Po čase jsem si vzpomněl na další postřeh k ortodoxním kritikům světa založeného na penězích.

Pokud má někdo ve zvyku často ohrnovat nos nad tím, že někomu jde jen o peníze a že na všem vidí pouze finanční stránku věci apod., sní zpravidla o svém ideálním světě. O světě bez peněz, kde si všichni nadšeně pomáhají navzájem a bezvadně to funguje.

První problém je, že dosavadní implementace podobných systémů vedly vždy k tomu,  že jedna skupina lidí sice pomáhala, ale další skupina začala být výhradně cílem pomoci druhých. Tedy jakýsi druh parasitismu.

Druhý problém je už méně zřejmý, ale o to palčivější ve svých důsledcích. Když nám nezáleží na financích (resp. záleží na nich málo), vede to vždy k plýtvání. No a plýtvání vede k chudobě. Velké plýtvání vede k velké chudobě.

U nás bylo příkladem období před rokem 1989, které nám předvedlo výše zmíněné jevy dotažené až do finálního stadia.

Pokud někdo za něco požaduje peníze, neměli bychom za tím vidět jen jeho snahu vydělat (byť ta je z jeho pohledu primární a není na tom nic špatného). Vlastnictvím peněz prokazujeme, že i my odvádíme nějakou užitečnou práci. Nutnost platit za zboží a služby také zabraňuje tomu, abychom si pořizovali zbytečnosti… Je jasné, že výše uvedené regulační funkce peněz nemusí bezchybně fungovat zcela vždy, ale lepší systém dosud nikdo nikdy nevymyslel.

Tak co, ještě budeme nadávat na svět založený na penězích?