26. 2. 2009
24. 2. 2009
Problém uváznutí
Před veselým obrázkem nejdříve trochu užitečné teorie.
Zajímalo by mě, zda se brněnským řidičům tramvají podařilo problém vyřešit zvoněním.
23. 2. 2009
Krize: komu dělá radost
Největší hrozbu současné ekonomické krize spatřuji v tom, že se najdou (a nacházejí se již nyní) „osvícenci“, kteří ji budou umět vyřešit.
Krize třicátých let minulého století vynesla vzhůru Hitlera a obyčejný lid samozřejmě dnes není chytřejší než tehdy, takže není důvod si myslet, že nám nějaký nový Hitler nehrozí. Tento názor podporuje i zoufale nízká schopnost obyčejného člověka poučit se z historie.
Lidé opět uvěří, že přijde spasitel, který jim dá práci, nebo je aspoň nakrmí. Lidé totiž vesměs nechápou, co to práce je, a myslí si, že když jí je nedostatek, lze ji nějak sofistikovaně vytvořit (těmi nahoře).
Ostatně, v USA má být oním spasitelem nový prezident Obama. Těžko si lze ale představit, že jeden člověk vyřeší problémy světa, natož když se to od něj očekává.
Že je krize doslova živnou půdou a darem z nebes pro socialisty všeho druhu, je vidět třeba zde. Již titulek článku „Svět neřeší, zda pravicová nebo levicová řešení, ale jaká levicová“ je bohužel smutnou realitou, šíleným mladým socdemákem ovšem očekávanou s radostí.
Lid uvěřil, že krize byla způsobená nedostatkem regulací na trzích, místo aby zauvažovali a zjistili, že opak je pravdou. Například počátek krize byl způsoben problémy s hypotékami v USA a málokdo ví dnes o tom, že prezident Clinton v devadesátých letech nařídil bankám půjčovat i nesolventním klientům, aby byl oblíbený…
Symbióza levice a lidí s IQ na dlouhém vrcholu Gaussovy křivky nám brzy jistě převede i úplně nové zážitky.
Kocábovy kvóty
Kocáb je pár týdnů ve funkci ministra pro menšiny (mimochodem, kdy budeme mít extra ministerstvo pro veřejné záchodky nebo třeba pro hovězí dobytek?) a už vymýšlí kraviny. Zřejmě chce dokázat, že je zdatným nástupcem Džamily Stehlíkové a nemyslím si, že by se mu to nedařilo.
Kocáb je mimochodem příklad politika, kterého vyhodíte dveřmi, a on se vrátí oknem. V nedávných volbách do senátu mu voliči vzkázali, že ho nechtějí, což mu pranic nebrání v tom, aby se následně nechal vybrat do vlády. Ale uznávám, že očekávat u politika něco jako soudnost nebo čest, je hodně utopické. Jednodušší je přece kontrolovat, jestli je na pražském hradě vlajka EU a pak o tom plkat do novin (zajímalo by mě, zdali před lety Kocáb také kontroloval vlaječky a nástěnky k vítěznému únoru).
O co tentokrát jde? Kocábovi a dalším znuděným existencím se zdá, že je u nás v politice málo žen. No a když se levičákovi něco zdá, tak je potřeba co? No přece nařídit nápravu, soudruzi. Kocáb se tedy domnívá, že když nařídí, aby v politice bylo řekněme 50 % žen, že už to bude jako dobrý.
Osobně si myslím, že v politice je u nás právě tolik žen, kolik tam být chce a kolik na to má. Stejně jako v jakémkoliv jiném odvětví. Tím, že se zavedou nějaké kvóty a žen skutečně přibyde, mi logicky vychází, že se objeví takové, které politiku dělat nechtějí nebo na to nemají. Ani jedno z toho mi nepřipadá nijak moc chytré. Jelikož ale se jedná o vymýsl Kocába & Gender studies a podobných pochybných organizací, nepřekvapuje mě to.
Dále zastávám názor, že každá skutečně pracovitá a schopná žena musí být podobnými snahami znechucena až uražena. Vždyť zastánci těchto sociálních experimentů vlastně říkají: „Hele ženský, vy na to nemáte, ale my vás máme rádi a chceme si šplhnout u nemyslící veřejnosti, tak vám uděláme tu kvótu a očekáváme, že naši snahu odměníte radostným hýkáním.“
3. 2. 2009
ČSSD už zastavuje zdražování v praxi
Milé děti, pokud stále věříte, že ČSSD a další ostrůvky levicové pohody v moři nepřátelského kapitalismu zastavují zdražování a zachraňují obyčejný lid před nenasytnými ziskuchtivými firmami, pokusím se vyvést vás opět z omylu.
Tak třeba brněnský dopravní podnik zdraží od dubna nejběžnější jízdenky o nějakých 40 procent. Posvětila to městská rada i kraj, obojí od posledních voleb silně levicové. Není to tak dlouho, co podobně razantně zdražovaly i České dráhy, pochopitelně s posvěcením státu.
No a když takto zdražují lidumilné státní spolky, dbající tolik o blaho obyčejného lidu, jak teprve musí zdražit sprostá ziskuchtivá soukromá firma? Třeba takto.
Situace, kdy ve stejném odvětví některé firmy zlevňují a jiné (natož státní) naopak značně zdražují, vždycky hodně smrdí…
Ale tipuji, že pohádky o tom, jak moc potřebujeme levnou dopravu dotovanou z veřejných peněz, slýchávat nepřestaneme.