Největší hrozbu současné ekonomické krize spatřuji v tom, že se najdou (a nacházejí se již nyní) „osvícenci“, kteří ji budou umět vyřešit.

Krize třicátých let minulého století vynesla vzhůru Hitlera a obyčejný lid samozřejmě dnes není chytřejší než tehdy, takže není důvod si myslet, že nám nějaký nový Hitler nehrozí. Tento názor podporuje i zoufale nízká schopnost obyčejného člověka poučit se z historie.

Lidé opět uvěří, že přijde spasitel, který jim dá práci, nebo je aspoň nakrmí. Lidé totiž vesměs nechápou, co to práce je, a myslí si, že když jí je nedostatek, lze ji nějak sofistikovaně vytvořit (těmi nahoře).

Ostatně, v USA má být oním spasitelem nový prezident Obama. Těžko si lze ale představit, že jeden člověk vyřeší problémy světa, natož když se to od něj očekává.

Že je krize doslova živnou půdou a darem z nebes pro socialisty všeho druhu, je vidět třeba zde. Již titulek článku „Svět neřeší, zda pravicová nebo levicová řešení, ale jaká levicová“ je bohužel smutnou realitou, šíleným mladým socdemákem ovšem očekávanou s radostí.

Lid uvěřil, že krize byla způsobená nedostatkem regulací na trzích, místo aby zauvažovali a zjistili, že opak je pravdou. Například počátek krize byl způsoben problémy s hypotékami v USA a málokdo ví dnes o tom, že prezident Clinton v devadesátých letech nařídil bankám půjčovat i nesolventním klientům, aby byl oblíbený…

Symbióza levice a lidí s IQ na dlouhém vrcholu Gaussovy křivky nám brzy jistě převede i úplně nové zážitky.