Soudružce Martě Semelové, kované stalinistce, se nelíbí, jak se dnes na školách učí o době komunismu. Patrně se jí stýská po době, kdy její strana mohla do procesu vzdělávání významně mluvit a upravovat si ho k obrazu svému.

Zlatý hřeb: Semelová je učitelkou (!) a dovedu si představit, co vykládá dětem ona sama. Při představě, že by někdy moje děti mělo učit něco takového, se mi odjišťuje zbraň v kapse.

Soudružce učitelce se nelíbí, že s žáky debatují bývalí političtí vězni. Jak by se jí to taky mohlo líbit, vždyť ohrožují její snahu vtlouct školákům do hlav její pokřivené vidění světa. Děti by přece neměly slyšet např. o Horákové, pusťme jim raději nějakou jásavou agitku s pionýry.

„Děti nemají vidět ani dokumentární filmy o době komunismu,“ to je vůbec asi nejzajímavější věta, kterou tahle komunistická úča vypustila. Přiznává tím (jelikož je-li něco skutečně dokumentární, musí se to zakládat na pravdě), že fakta o komunistech je z jejich pohledu stále nutné zatajovat.