Dnes jsem cestou do práce viděl jedny z nejlegračnějších brněnských revizorů mého dosavadního života.

Dva obtloustlí strejci v identických zimních čepicích a podivných bundách neurčité barvy stáli na zastávce v družném rozhovoru. Jeden z nich držel v ruce stolní kalendář a cosi si tam zapisoval. Když přijížděl trolejbus, už jen chybělo zamávat na řidiče (asi se už poučili z krizového vývoje).

Šel jsem dozadu, že je budu pozorovat, ale to jsem zapomněl, že se tihle týpci vždycky děsně nenápadně rozejdou a každý vstoupí do vozidla dveřmi na opačném konci. Tak jsem na něj čekal u dveří a začal na něj významně kývat šalinkartou. On pak vytáhl odznak a odbyli jsme si to.

Prošli celý trolejbus a nikoho nechytili (asi už je pozná fakt každý, revizora s obětí už jsem dlouho neviděl). Pak se usadili a ten první si zase aktualizoval kalendář. Po zbytek jízdy setrvali v klidovém režimu.

Je fakt, že se chovali celkem slušně a nesmrděli ani chlastem, ani cigaretami – zde je potřeba DPMB pochválit, lepší se. Ten kalendář mě nicméně dostal…