudružku Brožovou-Polednovou, ale nejnovější předvolební hit socanů: instantní reklamní tvář, které sociálno tak dlouho leželo na srdci, až prostě musela tu kandidaturu za ČSSD přijmout a oblažovat nás svými blonďatými moudry.

Jako umělkyně je prý citlivá a tak tíhne k levici. Myslí prý na obyčejné lidi. Brožová má tu smůlu, že na internetu lze najít i články starší než 2 týdny (tj. více, než kam sahá paměť jejího typického voliče) a přečíst si třeba, jak se to její slavné sociálno projevovalo před necelými pěti lety (Chudého muže bych si nevzala).

Pojďme se na pár aktuálních mouder této dámy podívat:

Pravicová politika má blíž ke korupci, obcházení veřejných soutěží a lobbingu.

To jako blíž než levicová? Tím si nejsem úplně jist. Ke korupci má nejblíž taková politika, která zvyšuje daně a objem peněz procházejících veřejnými rozpočty. Taková politika se jako pravicová rozhodně označit nedá.

Ale politici se mají přece starat o lidi!

To si bohužel dost lidí myslí a podle toho to pak vypadá. Já například nechci, aby se o mě politik staral; musel bych se za sebe stydět. Ale hodně lidí se chová jako takové malé nesvéprávné děti: volí politiky podle toho, kdo jim slíbí víc toho starání se.

Proč máme platit v lékárnách, kam si chodíme kupovat zdraví a mnohdy i život?

Protože ten, kdo nám to zdraví a život nabízí, to nechce dělat zadarmo (stejně jako paní hérečka taky jistě zadarmo nehraje)?

Je sice hezké mít rovnou daň, ale co nám po ní zbylo – prázdná státní pokladna.

To myslí vážně? Naopak, díky rovné dani se vybralo více (světe div se, staré dobré pravidlo, že čím jednodušší a nižší daň, tím více se jí vybere, fakt funguje!). S tezí, že ČSSD tu v roce 2006 zanechala plnou státní kasu a od té doby se její obsah někam vypařil, může souhlasit jen naprostý debil (pravda, do své cílové skupiny se Kateřina celkem trefila).

Ano, týká se to i mě. Ale klidně budu platit vyšší daně než teď.

Plať si kolik chceš, náno, a na ostatních zase nechej, kolik budou platit oni.

Rozum zase pláče, ale prostý lid už jásá, až mu pivo Ambrosius (splachující kilo sojových špekáčků za 29, 90Kč v akci) stéká po bradě…

Opět chceme při tzv. boji s krizí zahodit logiku: letní ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka chce v rámci tohoto boje zvýšit důchody.

Zřejmě usoudil, že důchodcům obzvlášť hrozí ztráta zaměstnání (jediný to možný negativní následek ekonomické krize). Koho by zajímala nějaká rekordně nízká inflace…

A tak tu zřejmě budeme mít další vyhozené peníze, na které se stát bude muset o něco víc zadlužit (nebo které chtějí mně i vám sebrat po volbách soudruzi Paroubek a Falmer).

Škoda, že si jen málokdo vzpomene na tento citát W. Churchilla: „Kdo chce zdaňovat svou cestu z recese, připomíná člověka, který stojí v kbelíku a snaží se ho vyzvednout do výšky.“

Naše letní vláda chce regulovat půjčky s nemravným úrokem, tedy tzv. lichvu. Na první pohled velmi ušlechtilé, jako obvykle. Na druhý a další pohled se pojďme podívat.

Jednou z cest, jak výše uvedeného dosáhnout, je zavést horní limit úrokové sazby, například 20 %. V takovém případě by lidé, kterým banky a další organizace nejsou ochotny půjčit na vyhovující úrok, půjčku nedostali. Předpokládat, že by pro ně finanční instituce tuto půjčku zlevnily, je naivní. Úvěr by tak byl nedosažitelný i pro ty, kteří si například jsou jisti nějakým svým záměrem (jen na něj potřebují peníze a banka jim dát nechce, protože už mají jiné dluhy) a i tzv. lichva pro ně dosud byla relativně výhodná. Ano, můžeme kroutit hlavou, že to přece být výhodné nemůže (z našeho pohledu), ale proč proboha někomu brát možnost vlastní volby?

Samozřejmě nyní nemám na mysli občany finančně negramotné, kupující si na dluh mobily, domácí kina a pivo. Zde bych však viděl cestu v nějakém vzdělávání, ne v plošném zákazu. Lidi nelze chránit před svou hloupostí neustále, navíc každou takovou ochranou je jim sděleno, kterak je jejich blbost fajn věc a nijak se na ni nedoplácí.

Jaký bude reálný výsledek? Je-li po něčem poptávka, pak to někdo bude nabízet zákon nezákon. A poptávka po půjčkách prostě je. Stane-li se jejich část ilegálními, jen je bude místo různých HomelessCreditů nabízet výhradně mafie. A skutečně na tom pak budeme lépe?  Je to jako s drogami nebo s prohibicí: mnohokrát ověřené, přesto si to dost lidí neuvědomuje a hýká radostí, jak je stát ochrání před jimi samými…