Minulou sobotu se mi České dráhy snažily všemožně pokazit.

Dílo zahájil výpravčí žst. Mohelnice (*) již kolem 2:20 ráno, kdy nezvládl výlukový provoz a pustil do sousední stanice po sobě dva nákladní vlaky, aniž by o tom dotyčnou stanici informoval. Ten druhý vlak poslal na obsazenou trať a následně došlo k srážce. Odpoledne jsem pak tímto úsekem potřeboval projet.

Nejprve jsem ale dojel autobusem do Ústí nad Orlicí a ještě z něj na nádraží pozoroval, kterak právě výpravčí s přihlouplým výrazem ve tváři odmával přípojný vlak směr Česká Třebová. Jelikož se toto pomalu stává pravidlem, tak jsem za ním zašel a slušně se ho zeptal, k čemuže do prdele je ten integrovaný dopravní systém, když vlaky tak často ujíždějí autobusu před nosem. Dělal, že mě neslyší, asi dotaz nepochopil.

Abych to trochu vysvětlil: v Ústí nad Orlicí existuje v rámci integrovaného dopravního systému IREDO přestup mezi vlaky a autobusy. Zatímco autobus, který zde začíná, zpravidla poctivě čeká na vlaky zpožděné o 10 až 15 minut (takzvaná drážní čtvrthodinka); přijedete-li však v opačném směru autobusem o 2-3 minuty později a vlak zrovna jako na potvoru odjíždí včas, máte smůlu.

Přišel jsem tak o možnost jet vlakem EC 109 s teoretickou nadějí být na severu Moravy kolem šesté hodiny večerní. Jel jsem tedy vlakem Ex 129 o hodinu později s vidinou dalšího přestupu v Hranicích na Moravě.

Cesta probíhala relativně v pohodě, v Mohelnici se pokračovalo autobusem do Červenky, dokonce vcelku bez zbytečných průtahů. V Července to ale přišlo: po příjezdu všech autobusů, dokonce i s připravenou soupravou, která měla pokračovat dál, se z nějakých důvodů muselo ještě asi 45 minut počkat, aniž by kdokoliv cokoliv vysvětlil.

Odjeli jsme se zpožděním cca 85 minut, ač by to šlo technicky zvládnout s necelou polovinou, kdyby se ovšem chtělo. Je to jeden ze zlozvyků ČD: když už se stane mimořádnost, tak cestující přece pochopí nějaké to zpoždění. Ale proč bychom se měli snažit ho minimalizovat? Naopak, hezky pohoda, klídek, tabáček (a odbory). Oni si ti otrapové počkají.

Na závěr taková perlička: v Hranicích na Moravě jsem pak přemýšlel, čím pojedu dál, a najednou se objevil můj původní EC 109 se zpožděním krásných 150 minut (když mluvčí ČD hlásil, že vlaky budou mít díky nehodě až desítky minut zpoždění, spletl se jen o jeden řád). Dráhy to totiž nějak překombinovaly a poslaly ho odklonem přes Brno a daly mi tím možnost ho předjet.

Abych pravdu řekl, čekal jsem, že to bude ještě horší. V posledním vlaku dokonce průvodčí hlásil rozhlasem, kde jsme, proč a na jak dlouho čekáme, když jsme se na 5 minut zastavili ve výhybně Polanka nad Odrou. Ale s částí zaměstnanců ČD, zastydlých někde v 70. letech minulého století, by to chtělo něco dělat…

(*): Zatím se jedná pouze o předběžný odhad viny. Pokud se šetřením zjistí něco jiného, budu o tom informovat.