Cílem médií je v první řadě generovat zisk svým majitelům. Toho dosáhnou nejlépe tak, že budou přinášet cenné informace čtenářům.

Teorie informací tvrdí, že informace je tím cennější, čím méně je jev jí popisovaný pravděpodobný. Když noviny napíšou, že zítra ráno vyjde Slunce, najde se patrně jen málo lidí, pro které bude tato informace přínosem (neboť pravděpodobnost tohoto jevu je velmi, velmi vysoká). Kdyby naopak noviny publikovaly, jaká čísla budou příště tažena ve sportce, byla by to informace cenná velmi značně.

Tímto způsobem je třeba každodenní zprávy interpretovat: v podstatě jako přehled odchylek od normálu. Když bude ve zprávách, že někdo něco ukradl, vlastně se tím říká, že běžně se přece nekrade. Hodně lidí však interpretuje zpravodajství opačně (to je podporováno i faktem, že negativní a katastrofické zprávy jsou mezi masami oblíbenější). Média tak vlastně podávají věci neobvyklé (a informování hodné) tak, že běžný konzument získá pocit, že se jedná vlastně o věci zcela normální (jelikož se v podstatě o ničem jiném nepíše). To je podle mého prapůvod těch různých Havlových blbých nálad.

Mimochodem, podle tohoto principu fungovalo už i Rudé právo blahé paměti. To také věčně informovalo o splněném plánu a sklizených lánech, tedy věcech tehdy ne zcela obvyklých Teorie informací je velmi nadčasová…