Kocáb je pár týdnů ve funkci ministra pro menšiny (mimochodem, kdy budeme mít extra ministerstvo pro veřejné záchodky nebo třeba pro hovězí dobytek?) a už vymýšlí kraviny. Zřejmě chce dokázat, že je zdatným nástupcem Džamily Stehlíkové a nemyslím si, že by se mu to nedařilo.

Kocáb je mimochodem příklad politika, kterého vyhodíte dveřmi, a on se vrátí oknem. V nedávných volbách do senátu mu voliči vzkázali, že ho nechtějí, což mu pranic nebrání v tom, aby se následně nechal vybrat do vlády. Ale uznávám, že očekávat u politika něco jako soudnost nebo čest, je hodně utopické. Jednodušší je přece kontrolovat, jestli je na pražském hradě vlajka EU a pak o tom plkat do novin (zajímalo by mě, zdali před lety Kocáb také kontroloval vlaječky a nástěnky k vítěznému únoru).

O co tentokrát jde? Kocábovi a dalším znuděným existencím se zdá, že je u nás v politice málo žen. No a když se levičákovi něco zdá, tak je potřeba co? No přece nařídit nápravu, soudruzi. Kocáb se tedy domnívá, že když nařídí, aby v politice bylo řekněme 50 % žen, že už to bude jako dobrý.

Osobně si myslím, že v politice je u nás právě tolik žen, kolik tam být chce a kolik na to má. Stejně jako v jakémkoliv jiném odvětví. Tím, že se zavedou nějaké kvóty a žen skutečně přibyde, mi logicky vychází, že se objeví takové, které politiku dělat nechtějí nebo na to nemají. Ani jedno z toho mi nepřipadá nijak moc chytré. Jelikož ale se jedná o vymýsl Kocába & Gender studies a podobných pochybných organizací, nepřekvapuje mě to.

Dále zastávám názor, že každá skutečně pracovitá a schopná žena musí být podobnými snahami znechucena až uražena. Vždyť zastánci těchto sociálních experimentů vlastně říkají: „Hele ženský, vy na to nemáte, ale my vás máme rádi a chceme si šplhnout u nemyslící veřejnosti, tak vám uděláme tu kvótu a očekáváme, že naši snahu odměníte radostným hýkáním.“