Abych DPMB jen nekritizoval, jak často činím, musím se pochlubit i s touto záležitostí: poprvé v životě jsem se stal majitelem tzv. šalinkarty (jelikož už nebudu bydlet v centru a začne se mi značně vyplácet).

Na netu jsem si vyplnil nějakou žádost, vytisknul si vygenerované PDF a šel (pln pesimistického očekávání) na Mendlovo náměstí. Kilometrové fronty, které pamatuji z předešlých let, tam nebyly. Možná se objeví až koncem září po příchodu vysokoškolského studenstva.

U okénka byla příjemná dáma, vzala si fotku, číslo z elektronické žádosti a během chvilky mi vytiskla kartu s potřebnými kupóny na rok. Ani nechtěla vidět občanku, mohl jsem si tedy klidně založit průkazku na fiktivní jméno

Platil jsem kartou, ani to nedokázalo pokazit úsměv na tváři té paní. Na závěr mi ještě poradila několik tipů a triků a už jsem si zase mohl jít po svých. Proběhlo to tedy až nečekaně pozitivně.