Dnes mám jen takový malý postřeh.

Semtam v nějakých diskusích najdu příspěvěk klasického (zpravidla silně levicově orientovaného) vyznavače starých dobrých časů, kde se tvrdí, jak ten ošklivý kapitalismus lidi vysiluje, ožebračuje a vykořisťuje. A jak to kdysi bylo tak moc fajn, pohoda a klídek…

Když to pak konfrontuji se skutečností, bývá to zajímavé.

Třeba jsem si všiml, kolik z dědečků a babiček, které u nás potkávám, je vysílených, rozklepaných, ploužících se apod. Tím nechci říct, že bych proti nim něco měl, naopak, soucítím s nimi.

Je s podivem, že v Rakousku, Německu a Anglii jsem zvyklý vídat téměř výhradně statné staříky bez odevzdaného výrazu v očích; narazit zde na žalostně vypadajícího důchodce je mnohem vzácnější.

Čím to je, když podle výše citovaného moudra by u nás měli být důchodci odpočatí z dob komunismu a naopak v západní Evropě vydření z celoživotního kapitalistického vykořisťování? Lepší důkaz o nepravdivosti těchto idiotských keců si snad nelze ani představit…