K sepsání článku mě inspirovala tato úsměvná zpráva.

Jelikož oblíbenost politika v zásadě určuje obyčejný lid, hlavním mottem oblíbeného politika bezesporu bude: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí“. Když někdo totiž něco dělá, je určitá pravděpodobnost, že někomu se to nebude líbit. Nedělat nic je tedy poměrně dobrá strategie, jak se zalíbit většině.

Dalším faktorem působících v hlavách obyčejných lidí bude určitě zapomínání. Kdo by si dnes vzpomněl, že to byl právě Sobotka, kdo byl ministr financí v dobách, kdy se sekyra ročního schodku státního rozpočtu zatínala nějakých 100 miliard hluboko. (Dokonce to pak byl stejný Sobotka, který následující vládě vyčítal schodky podstatně nižší.)

Možná se však pletu a průměrný občan si na tuto dluhotvorbu pamatuje, ovšem v jiném světle než já. Dostal přece od státu pastelkovné pro děti a i to zdravotnictví bylo tehdá zadarmo, mámo.

Abych to shrnul: můžete svému oboru rozumět jako koza petrželi, stačí v lidech vyvolat pocit, že na ně myslíte, nebo aspoň že nekradete. Přinejhorším postačí i to, že jste už nějaký čas nekradl.

Pocity jsou pro obyčejný lid totiž přímo kultovní záležitostí: můžete mu donekonečna ukazovat, že dvě a dvě jsou čtyři; pokud však bude mít obyčejný člověk pocit, že dvě a dvě jsou pět, máte smůlu.